Pohybově postižení motoristé si stěžují, že na ně automobilky dost nemyslí. „Automobilky nabízejí řidičům tisíce druhů aut. Pro motoristy trvale upoutané na vozíku však proti okolním státům není u nás dostupné ani jedno vozidlo,“ říká Josef Fučík, předseda neziskové organizace Život bez bariér.
Potíž je v tom, že zatímco pro nepohyblivé bez končetin nebo s ochrnutím lze vozidla pořídit i objednat, pro více postižené nikoliv.
První si mohou přesednout z vozíku na sedačku řidiče a používat ruční ovládání. Jenže nepohybliví řidiči bez možnosti opustit vozík to mají složitější – jejich závažná forma ochrnutí totiž neumožňuje jinou variantu než s vozíkem najet přímo na místo šoféra.
„Potřebujeme ale nejprve zkusit s vozíkem do auta zajet, teprve pak můžeme objednávat,“ vysvětluje Josef Fučík problém, který se prý týká asi 300 zájemců o auto ročně.
Po automobilkách tedy vyžaduje testovací vozy v showroomech, aby se k nim nemuseli postižení dostávat složitými cestami od prostředníků.
„Jsem vozíčkář, dříve v dopravě zcela závislý na speciální dodávce s nájezdovou rampou a kotvením pro přepravu vozíčkářů. K tomu potřebujete řidiče a asistenta. Pořídil jsem si proto bezbariérové vozidlo, které mi umožnilo zcela nezávislou přepravu,“ říká Fučík.
Vozíčkáři nyní podle jeho slov musejí postupovat složitou a velmi drahou cestou. „Bez vlastní dopravy bych byl stále jen klientem nějakého sociálního zařízení a přítěží pro společnost,“ končí Fučík.
Petr Slováček
Svět motorů
Přidejte odpověď