Téma smrti se dnes otevírá nejen v médiích a na sociálních sítích, ale i na výstavách. Národní muzeum zahájilo dvě unikátní expozice. Motivem je právě smrt.
PRAHA Poslední dostupná data říkají, že v metropoli ročně zemře více než dvanáct tisíc lidí. V porovnání s celkovým počtem obyvatel je to každý stý Pražan.
Nejčastější příčinou jsou nemoci oběhové soustavy a zhoubné nádory. O smrti se přitom málokomu mluví jednoduše. Přesto toto téma hodně lidí svým způsobem fascinuje. A už zdaleka není takové tabu, jakým bývalo dříve. „V posledních pětadvaceti letech se uspořádalo tolik přednášek, seminářů a kurzů, jako nikdy v historii,“ říká například Helena Haškovcová, profesorka lékařské a zdravotnické etiky.
Fenoménu dalo nyní prostor Národní muzeum v Praze. V jeho nové budově jsou ode dneška k vidění hned dvě dlouho očekávané expozice, a to výstava Smrt a výstava Smrtelné slasti.
První z nich reflektuje smrt v historickém kontextu. Od „zkamenělé smrti“ trilobitů přes mumifikovaná těla až po hrobky s kostrami a pohřebními dary. Součástí výstavy je i výčet podob smrti. Války, popravy, smrtelné nemoci a epidemie, vraždy i sebevraždy. Nechybí ani část o pohřebních rituálech.
„Chceme nabídnout širší pohled na problematiku smrti a umírání a ukázat, že úvahy s ní spojené nelze z našich životů vytěsnit,“ říká ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Výstava Smrtelné slasti dává prostor pro uvažování o tom, zda se smrti zbytečně rychle nepřibližujeme. Dospělí návštěvníci zde mohou například vidět pomůcky narkomanů, motorku, na které se zabil milovník adrenalinu, lebku syfilika, nebo lůžko pro nemocné virem HIV.
Autoři výstavy se totiž věnují i prostituci, pornografii a nebezpečí nechráněného nebo brutálního pohlavního styku.
„Nefandíme příznivcům drog ani těm, kteří programově kriminalizují vše, co může vést člověka na šikmou plochu,“ tvrdí autor expozice Smrtelné slasti Martin Sekera.
Výstava podle něj nemá být moralizující, nicméně po zhlédnutí potratového křesla, jater ztvrdlých cirhózou nebo zčernalých plic kuřáka, prorostlých nádorem, se leckomu může udělat nevolno. Expozice má přitom reálný základ, na rakovinu plic zemřelo v předloňském roce v Praze 626 lidí. A čísla z předchozích let byla ještě vyšší.
S alkoholem je na tom metropole o něco lépe. V souvislosti s ním zemřelo předloni 16 lidí, což je o polovinu méně než v roce 2011. Předloni došlo v hlavním městě také ke 147 sebevraždám, dvanácti předávkováním léky, čtyřem úmrtím v následku nakažení virem HIV a jednomu smrtelnému předávkování drogami. „V současné době většina lidí umírá v izolaci, mimo okruh rodiny. Nedostatečná zkušenost se smrtí jiných potom však vede k šoku a dalšímu zvýšení traumatických pocitů při vlastním umírání,“ vysvětluje jeden z motivů vzniku výstavy Smrt její autor Vítězslav Kuželka.
Podle nejrůznějších průzkumů veřejného mínění si zhruba osmdesát pět procent lidí přeje umírat doma. Přitom osmdesát procent z nich umírá v institucích.
—
Fakta Cyklus Smrt v muzeu – Přávě probíhají výstavy:
Smrt Nová budova Národního muzea, končí 8. 11. 2015
Smrtelné slasti Nová budova Národního muzea, končí 21. 6. 2015
Smrt kmotřička České muzeum hudby, končí 15. 6. 2015
Onen svět Národopisné muzeum, končí 12. 7. 2015
Rituály smrti Náprstkovo muzeum, končí 20. 9. 2015
Národní Muzeum připravuje:
Slavné pohřby (Národní památník na Vítkově)
Brány slávy a nesmrtelnosti (Lapidárium)
zdroj: www.smrtvmuzeu.cz
Tereza Blažková, redaktorka MF DNES
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď