Kulturně vzdělaní Ostravané už jej znají – v roce 2012 totiž vystoupil s Janáčkovou filharmonií a představil se jako schopný mladý klavírista. Adamu Blažkovi bylo tehdy šestnáct let a zájem upoutal nejen svými schopnostmi, ale také tím, jak se dokáže vyrovnávat s celoživotním handicapem.
Je totiž od narození nevidomý. Adamův hudební život je úzce spojen s ostravskou múzickou školou a poté Lidovou konzervatoří.
„Už jako malé dítě miloval zvukové hračky, pískátka, štěrchátka, a když nevydávaly žádný zvuk, ťukal si s nimi,“ vzpomíná Adamova maminka Eva Blažková a pokračuje: „O existenci múzické školy už jsme věděli a tušili jsme, že by mu tady mohlo být dobře. Začal navštěvovat estetickou školičku a při výuce se setkal se zobcovou flétnou. Adamovi se to líbilo, a tak jsme začali chodit k Janě Poláškové – a tam podle mého názoru všechno začalo.“
Nevidomému chlapci se ve světě hudby a tónů zalíbilo dokonce natolik, že ani nechtěl z hodin flétničky odcházet. Adamova maminka je přesvědčena, že právě spolupráce s Janou Poláškovou určila Adamovo další směřování. „To ona pochopila, že má Adam talent a jak velký talent to je. Užili si tehdy spolu spoustu legrace a nebudu moc přehánět, když řeknu, že se Jana Polášková stala druhou Adamovou mámou,“ vzpomíná Eva Blažková.
Nakonec vyhrál klavír
Když bylo Adamovi sedm let, začali lidé kolem něj uvažovat, co dál. A nakonec vyhrál klavír. V prvních letech s ním pracovala Drahoslava Rysová. Adam se učil, musel cvičit. Pak se dostal k Jekatěrině Garbové. U ní postupně ukončil Múzickou školu a pak i Lidovou konzervatoř. „A naučil se to základní – pracovat a také zodpovědnosti,“ zdůrazňuje Adamova maminka. Jekatěrina Garbova vede Adama od roku 2003. Přiznává, že váhala. „Znala jsem ho, věděla jsem, jak je nadaný, ale bála jsem se lítosti, kterou bych k němu mohla cítit. Nakonec jsem pochopila, že s Adamem je to jinak. Pochopila jsem, že nevidomý člověk není postižený člověk, ale je to osobnost se zvláštními možnostmi,“ říká Jekatěrina Garbova.
Notové oči
Mladý klavírista sám připomíná, že Múzickou školu nevnímá zdaleka jen jako vzdělávací instituci. „Je to i životní styl – máme tady přátele, já i maminka. Určitě musím zmínit Mikuláše Ďurka. To je nejen kamarád, ale i poradce a pomocník. Kdykoli jsem si nevěděl rady ve zcela praktických otázkách, vždy pomohl – poradil, za kým jít, co udělat. Rozumíme si nejen jako muzikanti, ale i lidsky,“ říká Adam a vysvětluje, že Mikuláš Ďurko se také doslova stal jeho „notovýma očima“. Celých deset let totiž překládal Adamovi veškerou notovou literaturu.
Maminka Eva vysoce oceňuje spolupráci a zaujetí dalších pedagogů, kteří s Adamem pracují či pracovali. Obdobně jasno mají lidé z týmu Múzické školy. Ti shodně míní, že pro Adamův vývoj a další směřování byla a je nezastupitelná právě jeho maminka. „Byla to právě ona a její neutuchající odhodlání, co nám pomohlo vytvořit zcela unikátní vztah mezi školou a žákem, a také mezi školou a rodiči. Škola pak mohla a uměla Adama motivovat a nasměrovat,“ říká Miloslava Soukupová, ředitelka Lidové konzervatoře a Múzické školy Ostrava.
Koncert s filharmonií
Jestli půjde mladý klavírista dál profesionální cestou, nebo zůstane amatérem, dlouho jasné nebylo. Adam původně o studiu na konzervatoři neuvažoval – v době, kdy vystoupil s Janáčkovou filharmonií, si podle Jekatěriny Garbové ještě tolik nevěřil.“ Pak jsme si o tom povídali a já mu řekla: „Adame, když budeš chtít, zvládneš to,“ usmívá se.
Adamovu preciznost a cílevědomost oceňuje i Miloslava Soukupová, u níž Adam studuje zpěv. „Pro mě to vždy byl a je naprosto nepřehlédnutelný žák,“ říká. Podle ní má Adam Blažek postaveny základy pěvecké techniky, takže by se mohl ubírat přímo cestou jazzového zpěváka i na Ježkově konzervatoři, mohl by studovat jazzový zpěv. Tím ale není řečeno, že třeba nezkusí úplně jiné žánry.
Adam Blažek patřil při přijímacích zkouškách na Ježkovu konzervatoř v Praze k nejlepším. A jeho další směřování se tak zdá jasné: zůstává u hudby, klavíru a hudební improvizace. A jak sám říká, chce pokračovat i ve studiu zpěvu. Kromě hudby má rád angloamerickou literaturu, učí se anglicky i další cizí jazyky, studuje na Biskupském gymnáziu, lyžuje, plave, jezdí na kole.
Těsně předtím, než se po příjemném povídání loučíme, mi Adam s úsměvem a pevným hlasem říká, že studium Ježkovy konzervatoře by nemuselo být jeho posledním snem, který by si rád splnil. Dodává, že by jej lákalo pokračovat ve studiích třeba v USA. „Třeba Berklee College, Juilliard School nebo University of North Texas College of Music. A určitě by se našly i další,“ loučí se mladík a nejen z hlasu, ale i z výrazu jeho tváře lze vyčíst, že v jeho případě nepůjde o prázdná slova.
BŘETISLAV LAPISZ
Bruntálský a Krnovský deník
http://www.bruntalsky.denik.cz/
Přidejte odpověď