V rámci festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který každoročně pořádá humanitární organizace Člověk v tísni, byl letos promítán i film Chmurné časy. Autobiografie režisérky o tom, zda umístit svou matku do domova důchodců či ne.
ilustrační fot: PhotoRack.net
V autobiografickém vyprávění sama režisérka filmu řeší otázku, zda se má starat o těžce nemocnou matku v Paraguayi i za cenu ztráty práce a soukromého života ve Švýcarsku, kde bydlí s přítelem. Krizová situace nastává v momentě, kdy již sama nezvládá finančně ani psychicky péči o matku a zvažuje její umístění do domova důchodců.
Film formou osobní výpovědi otevírá otázku – do jaké míry se může člověk snažit starat o těžce nemocného příbuzného, aniž by to narušilo jeho osobní integritu a zdraví. Zda není umístění příbuzného do domova důchodců zřeknutím se zodpovědnosti a řeší zde i téma mezigeneračního soužití.
Panelové diskuse následující po projekci se kromě lidí z neziskových organizací (Sue Ryder, Alzheimer Nadační fond) účastnili i zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí. Náměstkyně pro sociální a rodinnou politiku Zuzana Jentschke Stőcklová podotkla, že film ukázal, jak je problematika péče o seniory podobná na celém světě.
„Péče o vážně nemocného člena rodiny nebo seniora je převážně záležitostí žen, které se v řadě případů ještě musí starat o své nezaopatřené děti a skloubit vše s prací,“ říká Zuzana Jentschke Stőcklová.
Náměstkyně představila divákům v rámci diskuse nejen dlouhodobější plány ministerstva na zlepšení situace, ale i konkrétní kroky, které již nasměrovaly potřebné finance na vybudování nových míst v domovech pro seniory, komunitní péči v obcích nebo lepší dostupnost sociálních služeb. Vysvětlila možnosti využití služeb, mezi něž patří například denní stacionáře, odlehčovací služby apod., které umožní rodinám péči o seniory v přirozeném domácím prostředí po co nejdelší dobu. Hovořila i o záměru zavést takzvanou pečovatelskou dovolenou, kdy by si člověk pečující o svého těžce nemocného blízkého, mohl domluvit se svým zaměstnavatelem krátkodobé uvolnění z práce nebo na nějakou formu flexibilního úvazku.
„Lidé se nesmí bát využívat profesionální sociální služby. Rozhodně by neměli situaci, kdy se nemohou nebo neumějí sami plně postarat o svého příbuzného, brát jako svoje selhání,“ uvedl na závěr debaty ředitel odboru sociálních služeb MPSV David Pospíšil.
Tisková zpráva MPSV
Přidejte odpověď