Někteří starostové se stali opatrovníky i několika desítek osob s omezenou svéprávností. Tuto agendu ale nestíhají řešit a ani si s ní nevědí rady. Stát jim podle jejich slov neposkytuje oporu.
ilustrační foto: Flickr.com
Když Aleš Janderka před třemi měsíci nastupoval do funkce starosty obce Olšany v Olomouckém kraji, netušil, že nejvíce práce bude mít s opatrovnictvím osob, které mají omezenou svéprávnost.
Dohlížet na ubytování, stravu a například také finance má 26 osobám s různými stupni postižení. Starosti mu ale hlavně dělá jeden muž. „Asi týden poté, co jsem se stal starostou, na mě jeho matka, která se ho zřekla a nechala úřadu, podala stížnost ombudsmance, že se o něj nestarám,“ sdělil LN Janderka.
Tím ale patálie neskončila. „Během jednoho měsíce ho přivedli z ústavu s taškami a nechali mi ho před úřadem,“ popisuje také. Z ústavu tohoto muže vyloučili, protože z něho opakovaně utíkal.
Jako opatrovník si starostamusel hned poradit. Nechal muže umístit do léčebny v sousedním městě. „Už mi ale volají, kdy si ho vyzvednu,“ zoufá si Janderka. Muž navíc poničil auto cizí osobě a probíhá s ním kvůli tomu soudní řízení.
Kromě toho starosta musí kvůli stížnosti posílat zprávy do kanceláře veřejného ochránce práv, jak o muže pečuje. Radu, jak zvládnout opatrovat tolik osob a zároveň vést úřad, ale při návštěvě obce od zástupců kanceláře nedostal: „Poradili mi akorát, že si mám platit člověka, který se o něj bude starat. To je nesmysl. Kde na to vezmu z rozpočtu malé obce?Neexistuje pevný legislativní rámec, o který by se člověk mohl opřít. Bojuji s tím každý den,“ dodává Janderka.
Podobné problémy má podle Svazu měst a obcí řada starostů malých obcí. Na rozdíl od větších měst totiž nemají možnost spolupracovat se sociálním úřadem. „Nejvíce to dopadá na obce, kde je nějaký ústav. Ten totiž z hlediska střetu zájmů nesmí být opatrovníkem,“ popisuje Jiránek případ starosty z Olšan. Jde podle něho o typickou přenesenou působnost – tedy obec něco vykonává za stát. Ten ale obcím nedává ani korunu na péči o takové osoby. „Situace je tragická. Peníze na najmutí profesionálů nemají. Starostové se tak tomu věnují po večerech,“ sdělil.
Opatrovnické agendy se podle něho obávají oprávněně. Pokud totiž promeškají nějaké povinnosti vzhledem k opatrované osobě, hrozí jim finanční postih.
Podle Františka Korbela, spolutvůrce nového občanského zákoníku, by případnou škodu za obecní úřad zaplatilo ministerstvo financí. „Konkrétní úředníci ale odpovídají svému zaměstnavateli podle zákoníku práce. Pokud by porušili nějakou právní povinnost, odpovídají za škodu až do výše 4,5násobku své mzdy,“ vysvětluje Korbel.
A u některých případů podle předsedy Jiránka hrozí postih celkem snadno. Uvedl příklad starostky, která se stala opatrovnicí muže po zápalu mozkových blan. Jeho majetek má hodnotu 35 milionů korun. „Spravovat takový majetek a nic neopomenout je velmi těžké. Žádné školení ale starostové nedostávají,“ dodal.
I podle ombudsmanky Anny Šabatové by starostové potřebovali metodické vedení. „To dnes centrálně není zajištěno. Opatrovnictví spadá do gesce ministerstva spravedlnosti, které ale metodické vedení neprovádí,“ uvedla mluvčí úřadu Iva Hrazdílková.
Ochránkyně práv navíc napadá celý systém opatrovnictví: opatrované osoby se zase podle ní nemají na koho obrátit se stížností. „Není možné spoléhat se v těchto bodech na soudy, protože jsou přetížené a posuzovat všednodenní opatrovnické záležitosti jim ani příslušet nemá,“ uvedla také Hrazdílková.
Ministerstvo spravedlnosti slibuje nápravu některých nejasností ohledně opatrovnictví a chce v prosinci letošního roku předložit vládě návrh zákona, který tyto záležitosti jasně stanoví. Resort iniciuje spolupráci všech dotčených subjektů.
„Ministerstvo spravedlnosti vnímá problémy, které jsou s výkonem veřejného opatrovnictví spojeny, zejména s otázkou jeho financování a dalších podmínek,“ uvedl mluvčí resortu Jiří Hovorka. Nový občanský zákoník, který začal platit v roce 2014, navíc stanovil, že každé tři roky musí soud přezkoumat míru omezení svéprávnosti svěřené osoby.
Přidejte odpověď