Milan Tesař je postižený od malička. Jeho zdravotní stav se přitom poslední roky neustále zhoršuje a on se o sebe nedokáže sám postarat. Pět let žádá o poskytnutí příspěvku na péči, z něhož by mohl zaplatit pečovatelku. Úředníci od stolu rozhodli, že nemá nárok.
ilustrační foto: Ian Britton / Free Foto
Milan má pětašedesát a od narození trpí následky mozkové obrny. Absolvoval už několik operací, ale nemůže například hýbat většinou prstů. O mizerné koordinaci rukou nemluvě. Krom toho špatně chodí a bez pomoci francouzských holí by se nedostal ani z bytu. Každý pohyb ho ale velice zmáhá. Vinou nemoci rovněž velice špatně mluví a artikuluje. Ve svém věku má už i další zdravotní problémy a dostává občas i záchvaty bolesti. Bere plný invalidní důchod a bydlí v jedné z bytovek na opavském předměstí.
„Ten důchod je ale dost malý a více než polovinu dám za nájem,“ vypráví komplikovaně hovořící Milan Tesař. S úklidem i řadou dalších věcí mu pomáhá majitelka bytu. Bez asistence by totiž nebyl schopen fungovat. Už před lety se tak rozhodl požádat stát o příspěvek na péči. Učinil pět pokusů. Každý rok jeden. A pokaždé marně. Neuspěl ani při odvolání na ministerstvo práce a sociálních věcí.
A důvod? Podle zákona je potřeba pro přiznání daného příspěvku splňovat podmínku potřeby pomoci či dohledu při minimálně třech základních životních potřebách. Milan uvedl, že nezvládá sám mobilitu, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání a tělesnou hygienu. Úředníci mu ale uznali jen nesamostatnost ve dvou životních potřebách, a to osobních aktivitách a péči o domácnost. Téměř neuvěřitelně zní ale odůvodnění, proč byly některé z požadavků Milana Tesaře zamítnuty. Tak například u mobility odůvodnily úřady své rozhodnutí tím, že i když skoro nemůže chodit, může se postižený do určité vzdálenosti dostat k motorovému vozidlu (které samozřejmě nevlastní, ani neřídí – pozn. redakce).
V komunikaci prý zase možná nemůže telefonovat, ale dokázal by napsat krátkou SMS zprávu. Dovede se také ještě podepsat a pozná piktogramy signalizující místnost WC a vyznačený přechod pro chodce. Ještě paradoxnější je osvětlení, proč byla zamítnuta kategorie stravování. Ačkoli totiž úředníci uznali, že už kvůli nemoci žadatel nedokáže používat příbor, tak zde prý stále existuje lžička, kterou si může jídlo rozmělnit. A jako největší výsměch působí argumentace v případě osobní hygieny. Úředníci to vzali zkrátka -prohlásili, že i když se nedokáže Milan Tesař skoro hýbat, tak si může dát do koupelny židli a sprchovat se na ní vsedě.
Těmito argumenty odpovědělo ministerstvo na odvolání Milana Tesaře v loňském roce. Mimo jiné se v dokumentu píše, že se odvolání neuznává z důvodu souhlasu se závěry prvoinstanční instituce, tedy opavského úřadu, a výsledky posouzení případu posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení. „Já ale za celé ty roky ani jednou u žádného posudkového lékaře nebyl a žádné vyšetření jsem neabsolvoval,“ kroutí nechápavě hlavou Milan Tesař a odevzdaně dodává: „Už jsem ztratil naději. Jsem na tom pořád hůř a hůř, ale nevěřím, že se něco změní. Přemýšlím, že už snad novou žádost ani nemá smysl podávat.“ Nakonec však dodal, že možná to přece jen ještě zkusí. Jinou naději totiž nemá.
REGION OPAVSKO
Přidejte odpověď