Často se mi stává, že mě žádají o příspěvek na nějakou naléhavou pomoc. Od jisté doby jsem se rozhodl, že podobné aktivity dál podporovat nebudu. To když jsem se dočetl, co se s takto vybranými penězi dále děje a jak malá část jich slouží k dětmi deklarovanému účelu, píše emeritní učitel Oldřich SUCHORADSKÝ.
foto: ardelfin / MorgueFile
Často se mi v Hradci stává, že mě zastaví většinou mladá, nebo dokonce ještě dětská skupinka s kasičkou a žádají mne o příspěvek na nějakou naléhavou pomoc. Je většinou spojena s ohroženým zdravím dětí, zdravotně postižených lidí, nebo jen tak obecně na dobročinné účely.
Těžko se mi jako bývalému učiteli odolává takové prosbě a většinou nějakou přiměřenou částku v peněžence vylovím. Dostanu za to květinku, stužku, odznáček, nebo také jenom poděkování a úsměv.
Od jisté doby jsem se rozhodl, že podobné aktivity dál podporovat nebudu. To když jsem se dočetl, co se s takto vybranými penězi dále děje a jak malá část jich slouží k dětmi deklarovanému účelu.
Zvlášť Tříkrálová sbírka mne pořádně nadzvedla. Publicitu měla v televizi a ve všech novinách. Přitom naší církvi jsme každý z občanů této republiky přispěli až neuvěřitelnou sumu v podobě pochybných církevních restitucí. Je s podivem, že se katolická církev nestydí po takovém národním daru dále zneužívat děti k akci, kterou si od nás bere další peníze pro své fungování.
Že jejich preláti neživoří, je dobře vidět na jejich fyzické vizáži. Jsou hluší k výzvám ke skromnosti současného papeže Františka a ani blížící se 600. výročí narození mistra Jana Husa je neodradí od toho, aby zase chtěli na svou hromádku vršit stále víc majetku i peněz.
Oldřich SUCHORADSKÝ, Hradec Králové
Haló noviny
Přidejte odpověď