Co slyšeli zástupci zdravotně postižených včera od prezidenta Zemana? Vysvětlil jim svůj výrok o tom, zda se spolu mají vzdělávat handicapované a zdravé děti? Radiožurnál se zeptal Václava Krásy, předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením.
pořad Dvacet minut Radiožurnálu
moderátorka:
Jaké bylo setkání s Milošem Zemanem? Vy jste se neviděli, pokud se nepletu …
Václav KRÁSA: 13 let
: 13 let, od roku 2002, co jste odešel ze sněmovny.
Václav KRÁSA: Bylo to příjemné. Pan prezident mě přivítal slovy „pamatujete, pane kolego, když jsme spolu byli v parlamentu.“.
:To asi nejde zapomenout.
Václav KRÁSA:Samozřejmě to na to člověk nezapomene, když jsem byl 10 let v Poslanecký sněmovně, tak to je údobí života, na který člověk nezapomene.
:Když sledujete Miloše Zemana nyní v roce 2015, kdy je prezidentem, a když jste ho sledoval tehdy, když jste byli spolu v Poslanecké sněmovně, kdy on byl jednak prvně šéfem sněmovny, potom předsedou vlády, je to jiný Zeman?
Václav KRÁSA
Já myslím, že ne, že je to pořád víceméně stejná, možná trošku usedlejší, ale to dělá věk, ale jinak si myslím, že člověk už se asi v tom věku neformuje nějak jinak.
:Já jsem myslela třeba, jestli jeho výroky jsou dnes ostřejší, než byly třeba tehdy?
Václav KRÁSA:
Tak já nevím, já si myslím, že už tehdy měl poměrně ostré, ostré výroky. Já si pamatuji, když se tehdy dohadovala vláda po volbách 98, kdy vlastně pak došlo k té ..Oposmlouvě, že, tak si myslím, že to byly výroky taky velmi ostré, ale já bych řekl, že je stejný.
:Přestřelil Miloš Zeman podle vás, když řekl, že děti s určitým handicapem by neměly být zařazovány do tříd se zdravými školáky?
Václav KRÁSA
My jsme také reagovali na tento výrok, ale pan prezident nám to dneska vysvětlil, že on byl zrovna v té době někde v zařízení, kde jsou děti s velkým mentálním postižením a on, že to myslel obecně to, že jako by padlo to slovo s handicapem, takže to on si uvědomuje, že samozřejmě lidé na vozících, nevidomí a tak dále se mají vzdělávat v normálních školách, že je otázka, a ta diskuse se vede, na kolik lidé nebo s jakým hlubokým mentálním postižením je ještě účelné, aby ti lidé byli v tom hlavním proudu vzdělávacím, anebo spíš studovali ve speciálních školách nebo chodili do školy ve speciálních školách. O tom ta diskuse se vede, to si myslím, že je legitimní debata.
:Vy jste ji vedli i dnes s panem prezidentem?
Václav KRÁSA:
My jsme, ano, tu debatu vedli i dnes s panem prezidentem. Já osobně jsem toho názoru, že i pokud jde o děti s hlubokým mentálním postižením nebo s těžším mentálním postižením, takže může být třeba jedna třída ve škole normální, aby se ti žáci potkávali i s těmi ostatními žáky.
:Ale vzdělávali by se zvlášť v té třídě?
Václav KRÁSA:Ano. Protože oni mají kontakt s těmi normálními, s těmi ostatními dětmi, čili ta socializace tam probíhá nějaká.
:Ale nestíhali by jim v té výuce, prostě by si nepřipadali rovnocenní?
Václav KRÁSA:
Ano, …, je pravda, že jaksi představa, že dítě s hlubokým mentálním postižením se bude vzdělávat v normální třídě, by asi nedávalo příliš úplně smysl, ale říkám, je to vždycky také na rozhodnutí rodičů.
:Ještě se k tomu vrátíme, ale řekněte mi to vysvětlení Miloše Zemana k tomu jeho výroku, který hodně pobouřil různé, ať už, já vím, že jsme mluvili třeba s vozíčkářkou a tak dál, vám to vysvětlil teď, vy věříte Miloši Zemanovi, že to nebylo myšleno zle, vy nejste uražen na prezidenta v této věci?
Václav KRÁSA,
Já jsem tehdy na to reagoval, panu prezidentovi jsem napsal, že s tím jeho výrokem nesouhlasíme a požádal jsem ho o schůzku. Pan prezident té schůzce dneska vyhověl a nám to tak takto jasně vysvětlil a řekl, že ti ostatní druhy zdravotního postižení, ale i ty lidi s lehčím mentálním postižením se mají vzdělávat v normálních školách a že záleží na podpoře, kterou dostanou, což my také samozřejmě podporujeme.
:Takže už se nezlobíte na pana prezidenta?
Václav KRÁSA:Já si myslím, že ne.
:Víte, četla jsem dnes znovu názory různých rodičů, kteří mají různě postižené třeba děti a někteří říkají, psala jedna maminka na jednom serveru, která má dítě s autismem, autistické dítě, že popisovala, že z normální školy doslova utekla s tím dítětem, protože tam její dítě bylo ponižováno. Připouštíte, že tyto momenty mohou nastat?
Václav KRÁSA,:
To je ale potom chyba té podpory. To dítě nedostalo patřičnou podporu. Mělo by mít k dispozici asistenta pedagoga a ten by měl i tomuto zabránit. On přeci musí jednak pomáhat tomu žákovi s tím učivem, ale měl by zároveň mu pomáhat v tom kontaktu s těmi ostatními žáky. Já si myslím, že právě …
:Dobře, ale dá se zabránit tomu, aby to dítě nebylo jaksi šikanováno od těch zdravých dětí, děti jsou kruté, dokáží být kruté, dokáží být kruté.
Václav KRÁSA:
Já nevím, jestli …, dokáží být asi někdy kruté, ale já si myslím, že to je opravdu o tý míře podpory. Myslím si, že právě pedagog asistent by měl pomoci v té komunikaci. Lidé s autismem jsou často lidé, kteří jsou nadáni mnohými znalostmi, mnohým nadáním a je potřeba je využívat. Oni mají samozřejmě problém v komunikaci s ostatními lidmi, ale to ještě neznamená, že ti lidé nedostanou řádné vzdělání.
:Psal mi zrakově postižený pán, který je přesvědčen o tom, že minimálně v prvních letech by děti se zrakovým postižením měly být ve speciálních školách, protože vyžadují jiný druh výuky než děti, kteří, které mají dobrý zrak. Dá se s tím souhlasit?
Václav KRÁSA:
Víte, já nevím, já bydlím v Řepích, kde je základní škola, tam chodil chlapec od první třídy do normální školy, normálně tu školu vychodil, on je nadán teda hudebně, takže dneska zpívá, poměrně už je tím i známý, ale myslím si, že je to spíš o té míře podpory, protože dneska už ty technické věci dokáží vlastně umožnit tomu žákovi, aby četl všechny ty dokumenty, aby mu to ten stroj přečetl, čili on tu komunikaci nebo to, co je napsaný v těch učebnicích, on dokáže. Je podle mě na úhlu pohledu a tady ten zákon, školský zákon umožňuje rodičům, aby oni sami rozhodli, do které školy chtějí, aby dítě chodilo a myslím si, že je to opravdu na jejich vůli. My na tohle nemáme úplně pevný pohled, protože vím, že lidé se zrakovým postižením někdy toto prosazují, ale já znám řadu lidí, kteří vystu…, kteří vychodili od základní školy až po vysokou školu právě v normální škole.
My jsme mluvili o tom, že vlastně přítomnost asistenta třeba u toho dítěte ve škole by měla jaksi pomoct tomu dítěti, ale četla jsem i názor, že přítomnost asistenta může dítě vyloučit z kolektivu, že už není vlastně srovnatelné?
Václav KRÁSA,
Já vím, ale v některých případech je ta přítomnost to asistenta pedagoga nezbytná, to by ti lidé nemohli vůbec studovat, chodit do školy. Myslím si, že to prostě tak je. Samozřejmě, že to může malinko stěžovat komunikaci, záleží podle mě na schopnosti toho asistenta pedagoga, na kolik připustí normální komunikaci. Já si myslím, že ti lidé jsou vzdělaní a že vědí, co dělají.
:Je těžké získat takového asistenta, je jich dostatek?
Václav KRÁSA,:
Je jich nedostatek, takhle dostatek by jich možná byl, kdyby bylo dostatek peněz.To není zatím. Teď byl přijat nový školský, novela školského zákona …Ještě to půjde do Senátu. Musím říci, že ta novela přináší nová podpůrná opatření pro žáky a studenty se zdravotním postižením a máme i příslib, že systém financování pedagogických asistentů by měl být jiný …
Nyní je stav takový, že dostane ta rodina třeba, která má dítě, které má postižení, potřebuje asistenta, dostane část peněz od města.
Václav KRÁSA,
Ne,to je něco jiného, to je osobní asistent. Pedagogický asistent je odborný pracovník, který vykonává činnost pouze ve škole a je financován prostřednictvím kraje. A pan ministr nedávno uvedl, že má představu takovou, že by šlo na asistenty pedagogy více peněz z centrálních zdrojů, to znamená, z ministerstva a že oni by vlastně měli pohlídat to, aby byl dostatek peněz na ty asistenty pedagogy.
……………………………………….
Přidejte odpověď