Už několik týdnů se léčí doma v Plané u Mariánských Lázní. I když se cítí lépe, je v současnosti nejslavnější český pacient Bartoloměj Pešta velmi opatrný. S novináři raději mluví po telefonu, protože se bojí možné nákazy bacily. Loni v prosinci mu totiž lékaři v pražském IKEM při unikátní operaci transplantovali pět orgánů – žaludek, slinivku, slezinu, játra a tenké střevo.
Mariánské Lázně – „První tři měsíce jsou podle lékařů kritické, proto jezdím dvakrát v týdnu do IKEM na kontroly, zhruba po roce by už měly být kontroly jen občasné a já bych možná mohl začít něco dělat, protože doma zůstat nechci,“ říká Pešta, který je v současnosti v invalidním důchodu.
Už se smířil s tím, že v zedničině nebude moci pokračovat, ale plánuje, že by mohl pracovat jako hlídač. „Hrál jsem fotbal, dělal atletiku, i to prý rozhodlo, že mě v IKEM operovali,“ vypráví. Zatím si však musí počkat, protože má před sebou ještě roční léčebnou kůru.
„Je to velmi disciplinovaný pacient,“ líčí Dalibor Šperl, gastroenterolog z Mariánských Lázní. Bartoloměj Pešta na jeho adresu říká, že jen díky němu se dostal do IKEM. „To je přehnané, ale je pravda, že mezi mými pacienty je zhruba desítka odtransplantovaných, což je poměrně dost na malou ambulanci,“ reagoval lékař, který je přesvědčený, že pacient martyrium spojené s uzdravováním zvládne. „Je to bojovník a možná i to rozhodlo, že byl vybrán do programu IKEM,“ uvedl Šperl.
„Musím trénovat ledviny“ Pešta musí dodržovat i speciální přísnou dietu. „Nejdříve jsem například musel denně vypít dva hrnečky vody, teď zase musím pít hodně, abych ledviny trénoval,“ vypráví. Denně musí také brát hrst léků, hlavně takzvaných imunosupresiv, která zajišťují, aby transplantované orgány neprotestovaly proti tělu příjemce. A to se daří.
Pešta ochotně mluví i o svém romství a vztahu Čechů k Romům. „Já jsem nikdy žádnou diskriminaci necítil, v Plané je všechno v pohodě, když jsem byl po operaci, tak mi hodně lidí poslalo maily. Když jdu na procházku, tak mi také přejí,“ popisuje. Na internetu se přesto objevily i nepřejícné vzkazy. „Ale většina lidí mi přála naopak brzké uzdravení,“ říká pacient, který se cítí mnohem lépe než před operací.
„Můj dnešní stav se nedá s tím před transplantací vůbec srovnat, protože jsem zkoušel jako pes. Byl jsem nafouklý, měl jsem v sobě i 13 litrů vody, jezdil jsem na vypouštění vody do nemocnice do Plzně nebo do Tachova dvakrát týdně,“ líčí Pešta. S operací prý i přes velké riziko nikdy neváhal. „I proto, že mi nic jiného nezbývalo, moc života mi totiž lékaři nedávali,“ popisuje.
Jitka Šrámková
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď