Podmínky na českých hokejových stadionech jsou různé a mnohem více si toho musejí všímat hendikepovaní fanoušci. Vozíček může být totiž v některých halách velkým problémem. Větší roli ale většinou hraje něco jiného.
„Největším problémem rozhodně není technický stav stadionu, ale spíše přístup personálu,“ říká na pardubickém stadionu třinecká fanynka, která má napříč extraligou s čím srovnávat. „A jsou třeba starý stadiony ‚plechovky‘ jako v Bolce, ale tam před těmi pořadateli smekám, protože mají super lidský přístup.“
V Pardubicích problém neměla, vyjeli jsme výtahem a pak už jí kolega z fanclubu pomohl na místo v hale. I když je raději jinde než na místech vyhrazených pro vozíčkáře. „Když to jde, tak se snažím být v kotli. Většinou mě tam kolegové dopraví. Někde to pořadatelé tolerují, někde méně. Problém je třeba na Slavii, ale dá se.“Pak jsou ale místa, kde se to opravdu moc nedá. A tak nabízí dlouholetá fanynka třineckých Ocelářů i jinou osobní zkušenost.“Nejhorší to je v Hradci, protože tam nejsou výtahy a pořadatelé mají za povinnost vynést vozíčkáře na tribunu. A to je šílený pocit, to se vozíčkář cítí fakt blbě.“
Na zápasech její vozíček nepřehlédnete, má na něm totiž na obou stranách logo Ocelářů, se kterým se před pardubickou halou nechala ochotně vyfotit.
„Vzniklo to tak spontánně, že přišel Ježíšek a přinesl to. Jsem dlouholetá fanynka Třince, ale tuhle krásu mám teprve tři roky. Bylo to i na podporu mojí psychiky.“
Moderní hala v Liberci vozíčkářům při sledování hokeje nevyhovuje. Vydejme se ale přes celou republiku z Třince do Plzně, kam často zavítá fanoušek domácích Petr a jeho místo v hale mu vyhovuje.
„Tady je to dobrý. Je tady asi třináct míst, ale někdy je zájem větší. Jsou to hezký místa u ledu. Třeba na Slavii je to lepší, tam jsou vyhrazená místa v polovině haly, ale je to nová hala, takže to chápu,“ říká fanoušek Petr z Plzně.
František Kuna, Vojtěch Bureš
rozhlas.cz
Přidejte odpověď