Svou čtyřletou dceru nikdy neuvidí. Milena a Jaroslav Kučerovi jsou oba nevidomí. Přesto se nebáli a sen o plnohodnotné rodině si splnili. Svědectví o tom podali reportéři ČT.
foto: Anita Patterson / MofgueFile
Díky odvaze a taky díky asistentům, kteří jim s výchovou pomáhají.
Mileně je 49, o zrak přišla v inkubátoru. Jaroslavovi je 61. Oslepl ve 14 letech při úrazu s podomácku vyrobenou rozbuškou. Seznámili se před 5 lety přes internet a hned si řekli, že spolu chtějí mít dítě.
Jaroslav KUČERA, nevidomý otec:
Rozhodli jsme se, že dítě riskneme, že pro mě je to asi poslední šance.
Milena KUČEROVÁ, nevidomá matka:
My jsme to okolí tak šokovali, že neměli čas nám něco rozmlouvat.
A tak se jim o rok později v roce 2011 narodila Dianka, naprosto zdravá holčička.
Na příchod miminka se nevidomí manželé museli důkladně připravit. Přebalování, oblékání nebo nošení dítěte cvičili s dulou na figuríně. Nesměli opomenout sebemenší detail. Třeba, aby jim miminko nespadlo z přebalovacího pultu.
Milena KUČEROVÁ, nevidomá matka: Ten strach, že já nebudu rychlejší, protože oči chybí, že nebudu akčnější, rychlá, tak jsme sehnali opravdu dobrej přebalovák, kterej měl postranice nahoru.
Kučerovi řešili a dodnes řeší spoustu překážek. Tak třeba procházky s kočárkem. Pro zdravé rodiče hračka. Pro nevidomé ale spíš noční můra.
Jaroslav KUČERA, nevidomý otec: Nemáme kontrolu nad dítětem, nevíme, jestli nám ho někdo vzal z kočárku a podobně.
Milena KUČEROVÁ, nevidomá matka: Jsem vezla Dianku v golfáčích a ona byla tak šikovná a mrštná, že se otočila na břicho, prolezla tou ohrádkou toho golfáče, tak já vezla prázdnej kočár a Diana lítala někde prostě mimo. A ten moment mě opravdu, vám řeknu, tak vyděsil, že jsem řekla, že už to nerisknu.
Všechna úskalí se ale Kučerovým daří překonávat – hlavně díky asistentkám. Dianka s nimi chodí plavat, na hřiště, kreslí a prohlíží knížky. Ve vývoji nijak nezaostává.
Milena KUČEROVÁ, nevidomá matka: Ví, že maminka nevidí, a že se to tady dělá trochu jinak, ale i spolupracuje, myslím zcela přirozeně, ale nechtěla bych jí svojí slepotou omezovat.
To, že má Dianka rodiče, kteří nevidí, ji přijde přirozené. Je zvyklá jim pomáhat a dělá to prý moc ráda. Rodiče se vlastně dívají na svět očima svojí malé dcerky.
Milena KUČEROVÁ, nevidomá matka:Tady prostě si řekneme, ukliď si hračky, a ona si je uklidí, a ne proto, že se hračky uklízejí, ale proto, že maminka by zakopla, protože tatínek by uklouzl.
Děti nevidomých jsou prý opravdu vnímavější k potřebám svých blízkých, potvrzuje to i asistentka Olga Sehnalová. Pomáhá rodině s podobným osudem, v níž nevidomí rodiče vychovávají dvouapůlletou dcerku.
Olga SEHNALOVÁ, asistentka:Já jsem si všimla hned na začátku, když jsem s nimi začala spolupracovat, že ta holčička je opravdu velmi empatická, vnímá handicap rodičů.
Nevidomých párů se zdravými vedoucími dětmi přibývá, odvahu založit rodinu jim dodávají moderní kompenzační pomůcky a i možnost najmout si asistenty.
Přemysl FILIP, ředitel Nadačního fondu ČRo, projekt Světluška:Buď se bavíme o případu nevidomých rodičů a vidících dětí, tak to je otázka zhruba 10 rodin, které takto podporujeme.
Právě na Světlušku se teď o pomoc obrátili Kučerovi. Úspory na asistentky už došly. Jde o několik tisíc korun měsíčně. Přestože mnohé zvládají sami, život bez pomocnic si představit neumějí.
Přidejte odpověď