Nevzdávat se. Takové životní motto si zvolil Plzeňan Milan Krátký, který v devíti letech oslepl. Přes svůj handicap vystudoval střední školu a pokračoval na vysoké. Odmalička ho lákala technika, které se prakticky začal věnovat až v plzeňské fakultní nemocnici.
Plzeň – Pracoval v hyperbarické komoře, kde vyráběl dýchací přístroje. Na svém kontě má devětasedmdesátiletý Plzeňan dokonce několik lékařských vynálezů.
„S kamarádem jsme v roce 1945 našli německou rozbušku a začali ji rozebírat. Jenže ona vybuchla a v letělo mi to do očí. Od té doby jsem nevidomý,“ popisuje muž nešťastnou událost. I přes nepřízeň osudu dokončil bez problémů základní školu a chtěl se dál vzdělávat. Maturovat na Strojní průmyslové škole v Plzni mu však nedovolili. „Nemohl jsem totiž odevzdat potřebné grafické práce,“ vysvětlil Krátký. Ten nepřestával bojovat a požádal si o mimořádné studium na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni. Navštěvoval ji pět let, ale studium se mu nakonec nezapočítalo. Zatímco jeho spolužáci promovali, on si musel hledat zaměstnání.
Místo našel jako telefonista a během své 21leté praxe si dálkově dodělal maturitu i vysokou školu. Při zakládání hyperbarické komory na interně v plzeňské fakultní nemocnici ho oslovil lékař Milan Hadravský. „Nabídl mi, abych pro ně vyráběl dýchací přístroje. Splnil se mi tím sen,“ říká stále s nadšením Krátký. Kromě toho vytvořil nový chirurgický nástroj pro šití jehlami, jenž si nechal patentovat. Je též autorem přístroje pro měření tlaku v plicích a kalorimetru pro diabetiky.
Plzeňský deník
Přidejte odpověď