Krajský úřad v Olomouci má podezření, že zde provozovatel poskytuje sociální služby bez příslušného oprávnění. Osud více než tří desítek lidí, kteří žijí v neúnosných podmínkách v lazaretu v Dluhonské ulici v Přerově, zřejmě skončí na bedrech města i kraje.
Přerov – Po zveřejnění příběhů lidí, zcela odkázaných na provozovatele ubytovny, se události daly do pohybu. Romský podnikatel Pavel Mirga se rozhodl lazaret ke konci února uzavřít.
Lazaret v Dluhonské ulici, do kterého začal podnikatel svážet nemocné a zdravotně postižené lidi z léčeben dlouhodobě nemocných v celé republice, funguje v Přerově už několik let. Při návštěvě zařízení se i otrlému člověku sevře srdce. Jednu místnost obývá několik lidí, někteří jen tak polehávají na lůžku, jiní jsou odkázáni na invalidní vozík. Jejich životní podmínky jsou však horší než ve věznici. Lidé si stěžují na nedostatek jídla, špatnou hygienu, chybí jim lékařská péče a objevily se i případy šikany. Mnozí obyvatelé ubytovny se přiznali, že mají strach.
„Do lazaretu byla třeba převezena z nemocnice žena ve věku asi čtyřiceti let, kterou manžel brutálně týral. Soud stanovil jako jejího opatrovníka provozovatele zařízení, který za ni přebírá peníze,“ vylíčila jeden z otřesných případů přerovská senátorka Jitka Seitlová (SZ), která po nedávné návštěvě zařízení zalarmovala příslušná ministerstva i ombudsmanku.
„Žena, která dříve normálně pracovala jako vedoucí směny výrobního týmu, nesmí mimo ubytovnu, nemá jak oslovit úřady a ani požádat o možnost propuštění,“ přiblížila dále. Podobné jsou i příběhy dalších lidí. Provozovatel zařízení přitom na klienty dostává od státu příspěvek na péči, ale i na bydlení. Například u zdravotně postiženého po amputaci končetiny činí tato částka více než 10 tisíc korun.
Krajský úřad v Olomouci se situací v lazaretu už v minulosti zabýval. „V polovině loňského roku jsme zahájili šetření – máme totiž podezření, že tato ubytovna poskytuje sociální služby bez příslušného oprávnění,“ uvedla mluvčí Olomouckého kraje Kamila Navrátilová.
Kraj podle ní zahájil správní řízení, které může trvat až šedesát dní. „Pokud zjistíme, že provozovatel poskytoval ubytování bez příslušné registrace, může mu kraj uložit pokutu až do výše jednoho milionu korun,“ dodala. Kraj už provozovateli na základě správního řízení jednou pokutu uložil – a to v roce 2013. „Pohybovala se v řádech desítek tisíc korun,“ upřesnila. Na problém opakovaně upozorňovalo i město. „Ubytovna v Dluhonské ulici neposkytuje registrované sociální či zdravotní služby. Jedná se o komerční ubytovací služby, poskytované soukromou osobou, takže kompetence sociálních pracovníků jsou značně omezené,“ vysvětlila mluvčí přerovského magistrátu Lenka Chalupová.
Romský podnikatel Pavel Mirga tento týden informoval město o tom, že hodlá ukončit provoz v té části sociální ubytovny v Dluhonské ulici, kde žijí zdravotně handicapovaní. „Jedná se asi o čtyřiatřicet lidí, z toho jsou pouze tři z Přerovska,“ zmínila mluvčí magistrátu.
Kraj i město jsou na podobný scénář připraveni. „Existuje reálná hrozba, že by se tito lidé mohli ocitnout na ulici a v ohrožení života. Budeme tedy činit nezbytné kroky, abychom pro ně našli nějaké řešení,“ ujistila Marta Šintáková ze sociálního odboru přerovského magistrátu. Podnikatel Pavel Mirga tvrdí, že jeho klienti na ulici ze dne na den neskončí. „Budeme se je zkoušet zařadit do nějakých zařízení, ale nejprve musíme zmapovat, kde to bude možné. Obvolal jsem už několik organizací, například Armádu spásy, ale pro mnohé z nich tito lidé nejsou cílovou skupinou. Nebude to tedy vůbec jednoduché,“ uzavřel Pavel Mirga.
PETRA POLÁKOVÁ–UVÍROVÁ
Přerovský deník
Celé město o tom vědělo a přesto s tím příslušný sociální úřad nic nedělal. Další důkaz toho, že staří, nemocní a zdravotně postižení v České republice jsou na okraji zájmu společnosti a přiživuji se na tom akorát všelijaké hyeny a různé instituce, které o sobě tvrdí že jim jde o „Ochranu lidských práv“. Ve skutečnosti akorát „vysávají“ od státu velké peníze na svoji propagaci a na to, aby mohli vůbec existovat. Na ty, kteří tuto „pomoc opravdu potřebují“, pak moc peněz nezbývá. Někteří takto postižení lidé, mají taky strach jít do nějakého tzv. „Domova pro seniory“, protože od svých známych slyšeli že „pobyt v takovém Domově, může být někdy doslova utrpením“. Zkušenosti z takového „Domova pro seniory“, jsou popsané mimo jiné taky na stránkách /rozhodny.blogspot.com/. Záleží vždy pouze na provozovateli „Domova“, jak se tam budou lidé cítit. Alojz Janiga.