Ve večerních TV zprávách jsem zaznamenal informaci, že my, Češi, patříme k národům s nejvyšším sociálním cítěním. V přiloženém grafu z výzkumu mne překvapilo, že nejvíce prostředků na charitu přispívají ti nejstarší, lidé nad 60 let. Reportáž byla doplněna příběhem dvojice seniorů, kteří podporují na studiích malého chlapce v Africe, píše Oldřich SUCHORADSKÝ.
Potvrzuji, že mi sociální cítění nikdy nechybělo a nechybí mi ani dnes, kdy jsem už několik let důchodcem. A měl jsem už v době, kdy jsem ještě aktivně pracoval. Když se po revoluci u nás na ulici znovu objevili žebráci, nemile mne to překvapilo. Znal jsem je jenom ze školních učebnic. A tak jsem se snažil je bez výmluv obdarovávat. Až do doby, kdy jsem po nějaké chvíli našel svého »obdarovaného« žebráka v nádražní hospodě vesele popíjet alkohol za mé darované peníze.
Pak jsem podporoval různé charitativní akce a plnil pokladničky žádajících dětí, které orodovaly za něco potřebného a po krátkém čase zase za něco jiného. To jsem dělal až do doby, než jsem si přečetl, jak se s těmito vybranými penězi často zachází a že se jich dostane jen zlomek potřebným a na účely, za jakými byly dětmi vybírány.
Poradil jsem se proto se zkušeným a moudrým přítelem, který mi doporučil, abych si k podpoře vybral konkrétního člověka, nebo nějakou strádající rodinu ve svém blízkém okolí a těm adresně dával svoji podporu. To se mi dost líbilo. Až do doby, kdy se takto podporovaný ukázal být nenasytný a dokonce za mnou posílal své příbuzné a známé, abych jim taky začal takto poskytovat pomoc.
A pak jsem konečně pro sebe našel ideální řešení. A to v podpoře ZDRAVOTNÍHO KLAUNA. Sám jsem ve svém životě strávil hodně času v nemocnicích. Už jako malé dítě. A dodnes si vzpomínám, jak tam čas nekonečně pomalu ubíhá a jak je mezi bílými zdmi smutno, někdy až úzko. Proto jsem po prvé výzvě pochopil smysl této iniciativy a aktivně se do ní jako její podporovatel zapojil. Během roku poskytuji ze svého účtu přiměřenou peněžní částku na účet zřizovatele. Že je to pomoc významná a nikdy nezůstane bez povšimnutí, dokazují děkovné dopisy, které od iniciátorů opakovaně dostávám. Mám od nich před očima ve svém pracovním koutku i diplom a drobné dárečky, které mi připomínají, že jsem pro někoho užitečný. Líbí se mi neagresivní, spíše na pestrých akcích a zajímavé činnosti založená reklama.
Těší mne, že se klaunům v mnoha nemocnicích daří a že jsou ze strany vedení i lékařů a sestřiček podporováni. Je tomu tak i v naší Fakultní nemocnici v Hradci Králové, kde mají malí pacienti již mnoho let příležitost své »léčitele« opakovaně vítat na svých nemocničních pokojích. Mám pocit, že k této bohulibé činnosti jim pomáhám i já, svojí podporou. Cítím, že taková snaha pomáhat a někoho podporovat, je tímto smysluplná a významná.
Když probíhá po celé republice Tříkrálová charitativní sbírka, organizovaná katolickou církví, má denně publicitu ve sdělovacích prostředcích. Po tom, jak se církev, zvláště katolická, pere za své vydobyté peníze z nespravedlivých restitucí, dávám svoji podporu o to raději těm, kteří skutečně pomáhají potřebným a činí to s humorem a taktem.
Ještě bych rád dodal, že nejsem žádným agentem nemocničních klaunů. Chcete-li se o nich dozvědět více a sami se do podpory zapojit, pak klikněte sem: http://www.zdravotniklaun. cz/
Oldřich SUCHORADSKÝ, Hradec Králové
Haló noviny
foto: ardelfin / MorgueFile
Přidejte odpověď