Jediná sprcha pro čtyřicet nemocných, navíc se schodem, takže pro vozíčkáře nedostupná. Oprýskané stěny, špatné hygienické podmínky a nedostatek stravy. Tak to vypadá v přerovském „lazaretu“, kde končí lidé, o které se nemá kdo starat.
PŘEROV Žijí ve strachu a v podmínkách připomínajících chudobince z viktoriánských románů. Většinou nemají nikoho blízkého, kdo by jim pomohl, a pokud někoho mají, neví, jak je kontaktovat. O čtyřicítku lidí, nemocných a závislých na pomoci jiných, se přitom stará jediná osoba. V takových podmínkách žijí obyvatelé „lazaretu“ v přerovské Dluhonské ulici. Na jejich situaci upozornila senátorka Jitka Seitlová.
„Ti lidé tam žijí v podmínkách, které by nevyhověly nejnižšímu standardu vyžadovanému ve věznicích. Ať se týká hygienických podmínek, stavu objektu a zřejmě i poskytované stravy,“ popsala poznatky z páteční návštěvy přerovské ubytovny Jitka Seitlová.
Její majitel Pavel Mirga sem sváží nemocné lidi z celé republiky. „Velká část z nich ani neví, jak se tam ocitla, ani jak dlouho tam jsou. Jde často o handicapované lidi, kteří nemohou chodit, jsou odkázáni na pomoc druhých, špatně se orientují v prostoru a čase, velmi obtížně zvládají situaci,“ prohlásila senátorka Seitlová.
Podle ní zřejmě funguje kontakt mezi provozovatelem ubytovny a léčebnami dlouhodobě nemocných. Pokud mají pacienta, který nemá žádné blízké a jemuž vypršela lhůta, kterou mohl v léčebně strávit, kontaktují údajně Pavla Mirgu a ten si daného člověka odveze do Přerova.
Jak systém funguje, popisuje senátorka na případu ženy středních let. Zažila brutální domácí násilí, kdy ji manžel pobodal nožem. Z nemocnice na druhém konci Moravy skončila v lazaretu v Dluhonské ulici. „Soud zcela nepochopitelně určil jejím opatrovníkem provozovatele přerovské ubytovny. Paní se tak nedobrovolně stala jejím vězněm. Veškeré peníze přebírá její takzvaný opatrovník, sama nesmí mimo ubytovnu, nemá jak oslovit úřady, jak požádat o možnost propuštění,“ uvedla Jitka Seitlová.
Situace je o to děsivější, že se jedná o inteligentní ženu, která před tím vedla v práci tým lidí. „Nyní se z traumatu, kvůli kterému ji soud zbavil svéprávnosti, postupně dostává. Není důvod, proč by měla být v současnosti svéprávnosti zbavena,“ podotkla Seitlová.
Lidé v lazaretu se prý bojí. „Personál jim říká, že pokud nebudou zticha, ocitnou se na ulici. Při naší návštěvě začali otevřeně mluvit teprve tehdy, když jsme s nimi byli sami. Jeden ubytovaný nám vyprávěl, jak se marně domáhal výměny žárovky ve své místnosti. Byl prý za to vyvezen na mráz. Teprve snad pokus jeho spolubydlící o sebevraždu obměkčil personál a ten dovezl starého pána zpět,“ vyprávěla senátorka.
Za pobyt v lazaretu podle jejích slov člověk zaplatí za měsíc sedm tisíc korun. Další tři a půl tisíce si pak musí připlatit za stravu. „Přitom ráno dostanou toast, večer toast, k obědu polévku, někdy ani to ne. Sami přitom nemají jak si stravu zajistit,“ popsala Seitlová. Ani hygienické podmínky neodpovídají potřebným standardům. „Je tam jediná sprcha, před níž je navíc schodek, takže vozíčkáři nemají šanci se k ní dostat. Je pro ně nedostupná,“ uvedla Seitlová. A o čtyřicet osob, které vyžadují péči personálu, v mnohých případech i zdravotnicky vyškoleného, se zde stará jediná osoba. „Domnívám se, že taková péče je zcela nedostatečná.“
Provozovatel Pavel Mirga se ale hájí, že pouze zaplnil mezeru ve stávajícím sociálním systému a postaral se o ty, kteří by jinak skončili na ulici.
„Jsou to převážně klienti, kteří mají nízké příjmy, a nikde jinde se nechytnou – například v domovech důchodců nebo s pečovatelskou službou. Chtěl jsem provozování ubytovny letos v červnu ukončit, ale situace je taková, že se nám tyto lidi nedaří nikam umístit,“ řekl Pavel Mirga Přerovskému deníku.
Podle senátorky Seitlové je existence lazaretu důsledkem selhání státních institucí. „Nechci napadat pana Mirgu, ten není hlavním viníkem. Lidé zde žijí v podmínkách, jež neodpovídají zákonem stanoveným normám, jak by se měl stát starat o osoby, které potřebují k životu cizí pomoc. Selhaly zde jak krajská a městská sociálka, tak i léčebny dlouhodobě nemocných, které lidi do takových podmínek posílají,“ uvedla Jitka Seitlová.
„V kompetenci sociálních pracovníků magistrátu není kontrola ubytoven. Předmětem jejich činnosti je přímá sociální práce s klientem za účelem hledání řešení jeho nepříznivé životní situace,“ sdělila k případu vedoucí odboru sociálních věcí a školství přerovského magistrátu Romana Pospíšilová. Podle jejích slov sociální pracovníci magistrátu pravidelně navštěvují ubytovnu na Dluhonské ulici a nabízí osobám tam ubytovaným spolupráci při řešení jejich životní situace. „Pokud tyto osoby nabídku akceptují, jsou zařazeni mezi klienty sociální práce na magistrátu,“ doplnila Pospíšilová. Kontrolní pravomoci vůči provozovatelům ubytoven mají v rámci svých kompetencí také jiné orgány, například úřad práce, živnostenský úřad, krajská hygienická stanice, stavební úřad. „V minulých dnech tam byla například kontrola stavebního úřadu, která zjistila, že v některých případech je tam větší počet osob, než připouští kolaudační rozhodnutí,“ uvedla za město Přerov mluvčí magistrátu Lenka Chalupová.
„Když jsem na situaci upozornila krajský úřad, provedl zde kontrolu, ale výsledkem nebylo zlepšení, ale naopak zhoršení situace. Místo toho, aby se snažili ubytovaným zajistit zákonem stanovené podmínky k životu, vzali zdravotně handicapovaným příspěvky na péči, protože provozovatel ubytovny ji nemůže legálně poskytovat. A jak je možné, že pracovníci sociálních služeb města všechno ví a situaci přehlíží?“ kritizovala přístup úředníků Jitka Seitlová.
S naléhavou žádostí o řešení situace se proto senátorka obrátila na přerovského primátora, ministryni práce a sociálních věcí, ministra zdravotnictví a také veřejnou ochránkyni lidských práv. Setkala se také s řediteli domovů seniorů v regionu, aby zjistila, jaká je možnost umístění obyvatel lazaretu v těchto zařízeních. „Všichni mi řekli, že v případě, že se jedná o lidi, kteří nikoho nemají a ocitli se v podobné situaci, je možné je přijmout v řádech několika týdnů,“ sdělila Seitlová.
Sama se s takovou situací zatím nikdy v životě nesetkala. „Je děsivé, že to úřady nechaly dojít tak daleko,“ uzavřela.
Martin Pjentak redaktor MF DNES
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď