Zhruba tisícovka vlaků vyjede každý den na koleje v Jihomoravském kraji. 400 z nich je bezbariérových nebo vybavených plošinou pro vozíčkáře, přesto není cestování na vozíku jednoduché. Pasažéři se musejí nahlásit den předem i tak ne vždy České dráhy jejich přepravu odsouhlasí.
Česká televize
Z 22letým Ondrou, který je po dětské mozkové obrně vyrážíme z Brna do Bystřice nad Pernštejnem, oba vlaky, rychlík z Brna do Tišnova i osobní vlak z Tišnova do Bystřice si objednal už den předem.
Jenže ani schválená objednávka nemusí komfortní cestu zajistit. Ondra měl původně nastoupit těmito dveřmi, ty ale zamrzly. Pracovníci Českých drah tak museli vymyslet náhradní řešení. Ondru nakládají do prostoru pro kola. Odsud ale nemá šanci dostat se dál.
Vagón upravený speciálně pro vozíčkáře, tak zůstává prázdný.
25 minut do Tišnova, Ondra i jeho doprovod v tomto prostoru vydrží, třeba tříhodinová cesta do Prahy by ale moc pohodlná nebyla. Vlak do Bystřice odjíždí za 45 minut, podle výpravčího ze stejného nástupiště, máme na něm proto počkat. Jenže je zima, chceme do nádražní budovy.
Ondra :
Tady žádnej výtahy jako nejsou, jo?
Tak přes koleje. Přes koleje do budovy a pak i zpátky na nástupiště. Na něm čeká konečně bezbariérová Regionova.
V tomto vlaku je teplo, navíc si sedne i Ondrův doprovod. V Česku je ale bezbariérová jen zhruba každá sedmá zastávka.
osoba:
Tady je to vysoké, tady je vidět, tady je vidět, že je další stanice, kde nevystoupím.
Vozíčkář mohl vystoupit až na osmé zastávce tady v Bystřici nad Pernštejnem. Až tato stanice je totiž bezbariérová. Ale třeba do nádražní budovy už by se nedostal.
Kateřina POLÁČKOVÁ, konzultantka pro odstranění bariér, Liga vozíčkářů:
To, že si musí dlouho dopředu rozmyslet tu cestu, musí vědět časy, nahlásit to, aby se s ním počítalo. Je to docela výrazné omezení.
Možná i proto není počet cestujících na vozíku nijak vysoký. Ročně se jich lakem přepraví kolem 5 tisíc a právě Ondra jezdí dvakrát až třikrát týdně.
Ondra :
Já se považuji za normálně zdravýho člověka, který má pouze pod zadkem kolečka.
moderátorka:
A teď po telefonu zdravím Jakuba Ptačinského, mluvčího Správy železniční dopravní cesty.
Řekněte mi, kolik je v Česku takových míst, kde ještě není bezbariérové nástupiště?
Jakub PTAČINSKÝ, mluvčí, Správa železniční dopravní cesty:
Těch míst je většina, v České republice je zhruba 750 bezbariérových nástupišť zhruba ve 450 stanicích, celkem je těch stanic ve správě SŽDC něco přes 2800. Jejich seznam je v každém knižním jízdním řádu včetně označení stupně bezbariérovosti.
Proč je ta přestavba taková složitá? Proč ta většina nástupišť ještě není bez bariér?
PTAČINSKÝ,:
Tak ta odpověď je relativně jednoduchá, protože v minulosti nikdo tak nestavěl. My jsme vznikli v roce 2003 a máme budovy ve správě někdy od roku 2008 a od té doby vzniklo, jak už jsem říkal, nějakých 750 bezbariérových nástupišť. To znamená, je vidět, snažíme se s tím stavem něco udělat. Nicméně ty naše budovy jsou stavěny v 19., 20. století, kdy byly zcela jiné požadavky, jak na přepravu, tak samozřejmě na nějakou bezbariérovost a ten poslední důvod, samozřejmě neexistovaly ani takové vlaky. Dřív to byly rychlíky, dřív to nebyly bezbariérové vlaky, to znamená, nebyl ani ten důvod vlastně ty nádraží tak stavět.
A máte nějaký plán, v jakém pořadí se ta nástupiště třeba budou rekonstruovat, jestli dojde nejdřív na ty podél hlavních tratí a za jak dlouho by mohly být přestavěné všechny.
PTAČINSKÝ,
Samozřejmě máme střednědobé i dlouhodobé investiční plány a výhledy, které s bezbariérovostí počítají. Roli v nich hraje nejen druh trati, ale i technický stav a důležitost uzlu z toho železničního pohledu. Pokud už dneska děláme jakékoliv ucelenější rekonstrukce, ať jsou to nástupiště nebo, nebo trati, tak pak samozřejmě ta bezbariérovost už je automatickou součástí všech oprav. Kdy dojde na všechny a včetně tedy i regionálních stanic, si ale nedovolím odhadnout.
Ani řádově? Jsou to desítky let?
PTAČINSKÝ,:
Desítky let pravděpodobně ano, samozřejmě těch stanic a zastávek je mraky, máme přes 15 tisíc kilometrů tratí v České republice, bude to ještě nějakou dobu trvat, ale děláme vše pro to, aby samozřejmě hlavně na těch hlavních tazích nebo aspoň ty důležité stanice, kde je ta frekvence cestujících největší, byly co nejdříve samozřejmě, pomáhá nám v tom i evropský fond, evropské fondy, evropské peníze. Snažíme se je vyčerpat, jak teď do konce roku 2015 tu první část fondů, tak samozřejmě už jsme připraveni i na tu druhou část, která je až do roku 2020.
:Pojďme teď k nádražím v regionu, kdy by se třeba mohlo začít s opravou nádraží v Boskovicích nebo ve Vyškově?
PTAČINSKÝ,:
Tak to jsou všechno součásti větších staveb, tam už připravujeme dokumentaci a děláme vše pro to, aby se právě využilo prostředků z toho Operačního fondu Doprava číslo 2, to znamená do roku 2020. Konkrétní termíny u těch staveb zatím nemáme, jak říkám, připravujeme dokumentace tak, abysme to stihli.
:
jak máte ošetřeno, pokud přijede na takové nepřestavěné nástupiště vozíčkář. Musí žádat o asistenci dopředu nebo mu pracovníci nádraží automaticky pomůžou?
PTAČINSKÝ,:
Tak částečně už to zaznělo v reportáži. Samozřejmě je potřeba se nahlásit dopravci, to proto, aby už přijel rekonstruovaný vůz, který je nízkopodlažní nebo bezbariérový, chcete-li. Samozřejmě pokud už někdo takový na to místo dojede a nejedná se jen o tělesně postižené, je to i o zrakově postižených, popřípadě jinak handicapovaných, je to i o matkách s dětmi s kočárky nebo cestující s jízdními koly, tak naši zaměstnanci v dopravní kanceláři jsou vždy připraveni pomoci nějakým způsobem, ať už s dopravou na to místo, to znamená na to nástupiště samotné nebo s pomocí do nějakých podchodů. Máme i řadu služebních přechodů a podchodů, které k tomu lze využít. Chápeme, je to omezující, není to vždy tou nejluxusnější cestou, ale snažíme se samozřejmě vždy vyjít vstříc.
Díky za informace.
A kromě vlaků jsme vyzkoušeli i cestu autobusy jihomoravského Integrovaného dopravního systému, které projíždějí téměř všemi obcemi v kraji. Na některých trasách čeká vozíčkáře cesta bez větších problémů, jinde ale narážejí na obtížně překonatelné zábrany.
Z Cvrčovic do Brna je to necelých 30 kilometrů. Koleje po trase nevedou, jezdí tu autobusy. Cestu začínáme v centru obce, v přístupu na zastávku tu vozíčkářům nebrání žádná překážka, teď počkáme na autobus. Podle jízdního řádu by měl přijet nízkopodlažní. Přestupujeme v nedalekých Pohořelicích. Taky tady je přístup na nový autobusový terminál bezbariérový a nástupiště je navíc vyvýšené, aby bylo za rovno s nízkopodlažními autobusy. Přípoj do Brna přijíždí do 5 minut, jenže se schody, problém nejen pro vozíčkáře, taky pro matky s kočárkem. Nízkopodlažní autobus jede až za další hodin u.
Květoslav HAVLÍK, mluvčí, Kordis:
máme 269 autobusů, které umožňují přepravu cestující na vozíčku, se jednu o 40 procent vozového parku. Počítáme s tím, že se procento bude zvyšovat přibližně na kolem 60 procent.
:
Konečná zastávka. Autobusové nádraží Brno-Zvonařka. Naše cesta ale ještě nekončí, musíme se dostat do centra Brna. Mezi nádražím a nejbližší zastávkou tramvaje je nadchod. Je sice bezbariérový, pro vozíčkáře to ale znamená nejprve vyjet do kopce a pak z něj zase sjet dolů. Další překážka čeká přímo před zastávkou. Na vozíku bychom museli překonat silnici a dva obrubníky. Poslední část cesty zajistí nízkopodlažní tramvaj. Nastoupit do ní je ale někdy nejen pro vozíčkáře problém, třeba když tramvaje zastavuje až metr od zastávky. Michal Cagala, Česká televize.
:
A na závěr informace o bezbariérové dopravě v Brně. Ve městě jezdí čtyři stovky nízkopodlažních autobusů a tramvají, to je víc než polovina veškerého vozového parku tamního dopravního podniku.
Přidejte odpověď