Je to už 25 let, co vzděláváme děti a dospělé připravujeme na práci, říká ředitelka školy Svítání Pardubice – Pardubická Základní a Praktická škola Svítání není jen obyčejné vzdělávací zařízení.
Její aktivity jdou daleko za hranice běžného vzdělávacího ústavu. Před sebou ale nemá lehkou práci. Na to, jaké jsou plány školy do budoucna, jsme se ptali její ředitelky MILUŠE HORSKÉ.
– Je komplexní forma služeb pro hendikepované potřebná?
Je tomu už téměř pětadvacet let, co vzděláváme děti a naše dospělé klienty připravujeme na práci. Bohužel zatím největší překážkou je legislativa. Naše zařízení stále zůstává pro určitou skupinu postižených spoluobčanů jediným východiskem.
– Dokážete rozlišit, zda má některý z vašich žáků šanci držet krok ve vzdělávání s běžnými dětmi?
To je náročný úkol, ale dokážeme některé děti připravit tak, aby mohly absolvovat normální školy. Prostřednictvím dětí s hendikepem také vychováváme i ty zdravé, které by se s nimi jinak nesetkaly. Hledáme formy sblížení, ať už je to pár hodin ve škole, nebo sportovní, kulturní a volnočasové aktivity. Velkým vzorem nám v tom mohou být třeba Finové. Proces nastartování společnosti není snadný, ale s velkým nasazením a dobrou vůli se dají naplnit potřeby všech.
– Jak je to s následným zaměstnáváním lidí?
To má několik rovin. Jedna z nich je následné vzdělávání. Svítání je škola, která poskytuje péči i žákům s nejkomplikovanějším postižením – jak fyzickým, tak duševním. Naše odpovědnost je především v tom, že absolventy musíme připravit, aby nezůstali doma. Trend zaměstnávání ve firmách jsme už nastartovali před několika lety. Působíme na potenciální zaměstnavatele, ale skutečná spolupráce se nevyvine z roku na rok. Tato oblast je během na dlouhou trať.
– Je tomu tak, že u žáků a klientů lze při správném vzdělávání zaměřeném na praktické dovednosti dosáhnout samostatnosti?
V Německu to například dokázali. Nejen v rámci nastavení vzdělávacího systému, ale i z hlediska ekonomiky vědí, že investice do hendikepovaných lidí se jim dokáží i plnohodnotně vracet. Dospělí lidé pak nejsou tolik závislí na státu. V ideálním případě bychom toho rádi dosáhli i zde.
– Jak by tomu mohla pomoci budova bývalé školy v Klášterní ulici?
Je důležité, že budova v Klášterní byla postavena a využívána jako škola, na tuto tradici rádi navážeme. Mělo by tam také vzniknout poradenské centrum pro rodiče, integrační centrum, kde se potkají zdraví a hendikepovaní, nebo sociální firma. Takto směřují naše aktivity již v současnosti. Velký potenciál vidím v kultuře. Navíc se jedná o dům v památkové zóně. I pro město by to tedy bylo velmi prospěšné. Záměr, aby budova sloužila veřejnosti, je podle mého důležitý.
– Jak velká je vlastně skupina klientů, o kterou se Svítání stará a kteří by tam našli své uplatnění?
Poskytujeme vzdělání a navazující služby více než stovce pardubických dětí. Vycházíme z komunitního plánování a služby chceme rozšířit především směrem k dospělým.
Hradecký deník
Přidejte odpověď