Islamističtí fanatici nenávidí nejen svobodu slova, ale i mnoho jiných projevů naší kultury, píše úvodem svůj komentář JAN FRANK, historik, jenž pracuje v neziskové Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých ČR.
Od chvíle, kdy Tomáš Halík v LN otiskl svůj text, vyjadřující distanc k hnutí truchlících Je suis Charlie (LN 12. 1.), jsme-menšině autorů čest – v hlavních médiích svědky diskuse víceméně na jedno téma: můžou si novináři za pařížský teror na karikaturistech tak trochu sami? Jsme kmuslimům dostatečně uctiví? Jako by to byla s ohledem na hrozbu islámského teroru hlavní otázka. Debatou s Halíkem děláme pro úspěšný rozvoj multikulturalismu kus dobré práce.
Charlie Hebdo: zástupný cíl I kdyby noviny Charlie Hebdo vůbec neexistovaly, k útokům by docházelo. Útok na noviny, svobodu slova, je jen jedním z mnoha možných. Stejně jako naši ostrou satiru a velkou svobodu slova fanatici nenávidí celou řadu dalších projevů naší kultury, na prvnímmístě ale zahraniční politiku Západu. Nechat se Halíkem odvést jen k jeho parketě, takzvanému multikulturnímu dialogu, je dokonalou ukázkou úspěšné manipulace tyjící ze slabých míst vědomí společnosti.
Týdeník Charlie Hebdo měl v šedesátimilionové Francii před atentátem náklad asi jako český Reflex. Proudí právě skrze toto miniaturní soukromé médium do muslimské komunity ve Francii taková dávka frustrace, že vedle ní blednou projevy francouzské tolerance v podobě stovek mešit, spíše nefunkčních sociálních programů pro nezaměstnané a investic do zušlechtění muslimských předměstí? Když se tedy přestane v časopisech zobrazovat prorok, budou tímzbývající křivdy napraveny? Jak zní seznam požadavků?
Jiná loajalita Zaráží, doufám nejen mě, ještě jedna věc. Troufnul by si pan Halík takto vystupovat v samotné Francii? Dal by i tam, dva dny po bezprecedentním masakru, navíc jako duchovní, přednost apelu na slušné chování novinářů před účastenstvím, tedy mlčením? Dokázal by i tam, tváří v tvář „stádu“ razit pojem „Nejsem Charlie“? Nejde zas jednou o starou známou nic moc nestojící intelektuálskou pózu určenou hlavně pražskému čtenáři? Mimochodem: chování Francouzů bylo po masakru vším jiným než heroizací zabitých karikaturistů, na níž reagoval Halík.
Jsme nejčastěji zvyklí na mediální poloskandály Václava Klause nebo Miloše Zemana. Kverulantství jejich ligy sice vždy urazí spoustu lidí, ale ctí jisté proporce, nejednou má i tajenku. Na propojování náboženství napříč civilizacemi zaměřený „čaroděj“ Halík je naopak synonymem nekonfliktnosti, ostentativní společenské odpovědnosti a šálivě opatrných tezí krásně pasujících politické korektnosti a evropské unifikaci.
Kolosální netaktnost, kterou projevil k Francii a obětem teroru, lze vysvětlit snad jen absolutní, tedy fanatickou, oddaností multikulturnímhodnotám. Inteligentní čtenář domyslí ideální námět na příští karikaturu v Charlie Hebdo.
JAN FRANK, historik
Autor je předsedou občanského sdružení Za branou a pracuje v neziskové Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých ČR
Přidejte odpověď