Krása: Není to dotace, ale vyrovnávání rozdílu

Stará nefunkční elektronika, pro většinu lidí jen zbytečné haraburdí, které zabírá místo, pro zaměstnance chráněné dílny v Malči ale zdroj obživy. Kamion plný rozbitých elektrospotřebičů jim přiváží práci zhruba a 2 týdny a jen letos tu zastaví bezmála 300krát. Hlavní náplní práce zdejších zaměstnanců je demontáž starých televizí a monitorů. Za hodinu jich stihnou rozebrat asi 8. Uplatnění tu našel i Zdeněk Šmíd z nedaleké Chotěboře. Kvůli endoprotézám v obou kyčlích má problémy s chůzí.

Zdeněk ŠMÍD, zaměstnanec dílny: Jsem měl všecky svářecí zkoušky a že jsem vyučenej strojním zámečníkem, tak mě nikdo jako postiženýho nechtěl zaměstnat.

Teď už 2 roky rozebírá staré televize a práci si nemůže vynachválit. U ponku se přitom střídá s dalšími 3 kolegy.

Co jedni rozeberou, musí další roztřídit. Například Zuzana Dolejší z cívek doluje měděný drát.

Chráněnou dílnu před 6 lety zařídila sama obec právě proto, aby nabídla práci lidem s handicapem.

Karel MUSÍLEK, starosta, Maleč /ČSSD/: My jsme víceméně závislí na tom tendru, bez něj bysme dokázali tak maximálně půl tu dílnu jaksi rozjet.

Díky vyhranému tendru na likvidaci 600 tun starých televizí a dotacím z úřadu práce je dílna soběstačná a lidé pracující na poloviční úvazek si tu ke svému invalidnímu důchodu mohou přilepšit asi o 6,5 tisíce hrubého měsíčně. Jistou práci mají zatím do konce roku. Vedení obce už ale chystá přihlášky na další zakázky.

teď po telefonu zdravím Václava Krásu, předsedu Národní rady osob se zdravotním postižením.

Vy jste se právě v tom případu v Malči angažoval. Řekněte, jak složité je pro chráněnou dílnu získat tak obří zakázku?

KRÁSA
Tak samozřejmě, že ta chráněná dílna musí splňovat řadu předpokladů a musí to taky o sobě dát pořádně vědět, to znamená, že ta nabídka, to, co nabízí, musí opravdu odpovídat realitě, ale musí splňovat požadavky toho vypsaného tendru. Já jsem byl předsedou té komise, která vybírala z jednotlivých nabídek chráněných dílen a musím říct, že ta nabídka Malče byla velmi kvalitní.

Je toto podle vás cesta? Měly by tedy, řekněme, chráněné dílny obecně víc bojovat o veřejné zakázky?

KRÁSA,:
Samozřejmě. Chráněné dílny by se měly snažit soutěžit, kde můžou. Pamatuje také na to zákon o veřejných zakázkách, kdy oni můžou mít trošku vyšší náklady nebo vyšší ceny za svoje služby a zboží, oproti jiným objednávkám.

Úřady práce dotují ta místa pro zdravotně postižené lidi, neměla by v tom být ale, řekněme, větší aktivita, aby společnosti, firmy nezaměstnávaly na tu určitou dobu zdravotně postižené jen právě kvůli tomu, že jim někdo dotuje jejich plat?

KRÁSA,:
Tak ono to dost dobře nejde, protože řada lidí se zdravotním postižením má podstatně nižší produktivitu, než by ostatní pracovníci a právě stát přes, prostřednictvím úřadů práce pomáhá těm firmám vlastně vyrovnat pouze tento rozdíl. Čili to není jakoby dotace, ale je to vyrovnání toho rozdílu a musím říci, že to dělá každý stát v Evropě, kde podporujou zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Souhlasím s tím, že tam, kde je produktivita práce srovnatelná s ostatními pracovníky, tak ta dotace bejt nemusí, ale to se spíš týká jenom určitýho malýho spektra zaměstnání.

Já vám děkuji za váš komentář.