Rektor TUL Zdeněk Kůs k výroku prezidenta Miloše Zemana o společném vzdělávání postižených a zdravých dětí publikoval v Libereckém Deníku svůj komentář…
foto: ardelfin / MorgueFile
Student každé školy, ať zdravý či postižený, nesmí narazit na žádnou překážku kromě té jediné, kterou je obtížnost přednášené látky. Zásadně nesouhlasím s výrokem pana prezidenta o nevhodnosti společného vzdělávání handicapovaných a ostatních dětí. Je to proti mému osobnímu i profesnímu přesvědčení, ale i proti filosofii, kterou prosazuje Technická univerzita v Liberci.
Některé děti neměly to štěstí a nenarodily se zcela zdravé. Považuji za nepřípustné, abychom je oddělovali a na celý život je vyčlenili z většiny. Uvědomme si, že pro každého z nás se ve zlomku vteřiny může změnit svět. Stačí zakopnout, upadnout a doživotní pobyt na vozíku je realitou…
Naše univerzita již více než deset let uskutečňuje program podpory zdravotně postiženým studentům, jehož cílem je zpřístupnit jim vysokoškolské vzdělání. Každý, kdo má intelektuální předpoklady, může u nás studovat, ať je upoután na invalidním vozíku, neslyší, nebo se pohybuje se slepeckou holí. Vybudovali jsme Akademickou poradnu a centrum podpory. Ta koordinuje podpůrné aktivity a poskytuje odborné poradenství všem studentům, kteří to potřebují. Na naší univerzitě už několik let není výukový prostor, kam by se nemohl bez jakýchkoliv problémů dostat handicapovaný student či zaměstnanec. Vynaložili jsme desítky milionů korun na investice do bezbariérové úpravy, na inovaci kurzů a studijních materiálů pro handicapované studenty, na úpravu a zpracování přednášek, rozšíření poradenských služeb nebo například na školení pro zaměstnance univerzity.
Na naší univerzitě studuje zhruba 20 handicapovaných lidí a nikdo s tím nemá problém. Dělá mi dobře, když vidím, jak jim ostatní kolegové pomáhají, obědvají s nimi v menze, povídají si a smějí se. Nemám sebemenší avíza o nějaké šikaně.
Nesouhlasím s názory, žeby měli handicapovaní žáci být vyloučeni ze společnosti ostatních dětí. Od základních škol přes školy střední až po vysoké školy musí být naší snahou tyto lidi integrovat a zapojit je do běžného života. Neděláme to jen pro ně, ale i pro sebe. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že mladí lidé s handicapem studují velmi zodpovědně a řada z nich vykazuje i velmi dobré výsledky ve vědecké práci. Je naší morální povinností jim studium umožnit. Jsem rád, že se v posledních pětadvaceti letech změnil postoj naší společnosti k handicapovaným lidem. Názory, které prezentoval pan prezident, jsou pro mě nepochopitelné a mohou nás vrhnout o desítky let zpátky.
Považuji je pro naši společnost za nebezpečné. Profesor Zdeněk Kůs Místopředseda České konference rektorů, rektor Technické univerzity v Liberci Co řekl o vzdělávání handikapovaných prezident Miloš Zeman při své středeční návštěvě rehabilitačního ústavu v Brandýse nad Orlicí ?
Přinášíme přepis zvukového záznamu ČRo Pardubice, jak jej zveřejnila ČT. „Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umisťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji – neštěstí pro oba. Že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou hned věnovat těm řekněme talentovanějším dětem, ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus ani preference nějaké etnické skupiny, že ty děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do komunity…
Víte, dětská krutost je jedna z nejstrašnějších, dětská krutost, zvaná šikana, je možná ještě horší než krutost dospělých. No, a když tyto děti jsou takzvaně integrovány, když dochází k té inkluzi, potom jsou samozřejmě oběťmi určitého pohrdání, určité šikany a tak dále. Jsem proti inkluzi. Já vím, že multikulturalisté mě napadnou, že jsem rasista, ale vůbec ne.“
http://www.liberecky.denik.cz/
Přidejte odpověď