Asociace speciálních škol se od prezidentových výroků distancuje, říká její předseda Jiří Pilař. Přesto není situace černobílá, uvedl v rozhovoru s Deníkem.
– Myslíte, že vlna kritiky, která se snesla na prezidentovu hlavu, je oprávněná?
Oprávněná je. Pan prezident mnohdy paušalizuje věci a unikají mu podrobnosti, protože je nezná. Když jsem slyšel jeho vyjádření, tak mi to přišlo jako v padesátých šedesátých letech. Až do roku 1989 se děti rozlišovaly podle druhu postižení a prakticky neexistovalo, že by se dítě s postižením dostalo do běžné školy. Asociace speciálních pedagogů se od těchto vyjádření tvrdě distancuje, protože si to absolutně nemyslíme. Pouze jedna věc je trochu složitější. Když jsou děti s vadami mentálního postižení v běžné škole, tak tam opravdu může nastat problém, protože učitelé v našich školách z velké většiny s nimi nejsou absolutně schopni pracovat. Ale jinak opravdu integraci zdravotně postižených do běžných škol vítáme a myslíme si, že je potřeba. I v rámci socializační zkušenosti dítěte bez postižení.
– Je u nás dostatečně velká diskuze na toto téma, nebo prezidentovy výroky rozčeřily vlny a bude se například hledat lepší způsob financování společného vzdělávání?
Diskuze týkající se inkluze je bouřlivá, bohužel je polarizovaná mezi „ochránce práv dětí“, kteří si neuvědomují, že ne vždy je to vhodné prostředí. Říkají, že každé dítě je integrovatelné, což je nesmysl. Děti s tělesným postižením, s kombinovaným postižením a se smyslovým postižením ano. Ale u dětí s mentálním postižením je to podstatně složitější. Neziskovky nevidí, že je to složitější situace a je to méně černobílé.
– Jsou učitelé na individuální vzdělávání připraveni?
Problém je v tom, že pedagogické fakulty ignorují potřeby naší společnosti při inkluzivním pohledu na věc. Fakulty učí pořád stejně jako před 15–20 lety. Speciální pedagogové jsou jakž takž připravováni, ale měli by být připravováni i učitelé na běžné předměty, jako je matematika a čeština. Na co je výborný fyzik, když neumí pracovat s dětmi. Mám dojem, že téměř žádná pedagogická fakulta tímto směrem nejde a to je velká škoda. To vlastně brání ještě větší a úspěšné inkluzi.
– Dá se v současném systému dbát na individuální potřeby dětí?
Školy se snaží mít co nejvíce dětí, aby měly peníze. Současný normativní systém peněz na hlavu vlastně brání dalšímu vývoji integrace. Jakmile by se snížil počet dětí ve třídě, tak se škole krátí finanční prostředky a je na tom bita. Snad se v brzké době bude předkládat nový způsob financování regionálního školství. Naše školy začínají být přímo přeplněny. I v prvních třídách začínáme mít 28–30hlavé kolektivy. A v nich by teoreticky mohli být, kdyby se realizovala inkluze se vším všudy, dva až tři mentálně postižení, dva vozíčkáři, potom čtyři děti s výraznými poruchami chování, které pedagogovi lezou po zdi a které musí seškrabovat. Z toho by se zbláznil, polovina učitelů by za chvíli skončila na psychiatrii.
http://www.prazsky.denik.cz/
Přidejte odpověď