Poslankyně za hnutí ANO Ivana Dobešová (foto) je matkou mentálně postiženého chlapce. V relaci Radiožurnálu uvedla, že ač se její syn od počátku vzdělával v běžné škole, po několika letech dospěli k názoru, že na hlavní vzdělávací proud nestačí….
Prezident Miloš Zeman pronesl další výrok, který plní média. Tentokrát se týkal handicapovaných občanů a prezident jej sdělil při debatě v rehabilatičním ústavu v Brandýse nad Orlicí.
moderátorka: Podle Miloše Zemana, jak sami slyšíte, jsou děti šťastnější, když jsou mezi sobě rovnými a jak jste také slyšeli, sloučení handicapovaných dětí s těmi bez handicapu je, jak uvedl prezident, neštěstím pro obě strany. Studentka Tereza Laubeová je teď hostem publicistiky hlavních zpráv.
:Vy jste na vozíčku, máte tedy handicap, do škol jste ale chodila s dětmi bez handicapu. Byl to pro vás někdy problém?
Tereza LAUBEOVÁ, studentka:
Nebyl to pro mě nikdy problém. A do škol jsem vždycky chodila s dětmi bez handicapu a myslím si, že mě braly tak, jako kdybych žádný handicap neměla, takže úplně normálně v pohodě a v pořádku.
:Takže jste se třeba nikdy nesetkala s žádnou šikanou?
:Ne, nikdy mě spolužáci nešikanovali.
:Vás se slova prezidenta Miloše Zemana hodně dotkla a dnes mu chcete napsat otevřený dopis. Co konkrétně mu píšete?
LAUBEOVÁ, : Ano. V tom dopise bych mu chtěla vzkázat, handicapovaní lidi nebo studenti jsou také normální lidé a že by se nad svými výroky měl nejdříve zamyslet, než s tím půjde před veřejnost.
:Já jsem se dočetla, že vám lékařka v 11 letech řekla, že kvůli handicapu nic nedokážete, že se nedostanete na vysokou školu.Dnes ale vysokou školu studujete, takže je to takové zadostiučinění?
LAUBEOVÁ:
Ano. Ano je a já jsem ráda, že jsem tohle dokázala s pomocí mých rodičů a kamarádů a myslím si, že by ta paní se měla taky nad svým výrokem zamyslet, ale to už je starší záležitost. Ale opravdu mi toto řekla.
:Tak to říká studentka Tereza Laubeová, která byla hostem publicistiky hlavních zpráv.
A teď se pojďme podívat do Poslanecké sněmovny, konkrétně do studia Českého rozhlasu v Poslanecké sněmovně, kde jsou teď poslankyně za hnutí ANO Ivana Dobešová a jeho kolegyně z TOP 09 Nina Nováková.
:Paní Nováková, začnu třeba u vás. Byl to nešťastný výrok podle vás ze strany prezidenta?
NOVÁKOVÁ:
Ne, tento výrok považuji za velmi nešťastný, protože nemůžeme říci, že lidé se mají pohybovat mezi sobě rovnými. My jsme si všichni rovni. To je jedna věc. A druhá věc je, pan prezident bohužel nezaznamenal, že školy ušly velký kus cesty a že dnes skutečně handicap, který to samo dítě nějak neomezuje, tak v kontextu ostatních žáků je v podstatě nezaznamenáván. Oni ho nešikanují, to, to prostě děti jsou v tomhle příkladem pro nás dospělé. Čili považuji ten výrok za nešťastný.
:Paní poslankyně Dobešová, jak vy se díváte na ten výrok i optikou toho, že, pokud se nepletu, tak vy jste matkou zdravotně postiženého dítěte?
DOBEŠOVÁ:
Já osobně za sebe musím říct, že je handicap a ještě i jiný handicap. Pokud je někdo omezen ve svých pohybových dovednostech, tak samozřejmě je naprosto v pořádku, pokud bude stoprocentně vzděláván v běžném proudu. Jsou ale typy handicapů, které si myslím, že k tomu, aby se žák nebo student mohl včlenit platně do společnosti, tak potřebuje daleko větší podporu. Já jsem …
:Třeba asistenta například. Máte v tom …
DOBEŠOVÁ:
Třeba asistenta. Naprosto tak. Anebo musí být vzděláván v menším kolektivu. Já si myslím, že pan prezident se vyjádřil velmi obecně a nerozlišil tyto typu handicapů. Vy jste správně řekla, že já jsem matkou dítěte s handicapem, mám syna středně těžce mentálně postiženého a jako každá matka jsem si přála, aby se vzdělával v hlavním proudu …
:To znamená, ale byl s tím nějaký problém třeba, když chodil potom do školy s dětmi bez handicapu?
DOBEŠOVÁ,:
Tak. On měl asistenta od první třídy, já si myslím, že to bylo prospěšné oboustranně. Daleko více pro ty zdravé než pro mého syna a myslím si, že během studia základní školy dospěl do bodu, kdy v podstatě ten jeho handicap mu vadil jaksi jít s tím hlavním proudem. On už nestíhal některé předměty a v podstatě chtěla-li jsem jako matka, aby byl připraven na svoji budoucnost, tak jsem musela připustit, že bude vzděláván i třeba mimo některý předmět, takže ty nůžky se stejně otevřely.
:A já se obrátím teď na vaši kolegyni z TOP 09 Ninu Novákovou. Myslíte si, že tady v České republice je dostatečná pomoc právě pro třeba handicapované děti, ať už v podobě toho, jestli vždycky mají jejich rodiče peníze na asistenta nebo jestli zkrátka stát v tomto směru dělá hodně, nebo by mohl dělat něco víc?
NOVÁKOVÁ:
Ta pomoc zatím není dostatečná a novela školského zákona otevírá dveře, aby se z mého pohledu určitým způsobem prolnul ten základní proud a výuka nebo, nebo vývoj dítěte ve speciálních školách. A ten, ty dveře se například otevírají díky možnosti speciálních skupin a tak dále. Já věřím, že vzdělávání v budoucnu bude spíš v proměnlivých skupinách, protože i dítě, který je nějak handicapované, třeba v jednom předmětu je skvělé a v druhém ne, a tak je to stejně i s talentovanými žáky nebo takzvaně nehandicapovanými, čili novela školského zákona otvírá dveře úplně novému pohledu na prolínání lidí s různými vlastně vlohami a s různými možnostmi, a ve společnosti žijeme společně, takže prostě inkluze musí být heslem 21. století.
:Nevidím samozřejmě na vás do našeho studia v Poslanecké sněmovně, ale zaznamenala jsem, jak paní poslankyně Dobešová říká tak, takže takový souhlas v tomto směru asi je, že tedy proměnlivá skupina je určitou budoucností.
DOBEŠOVÁ,:
Naprosto s tím souhlasím. Já jsem to chtěla doříct, vy jste mě zastavila.
:Já jsem strašná.
DOBEŠOVÁ:
Ne, já jsem chtěla jenom říct to, že jsou určité, a není jich mnoho, handicapy, které vyžadují opravdu speciální přístup. Pokud ve školském zákoně říkáme, že ve třídě naplňujeme děti na počet 30 či 34 a připustím-li, že v jedné třídě se můžou vyskytnout žáci s více handicapy, tak na jednom spektru té třídy v jedné vyučovací hodině mám žáky, kteří tu potřebují velkou pomoc, mají třeba 3 asistenty 3 žáci, a na druhé straně mám žáky talentované, a my se musíme zabývat právě tím systémem, jak s, jak pomoci tomu, aby byla provedena inkluze. Je to velmi citelné a myslím si, že na závěr možná dospějeme i k tomu závěru, že skutečně bude skupina dětí, které budou potřebovat velmi malý počet na určité předměty a pak naopak se budou rádi zapojovat do té společné práce. My jsme na začátku cesty, my jsme oddělili do speciální a praktické školy a do základní školy. Myslím si, že první krok by byl velmi kulantní, pokud bychom včlenili, ale myslím opravdu fyzicky včlenili ty třídy té speciální školy .. do základní, aby se ty děti potkávaly tam, kde se potkat můžou a aby naopak dostaly nadstandardní péči, kde ji potřebujou.
:Tak to byla Ivana Dobešová z hnutí ANO a Nina Nováková z TOP 09. Oběma vám děkuju do našeho studia v Poslanecké sněmovně. Přeji pěkný den, na shledanou.
Přidejte odpověď