Integrace, která se na běžných školách nevidí. Učitelé českolipské základní školy Špičák sbírají zkušenosti s nevidomými sourozenci.
Česká Lípa – Je krátce po 9. hodině ráno a na chodbách českolipské základní školy Špičák vládne hrobové ticho. Přerušuje jej pouze drobné špitání za zavřenými dveřmi jednotlivých tříd. Tak, jako třeba v 8. A, kde žáci mají právě hodinu českého jazyka. Uvnitř, hned v první lavici u dveří, sedí Martina Pompová. Žákyně, která na rozdíl od svých spolužáků, má na lavici navíc přístroj připomínající klasický psací stroj, ale s menším počtem klapek, a před sebou rozloženou speciální učebnici psanou v Braillově písmu.
Braillovo písmo učí i mobilní aplikace
„Jsou to jednoslabičná slova, není to těžké,“ říká od narození nevidomá Martina, zatímco prstem přejíždí body vytlačené v papíře. To, co je běžnému smrtelníkovi na hony vzdálené, ona zvládá hravě. O jejích kvalitách svědčí mimo jiné 4. místo ve čtenářské soutěži pro nevidomé, které se nedávno zúčastnila v Praze.
„Nejvíc mě ale baví angličtina a němčina,“ dodává mladá dívka, jejímž největším snem je dostat se na speciální školu do Prahy.
Prakticky totožné okamžiky se v tu samou chvíli odehrávají také v 6. C, kam chodí Martiny mladší bratr David. Je také nevidomý. Mladý hoch klape v první lavici u okna se zájmem do Pichtova psacího stroje, který umí pomocí osmi páček vymačkat do speciálního papíru shluky teček, a počítá matematickou rovnici.
Na Davidově oblíbeném předmětu vedle něj v lavici sedí také čtyřiadvacetiletá Eva Kysilková. Bývalá žákyně školy a dnes asistentka pedagoga, která oběma sourozencům pomáhá s učením. Stejně jako oni ovládá Braillovo písmo, to se naučila i pomocí mobilní aplikace a nezabralo jí to ani půl druhého měsíce.
„Je hodná a pomáhá mi třeba s angličtinou nebo když něco nevím, tak mi to vysvětlí,“ říká o asistence David. Oba sourozenci si svou asistentku velmi oblíbili. Velká škola, která pro ně ještě před šesti měsíci byla velkou neznámou, se totiž pro Martinu a Davida stala díky ní místem, které navštěvují rádi.
Trojici, která má uvnitř jednoho z největších školních zařízení v Libereckém kraji, tak trochu vlastní svět, navíc už pojí společná minulost. Martina, David a asistentka Eva Kysilková se poprvé setkali ve škole v Dubé, kam ještě loni děti docházely a kde Eva absolvovala tříměsíční praxi. Tehdy ale přišlo také stěhování, první žádost o umístění dětí do školy v České Lípě a spolu se vším také velké změny, obavy a nakonec důkladné přípravy.
Pro Špičák jde o premiéru
Mladí sourozenci měli změnit školní prostředí, čekali je noví spolužáci a českolipské učitele zase premiéra při výuce handicapovaných dětí. „Na základě předchozí žádost matky a kontaktu se Speciálním pedagogickým centrem v Liberci jsme už na jaře věděli, že ta situace nastane a snažili jsme se na to připravit co možná nejlépe,“ líčí ředitel Základní školy Špičák Libor Šmejda.
Všichni učitelé, kteří s dětmi přicházejí do styku při výuce, ještě před začátkem školy absolvovali odborný seminář v Liberci. Velmi svědomitě se připravovali na budoucí výuku, vytvářeli si vlastní, originální pomůcky. Bylo třeba obstarat také speciální učebnice, pomůcky a prostudovat si metodiku.
„Všechno jsme konzultovali a stále konzultujeme s libereckým centrem, ale obavy samozřejmě byly,“ přiznává Šmejda. Velkým pomocníkem se škole stala později také nadace Českého rozhlasu Světluška, která matce dětí pomohla zaplatit náklady na celý úvazek asistentky.
„Přestože ji máme ke dvěma dětem, tak kraj její celý úvazek nezaplatí. Ze zákona máme nárok pouze na třetinový úvazek, což je nedostačující,“ vysvětluje ředitel. Kromě přípravy na vyučování musela asistentka například ještě před začátkem školního roku s dětmi celou školu pečlivě projít, a to doslova krok za krokem. „Problém je, že je škola hodně velká, ze začátku jsme tedy museli trasovat a trénovat cesty,“ připomíná Eva Kysilková. „Dnes už se obě děti navštěvují běžně ve třídách a cestu k sobě bez problému najdou,“ dodává.
Pichtův psaní stroj, tzv. pichťák
Pichtův psací stroj funguje podobně jako obyčejný psací stroj, je ale hlučnější a má pouze osm páček, které vymačkávají do speciálního papíru shluky teček. Jejich různé kombinace představují určitá písmena, čísla i interpunkční znamenénka, tzv. Braillovo písmo. Když se napíše nějaké písmeno špatně, lze jej vygumovat nehtem.
Adéla Vachtová
Českolipský deník
Přidejte odpověď