V době, kdy většina z nás pobývala se svými nejbližšími, se do Prahy sjelo asi třicet tisíc mladých lidí. Z Polska, Ukrajiny, Francie, Německa a dalších koutů světa. Měli s sebou většinou jen spací pytle a nocovali u lidí, které předtím nikdy neviděli. Nepřijeli sem na silvestrovský mejdan. Už od roku 1978 se pod značkou Taizé pokouší překonat kulturní a hlavně náboženské bariéry.
ilustrační foto: Piers Brown Flickr.com
Historii i současnost setkání přibližuje reportáž Kateřiny Srbkové a Davida Macháčka v pořadu Reportéři ČT.
Lékař a evangelický kazatel Zdeněk Susa vypráví o své první náboženské pouti do francouzského městečka Taizé. Místa ve vnitrozemí ve vinařském kraji Burgundsko, kde od čtyřicátých let minulého století funguje ekumenická náboženská komunita.
Zdeněk SUSA:
Tam přišel bratr Roger jako mladý švýcarský teolog a koupil tam dům. To je ta téměř prehistorie. Potom brzy musel odtamtud odejít, protože gestapo ho začalo pronásledovat. A vrátil se po válce. A to už s ním přišli první bratři a postupně se to společenství rozvíjelo. Bratr Roger sám je protestant francouzsky mluvící ze Švýcarska, ale přicházeli tam katolíci a nejenom Švýcaři, ale také Francouzi, Němci a tak dále. To společenství se šířilo a jaksi automaticky vznikla komunita mladých mužů různých jazyků a různých křesťanských vyznání.
Komunitu brzy proslavily jednoduché zpívané modlitby a neformálnost, kterou teď, na přelomu roku, poznala i Česká republika. Hostitelským městem každoročních mezinárodních setkání Taizé se tentokrát stala Praha, do které zamířilo ke společným modlitbám na třicet tisíc mladých lidí s batohy a spacáky.
bratr Alois, představený komunity Taizé: Během přípravných měsíců jsme se zde setkali s velkou otevřeností. Hodně rodin přijímá mladé, cizince.
V sedmdesátých letech ovšem spojení Prahy s Taizé vypadalo úplně jinak. Soukromá náboženská pouť nemohla uniknout pozornosti Státní bezpečnosti, zvláště když Zdeněk Susa po svém návratu pořádal bytové přednášky, na kterých promítal diapozitivy z Taizé.
redaktor /citace: zpráva StB o přednášce Zdeňka Susy/: „Záznam číslo dvacet jedna ze dne 26. listopadu 1979. Ve čtvrtek dne 15. listopadu 1979 se pramen s dalšími členy katolického studentstva zúčastnil přednášky o francouzské ekumenické vesnici Taizé. Přednášel evangelík Zdeněk Suso.“
SUSA: Všichni jsou veselí a je tam taková svoboda. To byl takový ten vedlejší produkt, vedle té spirituality, tak jak to bratři vedli, taková ta samozřejmá svoboda. To bylo něco, co tady jsme neznali.
redaktor /citace: zpráva StB o přednášce Zdeňka Susy/: „Jednalo se o mladého, asi třicetiletého muže, se kterým přišly jeho dvě kamarádky. Organizátorem přednášky byl Petr Kříž, se kterým se Suso, jak bylo zřejmé, velmi dobře zná.“
SUSA:
V roce 78 jsme měli s manželkou mimořádnou příležitost dostat se na západ, protože jsme dostali příslib tehdy. To byla podmínka, dostat příslib přidělení nějakých valut. Bylo to ovšem žebrácká suma. Mně bylo osmatřicet, mé ženě pětatřicet, měli jsme tři děti, ty jsme nechali u prarodičů, poněvadž to byla jako záruka, že se vrátíme. A vyjeli jsme. Počítali jsme s tím, že to je jednou za život. A že se zastavíme v Taizé bylo jasné právě proto, že nám o tom předtím vyprávěl Alfred Kocáb.
Alfréd Kocáb, otec známého rockového muzikanta Michaela Kocába a dlouholetý evangelický kazatel od svatého Salvátora v Praze, je dodnes v Taizé uznávanou osobností.
redaktor /citace: zpráva StB o přednášce Zdeňka Susy/: „Suso vyprávěl o svých záležitostech ve vesnici Taizé, kde s manželkou byl ubytován po tři dny. Vzhledem k tomu, že jsou Češi, řekl dále při přednášce Suso, byli v Taizé velmi vzácní. Stále se jich někdo na něco ptal a dále měli různé schůzky a setkání s návštěvníky vesnice.“
SUSA: Budova nejvíc vpravo, zámeček, to je budova komunity v uzavřený zahradě, kam mohou jenom zvaní hosté.
redaktor /citace: zpráva StB o přednášce Zdeňka Susy/: „Není zcela běžné, že návštěvníci vesnice navštěvují klášter. Suso měl však štěstí, poněvadž byl samotným představeným kláštera Rogerem pozván na oběd.“
SUSA: My jsme po návratu tím byli tak plní, že jsme o tom museli všude vyprávět. A tím jsme dělali jakési apoštoly Taizé po Česku. No, a samozřejmě tohle to byla činnost, která tehdejší tajné bezpečnosti nebyla po chuti, oni měli všude nějaké informátory.
redaktor /citace: zpráva StB o přednášce Zdeňka Susy/: „Při přednášce Suso promítal diapozitivy pořízené ve vesnici Taizé. Pouštěl rovněž gramofonovou desku vydanou v Taizé.“
SUSA: Tam byla bohužel jedna dívka, která byla postižená, i psychicky, a ta jim to všechno řekla, že. Takže jí to nemám za zlé. Ale tak to bylo podchycený. O tom, že tahle akce zrovna byla podchycená, jsem věděl, až když jsem si vyzved ty záznamy. Jo, to jsem dříve nevěděl. Ale že jsou všude, to jsem věděl.
Krátce po prozrazené bytové přednášce přišlo předvolání od Státní bezpečnosti. Zdeněk Susa svůj první výslech zaznamenal do vzpomínkové knihy o náboženských poutích.
SUSA: „Po Karlově mostě přecházíme na Malou Stranu. Ze všech soch Karlova mostu mám nejbližší osobní vztah ke svatému Františku Serafinskému. Ne, že bych o tom světci něco věděl. Když jdu kolem, obvykle se nedívám na jeho sochu, ale vždycky pohladím očima její podstavec. Stojí na něm: Anjelům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. Mé duševní rozpoložení přesně odpovídalo situaci před prvním výslechem na StB. Došel jsem až do kachlíkárny v Bartolomějské ulici a prožil si tam nepříjemné půldne.“
Pro poutníky, kteří do Prahy přijeli letos, jsou obstrukce StB už jen historky z minulosti. Polskou dívku Natalii ubytovala rodina Hoškových.
Natalia, návštěvnice setkání Taizé: Moc dlouho jsme nespali. Jsem ráda, že bydlíme tady a ne třeba ve škole nebo v hale, kde je mnohem chladněji.
Dočasné zázemí získala v domě, který za minulého režimu fungoval jako ilegální centrum českých věřících.
Marián HOŠEK : Často to bylo tak plné, že, že se tady tísnili na schodech lidi a přicházeli noví někdy později, tak ty už se museli dostávat druhými dveřmi takhle dokola, protože už tady to bylo plný.
Martina HOŠKOVÁ, :
To byla doba, trvalo to asi tři měsíce, kdy opravdu před domem stála hlídka, a jakmile někdo vyšel ven, tak to jsme se dověděli potom z těch materiálů, že podrobný popis, prostě naproti v domě ve školce měli stanoviště a vlastně jako sledovali každý pohyb.
Mezi společenstvím z Taizé a českými věřícími fungoval od sedmdesátých let jako tajná spojka bratr Alois, blízký spolupracovník zakladatele komunity bratra Rogera.
bratr Alois, představený komunity Taizé: Když jsem přijel poprvé v roce 74, musel jsem se naučit některé adresy nazpaměť, protože kdyby na hranicích ty adresy našli, mohlo by to těm lidem způsobit těžkosti.
zkrácený záznam invArena
Přidejte odpověď