V Ústeckém kraji je třikrát více dětí s mentálním postižením než například v Praze. Analýza ukázala, že počet zvláštních škol ovlivňuje počet dětí, které dostanou tuto diagnózu.
PRAHA Není příliš pravděpodobné, že by se na severu republiky rodilo více mentálně postižených dětí než na jihu.
Množství dětí s touto diagnózou se přesto napříč kraji v Česku dost liší. Co má na počet dětí s mentálním postižením, které je klíčové pro jejich zařazení do praktické, dříve zvláštní školy, největší vliv? Na to se zaměřil analytik Jan Klusáček z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV). „Snažil jsem se zjistit, proč se čísla v jednotlivých krajích mění. Zkoušel jsem je srovnat s mírou nezaměstnanosti, velikostí romské populace a s kapacitou segregovaných škol pro žáky s mentálním postižením,“ vysvětluje Klusáček.
Jistá souvislost se ukázala ve všech případech. Nejjasněji se však počet dětí s mentálním postižením shodoval s počtem míst v praktických školách.
Nejvíce je to vidět u lehkého mentálního postižení, kde panuje podezření, že se dětem často diagnostikuje i v případech, kdy nejsou zdravotně omezené, jen zanedbané. Tato diagnóza tak nejčastěji dopadá na děti ze sociálně vyloučených lokalit, jimž se rodiče tolik nevěnují a v normálních základních školách se s nimi při vyučování nechtějí „zdržovat“.
„Ministerstvo školství neeviduje kapacity základních škol praktických, proto jsme jako školy pro postižené volili zařízení, kde žáci bez zdravotního postižení tvořili méně než čtvrtinu celkového počtu dětí,“ dodává Klusáček.
Jeho závěry potvrzují také lidé z oboru, kteří se této problematice věnují. „Významné krajové rozdíly jsou dané dvěma zásadními věcmi. První je velký výskyt sociálně znevýhodněné populace a míra výskytu chudoby. A druhý důvod, který ta analýza jasně pojmenovává: v Ústeckém kraji je velká kapacita na základních školách praktických. Kde ty školy jsou, tam se pravděpodobně také naplní,“ říká speciální pedagog Zdeněk Svoboda z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
Tomu nahrává také skutečnost, že děti diagnostikují psychologové ve školských poradenských zařízeních, která jsou většinou součástí základních škol praktických. Ta mají stejného ředitele, který má zájem na tom, třídy naplnit, protože za každé dítě dostává peníze. Panuje proto podezření, že psychologové se mohou snažit dítě umístit do „vlastní“ školy.
České republice se daří počty dětí ve zvláštních školách rok od roku snižovat. V Poslanecké sněmovně je však nyní novela školského zákona, která mění diagnostiku mentálního postižení u dětí. Přestože tvůrci novely ubezpečují, že má počet dětí v praktických školách snížit, ČOSIV a další odborníci se obávají opaku.
„Posuzovací kritéria jsou zadaná nejasně. Nevíme, jak budeme moci nevyzkoušený systém kontrolovat,“ obává se Lenka Felcmanová, předsedkyně ČOSIV.
—
Fakta
Mentální postižení v ČR
– Podíl dětí, které dostaly diagnózu mentálního postižení, na celkovém počtu dětí v českých školách klesl od září 2009 do září 2014 z 2,96 na 1,84 %, čímž se dostal na úroveň, která je obvyklá v zahraničí.
– Počty dětí s lehkým mentálním postižením se v jednotlivých krajích pořád hodně liší:
Ústecký kraj 3,77 %
Plzeňský kraj 2,13 %
Moravskoslezský kraj 1,82 %
Pardubický kraj 1,6 %
Jihomoravský kraj 1,26 %
Hlavní město Praha 1,07 %
Markéta Březinová, redaktorka MF DNES
Přidejte odpověď