Dvě děti a jejich matka, ryze osobní příběh, osobní bolest. Jenže v kauze synů odebraných v Norsku české matce už nejde jen o privátní pocity. Do hry vstupuje politika a mezistátní diplomacie.
Události, komentáře Česká televize
foto: estock_commonswiki
Česká vláda by měla požádat Norsko o vysvětlení případu dvou českých chlapců, které tamní sociální úřad odebral matce. Odsouhlasili to poslanci. Neprošel návrh na diplomatickou ochranu rodiny. Matku, Evu Michalákovou a jejího tehdejšího manžela prověřovala norská policie kvůli údajnému sexuálnímu zneužívání. Případ nakonec odložila. Chlapci ale stále zůstávají u pěstounů.
Denis, David a jejich matka, květen 2011 je rozdělil. Od té doby žijí každý zvlášť. Nedobrovolně. Rodinná tragédie dnes jako politické téma.
Zbyněk STANJURA, předseda poslaneckého klubu /ODS/: Jsme přesvědčeni, že Česká republika se má mnohem silněji bít za práva svých občanů.
Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/: Děláme naprosté maximum, abychom dali norské straně najevo, že nám tyto děti nejsou lhostejné.
80 minut debaty ve sněmovně přineslo výsledek. Český stát bude chtít celou kauzu vysvětlit. Matka Eva Michaláková dál zůstává v Norsku a chystá žalobu proti tamní sociální službě.
Eva MICHALÁKOVÁ, matka Denise a Davida: Já vím od druhých rodičů, kteří jsou ve stejné situaci jako já, že tato žaloba moc naději na úspěch nemá.
Norské úřady o kauze mlčí a stejně tak norská média. Severská země je ohledně ochrany dětí velmi striktní.
Emira HOLMEYOVÁ, spolupracovnice ČT v Norsku: Na děti se tu nahlíží ne jako na majetek rodičů, ale jako na samostatné bytosti, které mají svá práva.
Případ sleduje i prezident. Ten je prý po tom, co matka vyčerpá všechny možnosti, připraven osobně zasáhnout. Jestli ale budou sourozenci trávit i příští Vánoce u norských pěstounů, nebo už se svými příbuznými v Česku, si teď nikdo netroufá odhadovat.
na toto téma s Jitkou Chalánkovou z poslaneckého klubu TOP 09 a s Zdeňkem Kapitánem, ředitelem Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí a právním zástupcem rodiny Pavelem Hasenkopfem
moderátor: Paní Chalánková, když se v diplomatické nebo v politické řeči použije formulace, že vláda má požádat zemi jménem Norsko o vysvětlení. To je docela slabé, anebo není to slabé?
CHALÁNKOVÁ : Já se domnívám, že je to v pořádku a že je to namístě zrovna tento den, kdy sněmovna řešila celou tuto kauzu a přijala toto usnesení. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Norskem neexistuje mezistátní smlouva, která by nám umožňovala informovat se o, vzájemně se informovat o různých soudních rozhodnutích a soudních řízeních, tak je namístě tento postup požádat naši vládu, aby požádala Norsko a norskou vládu o vysvětlení.
:A oni pošlou vysvětlení, že si stojí za tím, jak rozhodly jejich úřady.
CHALÁNKOVÁ: Budeme na tom trvat a máme tady potom ještě další možnosti obrátit se přímo na norskou službu Barnevern. Nic nám v tom nebrání.
:Pane Hasenkopfe, jak vy tomu rozumíte? A opět zdůrazňuji, v právnickém, diplomatickém a politickém světě se logicky pečlivě váží slovíčka. A pokud je tedy ta kalibrace dnešního rozhodnutí Poslanecké sněmovny taková, že vláda česká požádá Norsko o vysvětlení, tak co to znamená, jak závažné to je?
HASENKOPF:
Tohle ještě zdaleka není vítězství paní Michalákové a jejích děti, ale je to obrovský zlom. Je to obrovský zlom ve vztahu k Norsku, které jasně cítí politickou vůli České republiky. Je to zlom ve vztahu k českým úředníkům, kteří dostali jasné politické zadání, a je to dokonce v jistém smyslu zlom i v našem rodinném právu, protože já jsem velice rád, že sněmovna schválila onen bod římská jedna usnesení, který stanoví přísné limity, kdy smí dojít k odebrání dítěte, a pokud tyto limity budou překročeny, tak v podstatě to rozhodnutí zahraniční nesmí být v České republice uznáno. Samozřejmě teďko to bude na vleklých diplomatických jednáních. Mě mrzí, že tam neprošel ten bod na podání mezistátní stížnosti podle článku 33 Evropské úmluvy o lidských právech do Štrasburku, popřípadě společně s dalšími státy, například Slovenskem, Lotyšskem či Polskem. A v tuto chvíli my samozřejmě, nová norská advokátka chystá tu žalobu, po které česká vláda tak chce po paní Michalákové. Samozřejmě nebude to zítra. Je třeba to pečlivě připravit, protože jak stále opakuji, ten proces v Norsku je ve velmi malém procentu úspěšný, o to pečlivěji je třeba to připravovat.
:Pojďme si ale poslechnout, co na toto téma řekl včera v České televizi ministr Jiří Dienstbier, když byl tázán na možnosti českého státu nějak tuto kauzu ovlivnit.
DIENSTBIER, ministr pro lidská práva a rovné příležitosti /Interview ČT24, 8. 12. 2014/:
My nemůžeme nařizovat norským úřadům, jak mají v této věci postupovat. I tam rozhodují nezávislé soudy. A samozřejmě například člen vlády, a dokonce třeba ani ministr spravedlnosti nemůže nařizovat českým soudům, jak mají v takovýchto věcech rozhodovat, natož abychom nařizovali norským soudům, jak v takové kauze budou jednat.
:Pane Kapitáne, může, platí to, co říkal trochu skepticky pan ministr Dienstbier, může český stát něco nařizovat nebo důrazněji něco žádat od norských úřadů a norských soudů?
KAPITÁN:
Možná že spíš než skepse je to realita. Bylo to dnes slyšet i ve vystoupení paní ministryně spravedlnosti v Poslanecké sněmovně. Existují nějaké principy dělby moci a politický ministr nemůže říct soudu jako orgánu soudní moci, rozhodněte ten případ takto. Tím vůbec neříkám, že politická intervence nemá svůj význam. Je potřeba rozlišit striktně podle mého názoru dvě roviny. Jeden konkrétní případ, byť je jich suma a řešení v těch individuálních případech a potom systémové řešení. Pokud nám něco vadí, můžeme samozřejmě usilovat o změnu toho systémového řešení. A myslím si, že právě ten dnes sněmovnou schválený první bod je prostředkem k tomu, jak zjistit objektivní informace.
:Paní Chalánková, kdyby česká sněmovna schválila doporučení, že český soud nebo české sociální zařízení má splnit nějaké zadání a přání poslanců, tak by z toho byl asi skandál. Narážím na to, co říkal pan Dienstbier. Je možné něco požadovat po norských úřadech a norských soudech?
CHALÁNKOVÁ:
Už jsme trošku daleko. Já jsem opakovaně ve svých interpelacích hovořila o tom, že se jedná o střet jurisdikcí. My nemáme žádnou mezistátní smlouvu, která by nás zavazovala k tomu, abychom na českém území, protože jsou to státní občané České republiky, uznávali pro ně rozhodnutí norského soudu. To je jeden z bodů, který jsem také navrhla a který je schválen, aby česká vláda iniciovala takovouto smlouvu, abychom mohli vstupovat do těch řízeních a měli informace o soudech na té norské straně.
:Ano, ale ti chlapci jsou teď v Norsku a tyto mezinárodněprávní jurisdikční věci se vlastně nijak nepodepisují na jejich osudu.
CHALÁNKOVÁ
Právě že ano.
:No, ne, protože Česko může říct, že neuznává to, co si rozhodly norské úřady. Ale ti chlapci zůstávají v Norsku. Tak se tedy znovu ptám i ve světle toho, co říkal pan Dienstbier, jestli to vůbec má nějakou šanci, jestli vůbec existuje možnost, aby politické těleso jménem Poslanecká sněmovna vyzvalo jiné politické těleso jménem vládu, aby jiné vládě, jiným úřadům a jiným soudům v jiné demokratické zemi se snažilo vymluvit své argumenty?
CHALÁNKOVÁ:
Jedná se především o to, že jsou to státní občané České republiky. A my, jako Poslanecká sněmovna, svým hlasováním a svým usnesením jsme vyjádřili to, že jsme připraveni se zastat svých občanů a obrátit se na norskou vládu, požádali jsme svou vládu, aby se obrátila na norskou vládu, aby s námi komunikovala v této věci. Vycházíme z dikce mezinárodního práva soukromého, protože se skutečně jedná v těchto věcech o státní občany České republiky a pravomoc českých soudů je v tomto dána.
:Pane Kapitáne, vy jste dnes v České televizi také řekl, že podezření na pohlavní zneužívání nemuselo být jediným důvodem odebráním dětí. Prosím, řekněte, odkud to máte?
KAPITÁN,
Z obsahu těch soudních rozhodnutí.
:Co teď bylo ještě jiným předmětem toho odebrání dětí?
KAPITÁN,
pokud sledujete postupně vývoj té situace, tak původní informace, která se objevila v médiích, bylo obvinění ze sexuálního zneužívání, posunuli jsme to potom dál, vztah otec, výchovné problémy byly zmíněny také v médiích. Já tím jenom nenápadně upozorňuju na to, že pokud si chceme hrát na soudce, tak bychom měli mít stejné podklady, jako měli ti soudci, kteří rozhodovali v průběhu času tu situaci. Vzhledem k tomu, že naprostá většina těch, kteří jsou dnes označováni za ty líné a neaktivní, je vázána zákonem o mlčenlivosti, tak je to především na rodině, aby eventuálně publikovala obsah těch rozhodnutí. Pokud si někdo z veřejnosti chce hrát na soudce, tak ať má k dispozici stejné informace.
:Pane Hasenkopfe, předpokládám, že to je otázka přímo myšlená a míněná na vás, zveřejníte jako právní zástupce oné rodiny kompletní podklady, které se toho týkají?
HASENKOPF:
Ano, já už v podstatě nesmysly nemůžu poslouchat. Samozřejmě my to zveřejnit nemůžeme. Já ty spisy znám jako právní zástupce paní Michalákové. Nic takového tam, co naznačuje pan Kapitán, není. Já bych byl rád, kdyby vysocí státní úředníci České republiky se chovali jako zástupci České republiky a nikoli jako agenti norské vlády. A ještě k tomu, co řekl pan Dienstbier. Doporučil bych mu, ať si doplní znalosti mezinárodního práva. Prosím vás, nechte mě domluvit, tohle je zásadní. Naším partnerem není norský soud, není norská vláda. Naším partnerem jako České republiky je norský stát. To, jak si to norský stát zúřaduje uvnitř, to je jeho problém a patří to k základním principům mezinárodního práva, které musí znát každý student, který chce dostat zkoušku z mezinárodního práva.
:Ještě prosím, tedy abychom se vrátili k té otázce a nechme tedy stranou, předpokládám, trochu květnaté, i když v televizním vysílání pochopitelné obraty, jako agent norské vlády a podobně. Obecně se ptám, zveřejníte…
HASENKOPF:
Jako mě tyhle ty podpásovky vážně iritují.
:Vy nemůžete zveřejnit, opravdu nemůžete zveřejnit kompletní podklady, o co vlastně jde, co jsou všechny důvody, které norské úřady uváděly pro odebrání?
HASENKOPF:
Já, když to zveřejním, na tom dokumentu je výslovně napsáno, že se to zveřejnit nesmí. Samozřejmě v tom nebrání české právo. Ale já musím brát také v úvahu, jak se na to budou dívat norské úřady, jak to poškodí Evu Michalákovou v Norsku, a pokud tohleto zveřejníme, tak jí to poškodí maximálně. Norský Barnevern to v podstatě vezme za záminku pro to, aby tu její žalobu, ke které ji pan Kapitán tak vehementně vyzývá, zamítl. Vemte si, že norským úřadům vadí i to, že publikuje fotky vlastních dětí, natož rozsudek.
:…tak vy nemáte třeba úplné informace.
CHALÁNKOVÁ:
Já bych především byla ráda…abychom respektovali, že musíme jednak vycházet z presumpce neviny a že policie odložila všechna trestní oznámení, všechna obvinění, ba dokonce nepadla ani trestní oznámení na Evu Michalákovou. A pak bych…
:Taky teď nejsme u norského soudního přelíčení. Já se vás ptám lidsky a možná politicky, když je okolo toho takový, s prominutím, humbuk, tak jestli vy necítíte nějakou zbytkovou nejistotu, jestli ta kauza, jestli jste s tou kauzou do mrtě seznámená tak, abyste mohla takto argumentovat silně.
CHALÁNKOVÁ:
Určitě, mám k dispozici všechny rozhodnutí, včetně rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. To je jedna rovina. A další věc je ta, že, že už docela dobře znám systém sociálněprávní ochrany v těch severských zemích, ať už se to týká Velké Británie nebo Norska, přičemž Norsko není členem Evropské unie, proto je to pro nás ještě o to složitější komunikace s Norskem. A ten systém sociálněprávní ochrany tam maximálně chrání práva dítěte, ale tak, že vlastně soudy a rozhodování probíhají za zavřenými dveřmi. A my potom jsme osočováni z toho, že známe informace pouze z jedné strany, ale to je také proto, že z té druhé strany nemáme možnost a šanci je získat.
:Pane Kapitáne, Pavel Hasenkopf tam zmiňoval možnost a podle něj zatím nevyužitou možnost podat mezistátní stížnost. Jak tedy to v terminologii vaší branže by fungovalo?
KAPITÁN,
Samozřejmě, že ta stížnost je prostředek, který evropská úmluva, která tady byla zmíněna, připouští. Je potřeba zabývat se také tím, zda jsou splněny podmínky pro podání té stížnosti. Takové stížnosti mezistátní se podávají zejména v případě, kdy se jedná opravdu o systémová porušení. Pokud akceptujeme bez výhrady fakt, že případ Michalákový je průšvih a nenecháme si tu zbytkovou rezervu, co když to může být jinak, tak je to pořád jeden případ. A jsou to jenom rétorické obraty, které říkají, je to tam špatné, je to tam špatné. Podotýkám, sám zdůrazňuji, je potřeba o tom naprosto seriozně diskutovat.
Já tím jenom chci říct, že Česká republika nemá podklady pro to, aby mohla zodpovědně říct – ten problém je systémový. A myslím si, že právě ten první krok, který dnes vyplývá z toho schváleného usnesení Poslanecké sněmovny, ať nám, už staří Římané ctili zásadu, nechť je slyšena i druhá strana. Nezpochybňuji fakt, že komunikace s norskou stranou je problematická, hradba mlčení, nicméně znejme názor druhé strany. A samozřejmě na politických fórech je možno diskutovat na úrovni Rady Evropy, samozřejmě taková diskuse je možná a je ničím neohraničená, je politická a je legitimní. Pokud se bavíme o stížnosti…
:Mezinárodní stížnost, proč ne, proč ne?
KAPITÁN,
Nejsou splněny předpoklady, nemáme předpoklady….že se jedná o systémové porušení.
:A je to nutné, když jsem vám říkal, že leckdy ve Štrasburku…končí věci, kterou jsou jednotlivosti, ale které potom mají obecnější platnost.
KAPITÁN:
Samozřejmě, ale vláda se musí rozhodnout, jestli riskne to fiasko, že bude osočovat nějakým způsobem cizí stát, protože nemá relevantní podklady pro to, aby mohla říct, to porušení je opravdu systémové.
:A ty nemá proto, že není tedy znám kompletní obsah spisů a rozhodnutí norských úřadů.
KAPITÁN:
Neustále se diskutuje, proběhla v Praze konference. Já pořád slyším jednotlivé hlasy. Když říkám, volejme po tom, abychom měli seriozní informace, abychom mohli případy vyhodnotit. Znovu a už přesně čekám, jaká reakce na to přijde. My máme v evidenci jeden jediný norský případ, a to jsou Michalákovi.
:No, ne. Ale já se vracím k tomu, proč, co je na tom špatného. Tak podejme mezinárodní stížnost kvůli tomuto jednomu případu, vždyť to se děje spoustukrát. Tam se soudí lidé kvůli maličkostem, s prominutím.
KAPITÁN: Ano. Paní Michaláková se se svým případem obrátila na Evropský soud pro lidská práva a ten řekl, že se tou stížností zabývat nebude.
:A mezinárodní stížnost by se řešila kde?
KAPITÁN, Rovněž ve Štrasburku.
:Muselo ovšem by to nebylo podáváno pod hlavičkou jedné konkrétní ženy, ale…Státu.
KAPITÁN, A teď samozřejmě bavme se také o té další rovině. Dalším krokem už může být vyhlášení války Norsku.
:Ale teď jste vyrovnal skóre s panem Hasenkopfem.
KAPITÁN: Přesně tak. Je to jedna jedna.
:Děkuji za bonmot, ano, který ale nebyl samozřejmě moc věcný.
CHALÁNKOVÁ: Já bych doplnila.
:Pardon. Jenom, pane Hasenkopfe, opravdu tedy, jaké jsou podle vás překážky pro podání mezinárodní stížnosti, kterou jsem tady teď řešil s panem Kapitánem, anebo nejsou žádné překážky? Nemáte pochyby o tom, že by taková mezinárodní stížnost mohla být podána?
HASENKOPF,:
Žádné překážky nejsou. Zaprvé já si myslím, že kdybychom chtěli a podívali jsme se na norský zákon o sociální službě ochrany děti Barnevern, tak tam najdeme paragrafy, které jsou v přímém rozporu s principy mezinárodního práva s těmi, které dnes schválila sněmovna v tom bodě jedna, a už to samo o sobě je pochybení a porušení mezinárodního práva. A samozřejmě potom je tu ten rozdíl, že zatímco nyní v době, kdy to vůbec nebylo medializováno, tak to v podstatě zametli pod stůl tři soudci, Nor, Rus a Ázerbájdžánec, tak tu mezistátní stížnost by musel posoudit celý Evropský soud pro lidská práva jako celek.
:Opravdu, pane Hasenkopfe, tím naznačujete, že Evropský soud pro lidská práva rozhoduje podle toho….jaká je mediální pokrytí a exponovanost jednotlivých kauz, opravdu to tak funguje ve Štrasburku?
HASENKOPF,
Nezlobte se na mě, ale v takovémhle případě, kdy v podstatě to ani nebylo na poprvé doručeno, kdy jsme museli urgovat, aby to doručili vůbec, a je tam nakonec jednověté odůvodnění, že soud nenalezl žádné důvody porušení lidských práv, nic víc, tak tohle to v podstatě vůbec neobstojí z hlediska nějakých procesních, jako opravdu mě Evropský soud pro lidská práva velice zklamal a zklamává stále.
:Pojďme se podívat na některé další případy odebraných dětí, které se řešily na mezinárodní úrovni. Případ číslo jedna, V roce 2011 odebral norský úřad rodině pocházející z Indie malého chlapce a holčičku. Mladá matka údajně trpěla depresemi, rodiče spali s dětmi v jedné posteli a v rodině se jedlo rukama. Případ se nakonec řešil diplomatickou cestou a děti byly vydány příbuzným do Indie. Teď případ číslo dvě. Ten by se dal nazvat až špionážní kauzou, protože šlo o příběh polské rodiny Rybkowých. Poté, co rodičům týž norský úřad odebral devítiletou Nikolu, obrátili se Poláci na soukromého detektiva. A s jeho pomocí svou dceru unesli z pěstounské rodiny. Dívka při vlastním únosu spolupracovala a přes norsko-švédskou hranici se nakonec dostala zpět k rodičům. No, a případ třetí. Na velmi přísné zákony narazili rodiče také ve Velké Británii. Slovenska Ivanka Bórová, která zde žila a pracovala s rodinou, šla v roce 2010 s dvouletým synem k lékaři, protože měl zánět. Lékař měl ale podezření na sexuální zneužívání chlapce, z něhož byl obviněn otec. Nic se neprokázalo, děti to nicméně rodičům nevrátil. Naopak jim byl preventivně odebrán i druhý syn. Děti se nakonec vrátily k rodičům až po dvou letech díky úsilí babičky. Paní Chalánková, ten, to dnešní rozhodnutí sněmovny má nějakou obecnější platnost nebo přese všechno se to týká té jedné kauzy teď probírané česko-norské?
CHALÁNKOVÁ:
Já jsem ráda, že takové rozhodnutí padlo, a má především obecnou platnost. A týká se to celé té části odstavec I, odstavec II, který přesně popisuje ty situace, za kterých může dítě být až v krajním případě odebráno z péče vlastních biologických rodičů.
:Myslíte někde v zahraničí?
CHALÁNKOVÁ:
No, to myslíme všude, to myslíme i u nás. A vysvětlím vám proč. Hovoříme o té konferenci 3. 10., která letos proběhla, kde jsme byli seznámeni s těmito kauzami, které jste teďka četl. A také s kauzami v severní Evropě, ve Velké Británii, v Norsku, Švédsku, Dánsku a podobně. Kauzy jsou si velmi podobné a znamenají systémové pochybení, a to je, proč jsem chtěla…
:Ale co se mění po dnešním rozhodnutí sněmovny? Může být mezi našimi diváky člověk, který už teď…nebo v budoucnu bude mít podobný problém, tak se ptám, co to dnešní rozhodnutí i pro něj může konkrétně znamenat?
CHALÁNKOVÁ,
Přesně tak. Jedná se jednak o diskusi o systémové žalobě, protože ještě jsme nedokončili tu debatu, o které jsme mluvili, protože tato systémová společná žaloba státu může být společná, to znamená, že my se můžeme opřít o spolupráci se Slovenskem, s Lotyšskem, s Litvou, s těmi zeměmi, které, z kterých vlastně byly děti odebrány. To byl ten důvod, proč jsme tento bod vůbec navrhovali ke schválení. To, že nebyl schválen pouze o dva hlasy, neznamená do budoucna nic, protože hlavně se o této možnosti hovoří a sněmovna velkou vůli a velkou silou se snažila tento bod schválit. A potom ty ostatní body znamenají systémové změny v legislativě sociálněprávní ochrany dětí, kdy může nastat velké nebezpečí, že děti, které budou umístěny v pěstounských rodinách, budou v těchto rodinách potom brány jako integrované a že jim tam již je dobře a je zbytečné je vracet zpět do péče biologické rodiny, přestože nebyl žádný relevantní důvod je z biologické rodiny odebrat. A to je ten důvod, proč jsme nechali schválit celý ten první bod.
:Máme trochu časovou tíseň. Tak se jenom velice stručně zeptám pana Kapitána. Norsko na rozdíl od Česka úplně zakázalo tělesné tresty dětí. Teď možná praktická věc. Mají čeští turisté, kteří se svým synem půjdou někde ve Skandinávii po ulici a dají mu pohlavek, čekat, že můžou mít problém, anebo takto vypjaté to není a takto exotická jiná realita v jiných evropských zemích není?
KAPITÁN,: Já nevím, jestli je to tak vypjaté, ale rozhodně se s tím setkávám v té diskusi poměrně často. Já bych to nikomu nedoporučoval…
: Dávat výchovný pohlavek na ulici ve Skandinávii.
KAPITÁN,:
…volit tento výchovný prostředek. Já bych si možná dovolil jenom jednu informaci za sebe závěrečnou. Byly tady prezentovány tři případy z různých zemí. Já bych si dovolil prezentovat, protože naše zkušenost větší je s Velkou Británií. My máme od roku 2010 celkem 62 rodin, které jsou postiženy odebíráním, a já bohužel v naprosté většině těch případů vidím případy, kdy jsou rodiče závislí na drogách, na alkoholu, a dokonce rodiče, kteří odmítají své děti přijmout zpátky do své péče.
:Pánové a dámo, děkujeme vám za účast v Událostech, komentářích. Na shledanou.
Přidejte odpověď