Pro neslyšící tlumočí sám, a nestíhá

Stát dává v Libereckém kraji peníze pouze na jediného tlumočníka do znakového jazyka. Stovkám neslyšících lidí, ale i samotnému překladateli to přináší velké problémy.

LIBERECKÝ KRAJ Jediný tlumočník do znakového jazyka pomáhá neslyšícím a nemluvícím lidem v Libereckém kraji. Karel Redlich pro ně pracuje jen na osmdesátiprocentní úvazek, na víc nejsou zatím od státu peníze.

„V Libereckém kraji by neslyšící potřebovali ještě jednoho tlumočníka na plný úvazek,“ říká Redlich. „Když jsem sám, tak bych vlastně ani nesměl být nemocný nebo si vzít dovolenou. Už osm let jezdím po kraji tlumočit svým soukromým autem a služební vozidlo je stále v nedohlednu.“

Přesná statistika, kolik neslyšících v Česku žije, neexistuje. Podle odhadů je jich kolem patnácti tisíc. V Libereckém kraji tak může být přes šest set neslyšících. Znakový jazyk ovládá zhruba polovina z nich.

Centrum zdravotně postižených Libereckého kraje (CZPLK) získalo na letošek z ministerstva na tlumočení pro neslyšící něco přes 170 tisíc korun. „Od příštího roku přechází financování sociálních služeb z ministerstva na kraje,“ uvádí ředitel CZPLK Jaroslav Leško. „Pro rok 2015 jsme požádali Liberecký kraj přibližně o 750 tisíc korun, což by stačilo na dva tlumočníky. Jestli ale obdržíme všechny peníze, to se dozvíme až v lednu.“

Krajský radní Petr Tulpa potvrdil, že se zatím neví, kolik peněz půjde v příštím roce na sociální služby. Liberecký kraj však podle Tulpy neplatí ze svého rozpočtu přímo tlumočníky, ale podporuje dotacemi poskytovatele sociálních služeb, které usnadňují neslyšícím lidem život. Podle Leška by další tlumočník neslyšícím velmi prospěl. Mnohem rychleji než nyní by vyřídili důležité věci v nemocnicích, ve zdravotnických ordinacích, na úřadech nebo na policii. Redlich jako jediný tlumočník nestačí obsáhnout celý Liberecký kraj.

„Velmi málo se dostanu především na Českolipsko,“ upozorňuje Redlich. „V kraji zatím pracuji asi pro sedmdesát klientů. Pomáhá mi kolega Roman Vránek, ale organizace, pro kterou pracuje, ho nemůže poslední čtyři měsíce kvůli nedostatku peněz zaměstnávat. Vránek však alespoň každou středu od devíti do deseti hodin slouží neslyšícím na libereckém magistrátu.“ Redlich by uvítal, kdyby v Libereckém kraji pracovala jako tlumočnice i žena. „Neslyšícím ženám není samozřejmě příjemné, pokud jim například při lékařském vyšetření tlumočí muž,“ vysvětlil.

Redlich zvládá také online tlumočení, kdy se s klienty spojí přes skype na počítači nebo tabletu s videokamerou. „Jenomže skype využívá jenom polovina mých klientů,“ tvrdí Redlich. „Buď počítače nebo tablety neovládají, nebo jim na jejich nákup scházejí peníze. Přes obrazovku se navíc nedá přetlumočit všechno tak dobře, jako když jste přímo s klientem. Tlumočení přes skype není vhodné v mnoha situacích.“ Tablet s videokamerou pro neslyšící se nachází na krajském úřadu i v liberecké krajské nemocnici. Další takové tablety jsou v nemocnicích v Jablonci nad Nisou nebo v České Lípě. „U nás je na centrálním příjmu pacientů, odkud si ho samozřejmě mohou půjčit jiná oddělení, kam neslyšící přijdou,“ konstatoval mluvčí českolipské nemocnice Petr Pokorný.

V Liberci navštěvovalo na podzim třináct městských policistů kurzy znakového jazyka a při deseti lekcích naučili se alespoň jeho základy. Šlo o pilotní projekt Agentury pro neslyšící pro celou republiku.

Redlich vyučuje osm let znakový jazyk v Liberci a v dalších městech kraje, aby pomohl neslyšícím lidem k získání lepší pozice ve společnosti. Na jeho kurzy znakového jazyka chodí sociální pracovníci, úředníci, policisté, zdravotní sestry a všichni, kdo projeví zájem.

15 tisíc neslyšících je přibližně v České republice. V Libereckém kraji je to přes 600 lidí.

Miloslav Lubas, redaktor MF DNES