Vláda nyní neschválila, aby se zřídil monitoring, zda hendikepovaní nejsou v různých případech diskriminováni. Na to se moderátorka pořadu Interview ČT 24 ptala ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (foto, ČSSD).
moderátorka: Tvoření monitorovacího mechanismu pro dodržování práv zdravotně postižených. Co si pod tím máme představit?
DIENSTBIER:
to je bohužel změna, kterou vláda dnes neschválila. To byla třetí oblast, kde jsme navrhovali posílení pravomocí veřejného ochránce práv. A tento monitorovací mechanismus, k tomu nás zavazuje úmluva OSN o ochraně osob se zdravotním postižením. Je samozřejmě na České republice, jakou formu zavedení toho mechanismu zvolí, cílem toho monitorovacího mechanismus je sledovat, do jaké míry jsou naplňována práva osob se zdravotním postižením. Analyzovat tuto oblast, provádět šetření v místech, kde může potenciálně docházet k nějakému porušování práv těchto osob.
moderátorka:To ombudsman teď nesmí „dělat“?
DIENSTBIER:
Ne v tom rozsahu tak, jak to bylo navrhováno. A zároveň dávat podněty k nějakým systémovým změnám, ať už legislativního, nebo nelegislativního charakteru. A ten monitorovací mechanismus, do toho mají být za, zapojeni i zástupci zdravotně postižených. Nebo tedy organizací, které reprezentují práva zdravotně postižených. A jsou samozřejmě i jiné varianty, mohla by vzniknout zcela nezávislá instituce, nemuselo by to být přičleněno k veřejnému ochránci práv. Nicméně my, když jsme připravovali tento návrh, tak jsme to vyhodnotili jako efektivnější, protože veřejný ochránce práv vykonává podobné činnosti, má celou řadu znalostí, které by byly využitelné. A kdyby se zřizovala samostatná instituce, tak to bude také dražší.
moderátorka:Dobře, tak to jste tedy neschválili, ale.
DIENSTBIER:
A bohužel to neprošlo, protože jsem to předkládal s rozporem, s ministrem financí, který nechtěl poskytnout prostředky na zaměstnance, kteří by tuto činnost vykonávali. A samozřejmě nebylo přijatelné pro mě, nechat projít návrh zákona v podobě, kdy by nebyla tato činnost skutečně zajištěna. Protože by to velmi mohlo postihnout kancelář veřejného ochránce práv.
moderátorka: Další posílení pravomoci se týká oblasti ochrany proti diskriminaci. Ombudsman by měl mít možnost podat žalobu ve veřejném zájmu. Co to přesně znamená? V jakých případech by přicházela taková žaloba v úvahu?
DIENSTBIER:
Dnes mají možnost jednotlivci podívat antidiskriminační žaloby v případě, že jsou nějakou formou diskriminace postiženi. Tato pravomoc veřejného ochránce práv je cílena na situace, kdy je nějaká diskriminace, která postihuje, nebo hrozí určité skupině lidí v jistých typizovaných případech. A pak může veřejný ochránce práv v případě, že tato novela zákona bude schválena, podat antidiskriminační žalobu ve veřejném zájmu. Výhodou může být jednak to, že často oběti diskriminace jsou ve velmi složité situaci, někdy nemají odvahu, nebo nemají schopnosti pro to, aby se efektivně právně bránily. Ale navíc takováto žaloba ve veřejném zájmu, která se týká širšího okruhu možných obětí diskriminace, může předejít diskriminaci v celé řadě dalších případů. Takže to může být velmi efektivní nástroj, který může posílit ochranu lidských práv v této oblasti.
Neočekávám, že by veřejná ochránkyně práv tohoto oprávnění nadužívala. V té oblasti diskriminace, tam to může být asi o něco četnější, ale také to nebude masová záležitost. Tím, že musí jít o nějaký typizovaný příklad diskriminace, který postihuje, nebo ohrožuje více, více osob. Já si umím představit, že pár takových případů bude, ale také to nebude, že by každý týden byla podávána nějaká antidiskriminační žaloba. Ten monitorovací mechanismus týkající se práv osob se zdravotním postižením, to je doopravdy náročná agenda. Protože to jednak je celá řada typu zdravotního postižení.
Duševní choroby jsou něco úplně jiného. A dokonce i mezi nimi je celá řada různých příkladů. Jiný případ je osob, které jsou například na vozíčku, úplně jiné problémy řeší osoby, které jsou postiženy na sluchu, nebo na zraku.
moderátorka:Kontroluje tedy dnes někdo, jak se s těmi lidmi zachází?
DIENSTBIER,:
No, nikoliv tak efektivně, jak to předpokládá ta úmluva, podle které se má monitorovací mechanismus vytvořit. Takže tady by vlastně kancelář, kdyby tuto pravomoc dostala, musela dělat šetření v terénu, v jednotlivých krajích, spolupracovat i se samosprávami na krajské, obecní úrovni, navštěvovat zařízení pro zdravotně postižené. Komunikovat s organizacemi, které reprezentují zdravotně postižené osoby. Takže ta agenda by byla doopravdy velmi rozsáhlá. A tam bylo potřeba to posílení, na které bohužel pan Babiš nechtěl dát prostředky.
Přidejte odpověď