Sehnat práci nemusí být nic snadného, zvláště ne pro handicapované. A co teprve pro lidi, kteří mají handicapů více. Své o tom ví i Jakub Vevera z Brodku u Prostějova, který ve svých čtyřiatřiceti letech nemůže sehnat práci.
A to přesto, že se dlouhodobě vzdělává. „Umím a studuji jazyky, mám také mezinárodně uznávané zkoušky v práci na počítači,“ říká.
Třicátník měl problémy se zrakem od narození, postupně semu však oční vada ještě zhoršovala. „O zbytky zraku jsem v jednom oku přišel v sedmi letech, ve druhém v osmnácti. Odjakživa mě však brali jako nevidomého, vědělo se totiž, že se to bude zhoršovat,“ říká Jakub Vevera. I přesto, že se u něj k nevidomosti přidává i další tělesné postižení, je stále odhodlaný pracovat a co nejnormálněji žít. „Nevím už ale, na koho se obrátit. Práci sháním od června 2010 a za hodně dlouhou dobu jsem dostal jen jednu nabídku. Jenže podle té bych pracoval jen jednou týdně pár hodin a navíc s dojížděním. Proměto tedy bylo pasé,“ vysvětluje Jakub a říká, že zaměstnavatelé nabízejí handicapovaným práci spíše na kratší dobu. „Například by dostávali příspěvky od státu pouze rok, poté už ne, a firma by na nich přicházela o dva tisíce měsíčně,“ upozorňuje. Také připomíná, že nebýt jeho pěstounské matky, měl by velký problém.
„Neměl by se o mě kdo starat, navíc i po finanční stránce by to bylo extrémně obtížné,“ říká a poukazuje tak na svou situaci. V minulosti totiž pobíral od státu vyšší příspěvek. Ten mu však z velké části odebrali posudkoví lékaři, a přestože má problémy například i s jemnou motorikou, peněz se dočkal zpět jen zčásti.
O to, aby Jakub Vevera a další aktivní lidé s handicapem dostali pracovní příležitost, se stará například Tyflocentrum, které nabízí také další služby pro nevidomé. Jak je obtížné získat pro ně vyhovující zaměstnání, ví třeba Věra Bartošová, která vede Středisko podpory zaměstnávání.
„Snažíme se naše klienty zaměstnávat na trhu práce. Každopádně mám tu zkušenost, že není vždy snadné jim najít práci, kterou můžou vykonávat a zároveň jim vyhovuje. Problém také je, že zaměstnavatelé berou nevidomé jen na dobu určitou, obvykle na dobu, kdy běží nějaký projekt a firmy mají díky zaměstnání nevidomých finanční úlevy,“ vysvětluje. Zároveň se však domnívá, že každá pracovní zkušenost je pro nevidomé nebo i lidi s jiným postiženímvelkýmpřínosem.“Je to důležité proto, že každou prací a příležitostí se jim zvedá sebevědomí a nabírají pracovní návyky,“ říká Věra Bartošová.
Ta zná také Jakubův případ a podotýká, že právě v jeho případě je problém především v kombinovanémhandicapu. Středisko podpory zaměstnání je jednou z organizací, se kterými spolupracují pracovní úřady včetně toho v Prostějově.
„V rámci výplaty dávek pro osoby se zdravotním postižením spolupracujeme s Tyflocentrem. To je jednou ze společností, která nám poskytuje informace o využitelnosti a vhodnosti kompenzačních pomůcek pro konkrétního klienta. Tyto pomůcky pomáhají nevidomému a slabozrakému překonávat důsledky těžkého zrakového postižení a zvyšovat kvalitu jeho života,“ objasnila ředitelka Úřadu práce Prostějov Věra Crhanová.
Jakub Vevera však práci nadále hledá marně.“Nejraději bych práci z domova a na počítači. Čas od času bych se nějak do firmy, která by mě zaměstnávala, dostal. Každopádně nepíši jen za sebe, ale také za ostatní handicapované, kteří chtějí pracovat, ale nemohou do práce dojíždět,“ uzavírá.
– prostějovský týden
Jsem z Prostějova a i když je můj handicap mnohem menší než Jakubův (periodická deprese), práci hledám marně už víc než rok. Přemýšlel jsem o založení nějaké firmy (nebo spíš neziskovky), která by problém práce pro OZP aspoň částečně řešila, sám se do toho ale vrhnout nedokážu, na to je moje nemoc příliš náročná (občasné úzkosti spojené z výpadkem provádění jakékoliv činnosti).
Kdo poradí? Ne, myslím to vážně. Kdybych našel neziskovou organizaci, která by podobnou situaci OPRAVDU chtěla řešit, rád se na tom budu podílet. Mám bohaté zkušenosti s prací na počítači a právě to by mohlo být prostředkem k zaměstnání postižených, protože jsou obvykle velice šikovní, co se informatiky týče. A hlavně jde taková práce snadno provádět doma a na zkrácený úvazek, což je pro nás ideální. Tak co? Najde se tady na Hané někdo, kdo to riskne podpořit? Přes mail nebo moje osobní stránky se můžete ozvat. Určitě se domluvíme.
Jakou máte představu o financování takové firmy?