Lékaři neznají jeho diagnózu. Přesto dostává invalidní důchod

Příběh jednačtyřicetiletého Petra Trojana z Bohumilče u Pardubic, kterého mají lékaři de facto za zdravého. Jenže Petr je už třináct let upoután na invalidní vozík a jeho nohy nespolupracují. Za tu dobu mu ale prý lékaři ještě neurčili diagnózu. /ilustrační foto/
TV Barrandov

O Petra pečuje jeho matka, je ale nemocná a ztrácí zrak. K tomu všemu ještě pan Trojan přišel o část invalidního důchodu a nemůže si tak už dovolit vysněné bydlení ve městě.

Malebná vesnice pod Kunětickou horou se stala pro Petra Trojana a jeho maminku domácím vězením. Dostat se odtud na kontrolu k lékaři nebo na nákup, je pro ně pokaždé velký problém. Pojďme ale na začátek celého příběhu. Když bylo panu Trojanovi dvacet osm let, vyrazil jako obvykle s partou na ryby.

Petr TROJAN, invalida: Po rybách jsem šel do vany, vykoupal, ale už jsem nevstal. Nevím co se se mnou stalo a od tej doby jezdím jenom po doktorech.

Lékařské kontroly ale ke zlepšení nevedou. Petr Trojan nemá prý dokonce ani předepsané žádné léky.

Marie TROJANOVÁ, maminka Petra: Oni mě řekli, že udělali veškerý testy, kontroly a že na nic nepřišli, že vůbec nevědí, z čeho by to bylo. A já jsem říkala jak je možný, že ze dne na den prostě přestal chodit.

Marie Trojanová svého urostlého syna dennodenně podpírala, zatímco oba čekali na invalidní vozík. Dočkali se až po roce. Stejný problém byl s polohovací postelí a nakonec ještě posudková komise snížila panu Trojanovi stupeň postižení ze čtvrtého na třetí.

Petr TROJAN : Co bych změnil? Aby si někdo mojej nemoci vzal, z doktorů, nebo z těch posudkovejch komisí, aby to na půl roku zkusil.

Marie TROJANOVÁ: Přestávám vidět, takže nemůžu ani jezdit autem, takže pro nás je velice složitý to, že my se nemůžeme dostat ani do obchodu, ani k lékaři, musím prostě někomu říct.

Problém je také samota. Na invalidním vozíku v malé vesnici se člověk seznamuje těžko.

TROJAN  Kamarádi poradili, seznam se přes seznamku. Tak jsem se přihlásil a doplatil jsem na to.

Naletěl totiž podvodníkům, kteří si měsíčně z jeho účtu stahovali téměř celý invalidní důchod. Petr Trojan se ale nevzdává a stále doufá, že se jednou bude moci přestěhovat do města, kde bude mít k seznámení víc příležitostí.