Patnáct rodin a tři rehabilitační koně, to jsou hosté, kteří na pět dní obsadili farmu na Ptýrově nedaleko Mnichova Hradiště. Přijeli díky občanskému sdružení Caballinus, aby se věnovali především jízdě na koni, která hendikepovaným dětem pomáhá zlepšit či udržet jejich zdravotní stav.
A to není zdaleka jediná aktivita, kterou si tady užijí.
Jak prozradila předsedkyně sdružení a hlavní fyzioterapeutka Tereza Honců, na Ptýrov jezdí pravidelně. „Poprvé jsme tu byli v zimě 2010, nejpodstatnější je pro nás to, abychom měli k dispozici jezdeckou halu, kam se s koníky můžeme uchýlit, když je venku ošklivo. Proto jsme na Ptýrov tehdy přijeli, a od té doby tady držíme tradici jarních a podzimních pobytů.“
Klienty sdružení Caballinus jsou především děti, převažují ty, které mají diagnostikovanou dětskou mozkovou obrnu. „Hipoterapie je vhodná ale pro celé spektrum onemocnění, řada našich dětí navíc přesně stanovenou diagnózu nemá, potýkají se s pohybovým a často i mentálním problémem,“ vysvětluje Tereza Honců.
Jak vypadá typický den na ptýrovském pobytu? Po snídani se zájemci vydají do stájí, aby se postarali o koně a připravili je na ježdění. „Je to dobré jednak z hlediska začlenění do skupiny, pomáhá to rozvoji jemné motoriky a důležité je to i jako integrace zdravých sourozenců,“ vysvětluje fyzioterapeutka.
Celé prostředí stájí působí na děti i motivačně, proto je dobré, když se příprav účastní, pokud jim to zdravotní stav umožní.
Důležité je vybrat pro každé dítě individuálně toho správného koně a dobře na něj dítě napolohovat. „K tomu nám slouží rampa, kterou tady mají, a pak už se děti vydávají jezdit. Ideální je skloubit hipoterapii s canisterapií. To znamená, že dětem, které na svou jízdu na koni čekají, se mezitím věnují pejsci,“ upřesnila Tereza Honců. Na koních jezdí děti dvakrát denně, „léčba koněm“ je ale doplněna i tvořivými činnostmi a muzikoterapií.
Mezi dětskými klienty je ale přece jen jedna výjimka, kterou zaznamenáte na první pohled. Na hipoterapeutické pobyty totiž se sdružením Caballinus jezdí i Martin Zach.
Jeho jméno se většině lidí vybaví v souvislosti se soutěží Muž roku. Tu Martin v roce 2009 vyhrál, ale z titulu nejkrásnější ho muže Česka se radoval velmi krátce. Už den poté po nevydařeném exhibičním skoku na lyžích do rybníka utrpěl vážný úraz, který ho upoutal na invalidní vozík.
Od té doby ale navzdory nepříznivým prognózám lékařů udělal velký posun, a k postupnému – byť na první pohled třeba pomalému – vylepšení mu pomáhá právě i hipoterapie. „Dostal jsem se k tomu před čtyřmi lety přes jednu kamarádku, oslovil jsem tehdy Terezu s tím, jestli to se mnou nechtějí zkusit. Zpočátku to byl pořádný adrenalin, protože jsem se na koni prakticky neudržel. Ale cítil jsem, že mi to pomáhá, po každé jízdě mě pořádně bolí záda, břicho i ruce. Dnes už jsem schopen jezdit prakticky sám, jen s drobnou dopomocí,“ rekapituluje Martin Zach.
Pochvaluje si dobrou partu rodičů, kteří na intenzivní pobyty se sdružením jezdí, a pokaždé se na to prý moc těší. Kromě vlastní terapie je ale Martin spojen s organizací i jinak, funguje totiž jako tvář sdružení Caballinus.
„Pomáhám především s oslovováním sponzorů a sháněním peněz, a občas i s organizováním některých akcí,“ uzavírá.
Stejně jako jemu, i ostatním účastníkům pobytu hipoterapie pomáhá zlepšit fyzický stav, a jak vysvětlila Tereza Honců,kůň je úžasný v tom, že hendikepovaným nabízí široký hřbet a čtyři zdravé nohy.
ŠÁRKA CHAROUSKOVÁ
Boleslavský deník
Přidejte odpověď