Handicapovaný cyklista Michal Stark plánuje necelý měsíc po těžkém pádu návrat do sedla. Už šestkrát se zúčastnil paralympijských her a nyní myslí na sedmé, které budou v Rio de Janeiru roku 2016.
V padesátikilometrové rychlosti nepatrně zavadil o přenosný plůtek. Katapultovalo ho to do výšky, několik metrů nekontrolovaně plachtil vzduchem a následoval bolestivý dopad. Výsledek? Zlomenina lopaty kyčelní kosti s dislokací, tedy vymknutím.
„Hloupá chyba. Doteď nechápu, co se stalo,“ vzpomíná šestinásobný paralympionik Michal Stark na poslední zářijovou neděli a „rozjíždění se“ před závodem Evropského poháru handicapovaných cyklistů v Praze na Strahově.
„Zřejmě jsem byl maličko přemotivovaný, asi už slepnu. Prostě jsem zvedl hlavu z časovkářského posedu a koukám, že mezera mezi dvěma plůtky je jinde, než jsem čekal,“ líčí devětačtyřicetiletý sportovec.
Sotva několik desítek metrů od místa pádu sledoval závod Starkův kolega a kamarád Jiří Ježek. Asi největší hvězda české paracyklistiky přitom na konci srpna při spurtu silničního závodu na mistrovství světa v americkém Greenvillu zažila ještě tvrdší pád, po němž dokonce několik hodin bojovala o holý život. „Taky mi pak Jirka hned psal. Prý: A já si myslel, že jsem to vzal za nás za všechny a alespoň na pět let dopředu,“ vzpomíná Stark, mimochodem nově zvolený zastupitel středočeské obce Jeneč.
V těle mám další památku Ještě téhož dne večer si ho vzali do práce chirurgové v pražské střešovické nemocnici. „Pan doktor Kubela odvedl perfektní práci, už druhý den jsem se postavil na berle. Srovnali zlomenou pánev, zpevnili ji titanovými dlahami a sešroubovali. Mám v těle další památku,“ konstatuje veterán, jehož v sedmi letech připravil o levou nohu náklaďák.
A ani ne měsíc po strahovském pádu plánuje návrat na kolo. „Rychlost regenerace je v mém věku opravdu obdivuhodná,“ kroutí hlavou Stark. „Doktor to vidí na prosinec, ale já si první vyjížďku naplánoval už na listopad. V tomhle jsme s Jirkou Ježkem podobní, on se z toho svého šíleného karambolu taky dokázal vylízat rychle.“ Není důvod skládat zbraně Ke „spěchu“ má důvod – vedle silniční cyklistiky se totiž věnuje i té dráhové. „Nemůžu si dovolit být delší dobu bez zápřahu. Tělo by zlenivělo a mě by to bez kola ani nebavilo,“ konstatuje současný závodník Giant Cycling Teamu, který předtím reprezentoval pražskou Duklu. „Trenéři mi tam mockrát říkali: Šmajdo, ty prostě stavíš na hlavu všechna pravidla a metodiky.“
V příští sezoně má Stark ještě o motivaci navíc. Nejen kvůli oslavám padesátin.
„Vím, že jsem po paralympiádě v Londýně prohlásil, že nevím, co bych dělal v jedenapadesáti letech v brazilském Riu. Jenže od té doby už mě to trošku nahlodalo. Za rok je šance se tam kvalifikovat, a tak si říkám, proč to nezkusit,“ přiznává. Konec v profesionální cyklistice zatím Stark navzdory nedávnému pádu neplánuje. „Dokud tělo drží a stačím mladým, nevidím důvod skládat zbraně.“ Podaří-li se mu projít kvalifikací, má před sebou přinejmenším další dvě sezony.
Křivoklátské vyjížďky A ani pak neplánuje cyklistiku opustit. Rád by třeba pokračoval v organizaci Křivoklátských vyjížděk nebo podpoře Stark Cycling Teamu. „Nadále se hodlám angažovat i v občanském sdružení,Ano, ano‘, kde jsem garantem projektu,Sport pomáhá‘. Můj úraz navíc přerušil připravený projekt cyklokroužku pro děti doma v Jenči. V sousední Hostivici je nově v zastupitelstvu bývalý vynikající desetibojař a kamarád Robert Změlík. Třeba spolu něco vymyslíme,“ věří Stark.
Pokud se probojuje do Ria, bude to jeho sedmá paralympiáda a to se ještě žádnému postiženému sportovci nepovedlo.
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď