Šlapou ve třech, ale jen jeden vidí

ilustrační foto: Flickr.com

Šestačtyřicetiletý Petr Müller se vrátil z expedice ve Vysokých Tatrách. Šest set kilometrů urazil na kole a dalších osmdesát na vrchol Gerlachovského štítu pěšky. Se skupinkou nevidomých.

Ten člověk se nezastaví. Petr Müller je trenérem goalballu v pražské TJ Zora. Také vede oddíly běžeckého lyžovaní a cyklistiky, leze po skalách a každoročně jezdí Jizerskou padesátku. A rád sportuje se svými nevidomými parťáky. Se zrakově postiženými pravidelně uráží sáhodlouhé štreky. Ať už pěšky, nebo na speciálním trojkole.

Dostali se třeba k polárnímu kruhu, do Říma i do Londýna.
„K nevidomým sportovcům jsem se dostal po roce 1992 přes kamaráda a souseda Karla Novotného, který má zrakovou vadu. Jezdil do speciální školy pro zrakově postižené, a tak jsme se znali jen trošku, i když jsme dvacet let bydleli kousek od sebe,“ vypráví žižkovský rodák.

„Narodily se nám stejně děti a začali jsme se scházet, plánovat hory a postupně jsem poznával stále více lidí se zrakovým postižením. Na horách jsem začal jezdit na běžkách s Karlovým nevidomým spolužákem Ivo Budilem. Bylo to těžké, ale byli jsme mladí a nějaký ten pád nás nerozhodil.“

Zdrhnul hrobníkovi z lopaty

Před čtyřmi lety Müller vážně onemocněl rakovinným nádorem plic a přišel o půlku plíce. Čas a klid na rekonvalescenci mu ale jeho přátelé nedopřáli. „Ještě na jipce mi volali, abych jel za dva měsíce trasovat na závody do Norska. Nezbylo mi než slézt z postele a denně chodit stovky schodů, abych se vzpamatoval,“ říká. Jelikož prý Norsko dopadlo dobře, ještě totéž léto se rozhodli vydat se tam na trojkole, které si mohli pořídit díky Nadačnímu fondu Českého rozhlasu Světluška.

„Na tomto trojkole jsme kromě Finska dojeli do Oděsy a Říma,“ dodává. Jak se může několik set kilometrů dlouhá trasa protáhnout, pokud se jede v tandemu? A ještě k tomu s handicapovanými druhy? Všechno je prý o kázni a disciplíně. „Ráno jsou připraveni dříve než vidící a také při společných činnostech, jako je vaření a opravy kol, jsou vždy připraveni podat pomocnou ruku. Jinak by to ani nešlo. Plán se nám zpravidla daří plnit, a když máme ztrátu, tak se zatnou zuby a všichni se snaží ji stáhnout.“ Expedic se účastní i lidé, kteří chtějí s nevidomými prožít společné zážitky.

Zaťaté zuby, bloudění i rvačky

Ne vždy jde ale cesta podle plánu. Petr vzpomíná třeba na expedici do Londýna, náročnou hlavně na psychiku. „Někteří lidé jeli poprvé a nebyli připraveni.
Doprovodné auto přijelo až po týdnu, protože bylo v servisu po cestě do Oděsy,“ říká a vypočítává další svízele: „Jeli jsme cyklostezkou do Paříže, ale často jsme bloudili a jedna posádka se pravidelně ztrácela.“ Extrémně náročná pak byla i přes tři tisíce kilometrů dlouhá cesta za polární kruh, podobně jako poslední expedice do Tater, kdy po pětidenní jízdě na tandemech následoval náročný výstup ke Gerlachu.

„To nejen pro nevidomého Honzu Bauera, který mockrát musel zatnout zuby a překonávat bolesti, ale i pro doprovod a horské vůdce.Nevidomý student konzervatoře Petr Fábera udělal za těch devět dní takový pokrok, že jsem tomu ani sám nemohl věřit, a to jsem s nevidomými přes dvacet let,“ smeká pomyslný klobouk. A vzpomíná také na výlet na Ukrajinu, kdy v jedné tamní hospodě málem došlo na rvačku s místní omladinou. Ta se prý chtěla poprat, aby se jí dobře spalo. Bez ohledu na to, že je část protivníků vůbec neviděla. „Podobné zážitky naštěstí moc nemáme. Spíše se nám snaží lidé pomoci,“ říká.

V plánu je i Kilimandžáro

Navzdory vlastním zdravotním komplikacím žádný oddech v příštím období neplánuje. Pokud to zdraví dovolí, příští rok by chtěl vyjet na tandemech do Řecka a vystoupit na Olymp, rok poté se vydat přes celou Jižní Ameriku na paralympiádu v Rio de Janeiru. „Pořád ve skrytu duše věřím, že se tam dostane i goalballový tým, který stále trénuji i přesto, že už nejsem reprezentační trenér,“ říká. V roce 2017 chce pokračovat z Řecka na Kilimandžáro. „Pak se uvidí. Moje představa je taková, že by den před věhlasnými evropskými tour jezdili handicapovaní sportovci z celé Evropy. Tour de France by byla na závěr. To mi bude asi šedesát let a předám plánování mladším,“ uzavírá.

 

MEN WOMEN ONLY

ilustrační foto: Flickr.com

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.