Je to jediné zařízení u nás, v němž mentálně handicapované matky mohou být se svými dětmi. Pod křídly katolické církve je umístěno v Jiřetíně pod Jedlovou. Až do jara tu panovala idyla. Dál zjišťovali Reportéři ČT…
Pak se ale ze dne na den změnilo vedení a mezi obyvateli domova zavládla nejistota. Co se stalo a je to k jejich prospěchu nebo spíš ke škodě?
Ojedinělé zařízení se nachází v Jiřetíně pod Jedlovou ve Šluknovském výběžku. Pod Diecézní charitou Litoměřice ho před 20 lety vybudovala paní Venturová a její spolupracovnice. V ostatních azylových domech mohou být matky se svými dětmi nejvýše rok. Tady jsou tak dlouho, jak je potřeba.
Hana VENTUROVÁ, bývalá vedoucí Domova sv. M. Magdalény:
My jsme se zaměřili na pomoc a podporu maminkám, které už vlastně pro to své postižení nedokázaly obstát ani v běžném azylovém domě.
Jiřina ŠPIČKOVÁ, speciální pedagožka:
Aby děti měly možnost vystudovat, projít základním školstvím, aby nemusely stále měnit školy, navazovat nová přátelství, nové kamarádské vazby.
Maminka Šárky je po dětské mozkové obrně mimořádně důvěřivá. Její patnáctiletá dcera je ale bystrá a talentovaná. Před příchodem do Jiřetína žila se svou mámou ve strašných podmínkách.
Šárka PANCOVÁ, klientka Domova sv. M. Magdalény:
Určitě si přijdu sebevědomější a mám nějaký, nějaké místo bezpečí, což si myslím, že není zas tak lehký si nějak utvořit. Takže třeba, teda úplně nejvíc mi dalo to místo bezpečí.
Hana PANCOVÁ, maminka Šárky:
Byla bych taková, že bych pro tu Šárku i svůj život obětovala. Ať by to bylo cokoliv, ale Šárka má pro mě cenu.
ředitelka Diecézní charity Litoměřice paní Růžena Kavková se letos na jaře rozhodla dosavadní dvacetileté fungování Domova zkvalitnit.
Růžena KAVKOVÁ,
Ve všech našich střediscích nastavujeme služby, aby odpovídalo zákonu o sociálních službách a aby samozřejmě i v souladu aby byly se zákoníkem práce. To znamená, aby někteří zaměstnanci nebyli přetěžovaní, některý zase třeba nesplnili počet hodin. My musíme, když dáváme nějakou informaci o té službě, mít taky podklady a fakta. nedá se jenom říct, my se strašně hezky staráme o ty maminky, ale musíme taky mít něco podložený, co se dělá, jak se to dělá, jakým způsobem.
Hana VENTUROVÁ, bývalá vedoucí Domova sv. M. Magdalény:
Pokud jsme se paní ředitelky ptali, co máme změnit, tak nám v podstatě bylo vždycky řečeno jen to, že se máme posouvat dopředu. A na konkrétní nějaké skutečnosti, jak se máme posouvat a kam, tak nám bylo odpovězeno, no, musíte se inovovat. To nejde takhle, to se musíte inovovat.
Paní Venturová podala letos v létě výpověď stejně jako další 4 její kolegyně. Nesmířily se s novým šéfem, sportovním trenérem panem Šínem, který tady zavedl nový styl.
Milan ŠÍN, vedoucí střediska Jiřetín pod Jedlovou:
Priorita samozřejmě je výchova dětí, nastavení nějakejch podnětnejch situací, práce vlastně s kázní, s pravidlama a podobně. A to si myslím, že sportovní trénink je na tohle suprovej.
Pan Šín děti z domova například zapojil i do běžných sportovních kroužků ve Varnsdorfu a Jiřetíně.
Milan ŠÍN,
Máme cyklistickej kroužek, zumbu, máme tam břišní tance a ženy o to mají zájem. Já už jsem o prázdninách věděl, že ty naše bych chtěl, aby sportovaly. Tak proto jsme začali třeba o prázdninách se švihadlama. Takže švihadlo, s balonem hlavičky, švihadlo dvojšvihy. Dělali jsme bobříka plavce. Badminton, další sport. Švihadlo, švihadlo, švihadlo. Toto jsou naše denní programy, kde se snažíme dát to podstatný, no.
To je co, ty čísla? Tady někdo má 102, a jeden 10. Nebo tady 40 a …?
Milan ŠÍN,
Skvělý. To jsou dotazy, který se mi strašně líběj, protože každá ta disciplína s tím švihadlem se nějak jmenuje. Tohle to je disciplína stovka, kde je cílem, aby to dítě, ale zúčastnily se i maminky, aby naskákaly 100 přeskoků za sebou bez chyby. Jo, takže třeba udělaly 57 přeskoků, 58. byla chyba.
Naše děti totiž, ale i maminky, maj docela problémy potom s přechodem do normálního života v tom, že nejsou schopny dodržovat nějaký pravidla. Protože oni věděli, že ty naši sociální pracovníci jsou tak empatický, že prostě pochopěj to, že přijdou pozdě o půl hodiny, o hodinu, ale potom když potom jdou do normálního života, tak je to tam všechno jinak.
Věrka, klientka Domova sv. M. Magdalény:
Já v pondělí mám florbal, v úterý mám volejbal, ve středu zumbu, ve čtvrtek zase volejbal a v pátek cyklokroužek.
Hana PANCOVÁ, maminka Šárky:
Každý den choděj po pokojích, kontrolujou , koukají třebas i do lednice.
Podobným způsobem jako v Jiřetíně zasáhla už dřív paní ředitelka Kavková do chodu dalších charitativních zařízení litoměřické diecéze. Bývalí zaměstnanci těchto zařízení například z Děčína, Ústí nad Labem, anebo Litoměřic nám líčili, jak je ředitelka Kavková donutila k odchodu a nahradila je pro ni vhodnějšími lidmi. Jen někteří se teď odvážili promluvit na kameru.
Jan VOJTA, bývalý pracovník Charity Litoměřice:
Děčín, Sobotka, Česká Lípa, všude byl vlastně scénář úplně stejný. Napřed pomluvy o jejich špatné práci a potom, dá se říct, komando, které přišlo na zařízení a odvolalo, odvolalo ředitele, a vlastně vyměnili se všichni lidi.
bývalá pracovnice Charity Litoměřice:
Měli jsme výsledky dobré, ocenění jsme také získali, nicméně paní Kavková byla pořád nespokojená, neustále nás kritizovala. Ten tlak byl systematický, ta kritika byla dlouhodobá, pořád se to stupňovalo.
Paní ředitelka, co podle vás dělá špatně?
VENTUROVÁ,
Já si myslím, že má příliš velkou autonomii moci. A tu moc uplatňuje. A hodně tedy to je z pozice moci.
V jiřetínském domově, jak už jsme řekli, odešlo 5 hlavních pedagožek v čele s dlouholetou vedoucí paní Venturovou. Pro duševně labilní maminky i jejich děti to byla celkem velká změna.
Hana PANCOVÁ,
My jsme třebas brečely, snažily jsme se nebrečet před dětma. Ale jako my jsme byli v Jetřichovicích a tam jako když přijel pan Šín, vedoucí a to, tak Šárka jako teda řekla všem, že paní vedoucí končí a začaly brečet všecky děti, co se to dozvěděly.
Žaneta RUŠČÁKOVÁ, klientka Domova sv. M. Magdalény:
Stejská se mi po ní, po paní Venturový, protože ta nám všechno dala. Jo, pan Šín nám taky dává všechno, jo, ale paní Venturová nám dala víc.
Anežka ZELENÁ, klientka Domova sv. M. Magdalény:
Hm. I paní učitelky, vlastně paní Jiřinka, paní Maruška Podlešáková, paní Kateřinka, no, paní Venturová.
A co? Chybějí vám?
Anežka ZELENÁ
Docela jo. Byly hodný na děti, dělaly spoustu pro děti. A tak já nemůžu říct, že pan Šín taky nedělá pro děti. Ale chybí nám. Chybí nám a stejská se nám, no.
Věrka, klientka Domova sv. M. Magdalény:
Paní Venturová, my jsme byli na ni takový prostě zvyklí, prostě 3 roky tady, co já tady bydlím 4 roky, tak už to je 3,5, je tady, a jako prostě máma, no. Stará se tady to všechno. Pan vedoucí je takovej, prostě hodně na ty sporty, že se nenudíme nikdy.
Ředitelka Kavková vytýkala pracovnicím, že s klientkami domova navázaly příliš silný citový vztah.
Maminky, ony jsou dost citlivý, že jo, na takovýdle vlastně změny. Když má to vytvářet pocit domova a bezpečí a teď najednou odejdou ty lidi, který se o ně, dejme tomu, 10 let starali.
Růžena KAVKOVÁ,
Víte, ale trošinku jako to je neprofesioní služba, pokud ty profesionální zaměstnanci na sebe citově vážou ty, ty matky, jo.
Hana VENTUROVÁ,
Bez toho lidského vztahu ani ta sociální služba nejde, protože pak jsem jenom někým, kdo má moc, a strašně snadno se sklouzne k tomu, že nerespektuju důstojnost toho uživatele sociální služby.
Šárka PANCOVÁ,
Třeba ty maminky, který nemají žádný rodiny a nemají to zázemí, tak ta paní Venturová jim všechno poskytla, o čem si myslím teda, že by měly bejt sociální sféry a sociální pomoc. Ale nevím teda, co má bejt profesionální nebo ne, ale každopádně třeba já bysem se chovala stejně.
Litoměřické biskupství zcela stojí za ředitelkou své diecézní charity paní Kavkovou.
Jana MICHÁLKOVÁ; tisková mluvčí, Biskupství litoměřické/:
„Můžeme všechny ujistit, že provedeá nutná opatření i s nepříjemnými následky byla učiněna ve prospěch projektu v Jiřetíně. Dodržování pravidel je podmínkou jak dobrého fungování organizace, tak dobrého využívání finančních prostředků získávaných z nejrůznějších fondů a grantů i od jednotlivých dárců.“
Hana VENTUROVÁ,
I kolegyně i já jsme se pokoušely podávat třeba nějaké informace o tom dění panu biskupovi, psát mu. Na některé dopisy vůbec už pak ani neodpovídal. A pro mě osobně je toto velikým zklamáním.
Jiřina ŠPIČKOVÁ, speciální pedagožka:
Já teda křesťan nejsem, ale vždycky jsem to dělala s nastavením toho křesťanství a tu charitu jsem podporovala, ale to, co se tady dělo a co jsem si prožila na svý vlastní kůži, tak jako se rozchází a nelíbí se mi to a jako jsem zklamaná z charity.
VENTUROVÁ,
Já jsem věřící a samozřejmě nijak mi to, nijak mě to nezdolalo duchovně, ale měla jsem s tím dost práce.
Šárka může na ústeckém gymnáziu studovat díky tomu, že jí bývalá vedoucí jiřetínského domova paní Venturová nad rámec svých povinností na tento rok zajistila sponzora mimo charitu. Jak to bude dál, zatím Šárka neví. Netuší, jestli jí podobně pomůže nové jiřetínské vedení.
Šárka PANCOVÁ,
Tím, že paní Venturová má k nám takovou vazbu, tak se snaží pro nás dělat to nejlepší a snaží se nám to umožnit nebo naše cíle splnit. Což vlastně bylo i u mě, že jsem chtěla prostě studovat a chtěla jsem jít potom na vejš…, na vysokou školu. Takže vlastně to osobní volno využila v to, aby mohla sehnat nějaký sponzory, který by mi sponzorovali tady tuhlectu školu.
Nestane se, že s paní Venturovou odplynou i nějací třeba sponzoři? Ona měla docela autoritu na to.
Milan ŠÍN,
To nedokážu posoudit. Ale zase je to ..o těch prioritách. Jako moje priority teď byly to, abysme nabrali kvalitní zaměstnance, aby se tady zase stabilizoval nějakej řád a podobně. A teďkon teda nastává zase období, kdy musíme začít teda oslovovat sponzory.
Šárka PANCOVÁ, klientka Domova sv. M. Magdalény:
Zkouším hledat nějaký brigády nebo tak. Ale jaksi se to nedaří. Ale doufám, že se třeba něco najde nebo že se ten finanční stav změní a budu tady v tomhletom moct pokračovat. Nemluvila jsem o tom s panem Šínem, takže, myslím si, že teď má plnou hlavu starostí jiných, takže jsem se ani neodvážila za ním jít skrz toto, ale, no, budu asi muset, se tomuhletomu asi nevyhnu.
Přidejte odpověď