Lidé si často pletou Parkinsonovou a Alzheimerovu chorobu. Nejsme retardovaní ani zfetovaní, vzkazují nemocní veřejnosti v kampani Doživotí v Liberci.
Český rozhlas
Ve chvíli, kdy dobrovolnému hasiči Romanu Poštovi lékař sdělil diagnózu Parkinsonovu nemoc, se mu převrátil život naruby. Z aktivního života mu zbyly jenom střípky, přesto se nevzdává a smysl spatřuje v seznamování nás zdravých lidí s úskalími nemoci. Výstavu v rámci kampaně Doživotí si můžete prohlédnout v libereckém obchodním centru Fórum do 26. října.
Roman Pošta z Kostelce nad Černými Lesy onemocněl v 36 letech. Ač nedobrovolně práce se musel vzdát.
Roman POŠTA, dobrovolný hasič: Všechno je strašně vysilující. I tím, že spíme strašně málo, tak tím pádem jsem strašlivě unavenej v průběhu celýho dne. Pravděpodobně je to i příčina medikace, ale to nemůžu potvrdit.
Ruku v ruce s touto nemocí jdou i deprese.
Roman POŠTA:
Já mám dominantní ten třes, dneska už se to objevuje už i v obličeji, ztuhlost obličeje, ale je samozřejmě spousta dalších a dalších příznaků. A vlastně každej Parkinsonik je úplně jinej. Je problém na to přijít. Přišel na to až psychiatr, protože ty moje stavy psychický byly natolik závažný, že on hned na první návštěvu poznal, že jsou to příznaky Parkinsonovy choroby.
Romana SKÁLA-ROSENBAUM, občanské sdružení Parkinson-Help:
U mnoha Parkinsoniků ten třes vůbec nenastává, což ty lidi vůbec nevědí. Máme problémy třeba se psaním, s depresí, třeba se zácpou a s komunikací, s psaním. A Parkinon vlastně postihuje fyzično i psychično. Ten vás pohltí úplně celou, dá se říci.
Romana Skála-Rosenbaum si na nemoc přišla sama, po prvním porodu měla problémy s hybností, lékaři jí tehdy řekli, že to je infarkt z neznámých příčin. Její stav se ale nezlepšil, a proto začala vyhledávat informace. Ve 33 letech zjistila, že onemocněla Parkinsonovou chorobou.
SKÁLA-ROSENBAUM:
Na začátku nemoci se dá říci, že 5 až 7 let, když berete ty léky, tak se cítíte v pohodě. Během 5 až 7 let se to zhoupne, ty stavy, kdy vlastně tuhnete, můžete odvrátit těma lékama. Postupně se ty intervaly snižujou, takže třeba já když jsem předtím měla to avízo, že budu tuhá, nevím, hodinu, tak nyní to trvá během pár sekund.
I to je důvod, proč Parkinsonici nechtějí nijak chodit a uzavírají se do sebe. Lidé ve většině případů nevědí, jak reagovat, jak pomoci.
SKÁLA-ROSENBAUM:
Většinou když člověk nemůže chodit, když se zastaví, můžete mu přijít nastavit nohu, aby on ji překračoval a tu nohu nastavujete do tý doby, než on se rozejde. Stoupnete si před něj a on se do vás zavěsí a půjde jako ve vláčku. Eventuelně můžete ho vzít jako v podpaží a musí počítat nebo si říkat něco rytmicky. Třeba já když nemůžu jít, tak si říkám „jdeš, jdeš, jdeš, jdeš, jdeš“.
Parkinsonova nemoc je onemocnění centrálního nervového systému. Co je příčinou, se dodnes neví. Před 40. rokem života onemocní až 15 procent lidí. I když jde o nemoc nevyléčitelnou, léčba může její postup zpomalit. Kromě léků pomáhá i chirurgický zákrok hluboká mozková stimulace. I na to až do 26. října upozorňuje v libereckém obchodním centru Fórum kampaň Doživotí.
Český rozhlas
Přidejte odpověď