Nahrazovat ústavy profesionálními pěstouny se daří. Podle ministryně Michaely Marksové však stále chybějí ti, kteří by se postarali o starší děti. Rozhovor MfD.
– Před třemi lety se říkalo, že všechny kojenecké ústavy skončí do dvou let. To se úplně nestalo. Jaká je tedy situace nyní?
Ukazuje se, že zdravotní péče, kterou mají poskytovat, je potřebná pro těžce postižené děti. Viděla jsem však mnoho kojeneckých ústavů, které si do služeb přidaly zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, azylové ubytování, nácvik pro matky, jež si nevědí rady s miminem kvůli své sociální situaci nebo zdravotnímu postižení. Což je dobře, protože zdravotnická péče ústavů není v mnoha případech využita.
– Takže jste pro to, aby se zařízení reformovala?
Ano, předně si myslím, že zdravá miminka v nich nemají co dělat. Ta patří k pěstounům. Pokud nemůžou být přímo s matkou, která využije sociálních služeb, měla by být v rodině, kde jim přechodní pěstouni věnují veškerou péči. Nesmíme zapomenout, že deprivace se můžou vyvinout už během prvních tří měsíců.
– Jak jste spokojená s fungováním pěstounů na přechodnou dobu?
Chceme si to teď vyhodnotit podrobněji. Ale co jsem měla možnost vidět, tak se mi to líbí. I když kojenecké ústavy si na ně stěžují, já jsem nezaznamenala nikde žádný průšvih. Kojenecké ústavy obecně moc s přesunem péče do rodin nesouhlasí a některé z nich, ačkoli jsem viděla spoustu dobrých příkladů, se transformovat příliš nechtějí.
– A co děti starší? Kraje si stěžují, že pro ně nemají dost pěstounů.
Kraje začaly jako první řešit hlavně miminka, aby je v raném věku nevystavovaly deprivacím, jichž se pak děti strašně špatně zbavují. Teď se musíme podívat na to, jaké děti jsou v dětských domovech, a hledat pěstouny i pro ně. Je to zase běh na dlouhou trať. Jsou potřeba trochu jiné typy pěstounů. Musí mít více trpělivosti, zkušeností, když si vezmou starší děti, nebo dokonce skupinu.
– Takže to je teď váš cíl?
Pořád máme v ústavech dlouhodobě děti ze sociálních důvodů – když rodiče nemají kde bydlet, nejsou schopni se o dítě postarat sami. V pátek jsem viděla případ, kdy maminka vůbec neuměla hospodařit s potravinami. Dali jí jídlo na dva dny, ona z něj uvařila a oni ji nachytali, že to uvařené vyhodila. Když se jí zeptali proč, odpověděla, že zítra dostane nové. Takoví lidé by měli být v nějakém chráněném bydlení. Na tom musíme ještě zapracovat.
Přidejte odpověď