V práci buď křičí anebo používá znakovou řeč. Ilona Turková pracuje ve Svazu neslyšících a nedoslýchavých v základní organizaci ve Žďáře nad Sázavou. Denně pomáhá řadě klientů řešit problémy, které si spousta slyšících neumí představit.
– Pracujete s neslyšícími a nedoslýchavými. Čemu všemu se v centru věnujete?
Poskytujeme sociální poradenství, doplňkové služby a také tlumočnictví. Naším klientem může být kdokoliv bez rozdílu věku, příslušnosti a podobně. Zaměřujeme se na lidi se sluchovým postižením, to znamená na neslyšící, nedoslýchavé nebo lidi se sluchovou vadou a jejich příbuzné.
– Pokud za vámi přijde nový klient, jak vypadá spolupráce s ním? S čím mu pomáháte?
Potřebujeme zjistit jeho osobní údaje, protože si každého klienta zapisujeme a vykazujeme. Pokud je klient nechce zmiňovat, samozřejmě mu poskytneme služby anonymně. Klienta informujeme o našich službách a o tom, co všechno mu můžeme nabídnout. Většinou sem lidé chodí už s konkrétním problémem. Například jim špatně funguje sluchadlo nebo s ním špatně slyší. Dále jsou to klienti, kteří potřebují vědět, co dělat, když se jim horší sluch a sluchadla ještě nikdy neměli, nebo kompletně neslyšící, kterým se snažíme pomoct s různými problémy.
– Jak taková pomoc vypadá v praxi?
U terénní služby třeba tlumočíme klientům na úřadech. Někteří si nás zavolají domů, nejčastěji v případě, že jsou imobilní a potřebují, abychom vykonali službu, například vyměnit nebo vyčistit hadičku od sluchadel. Dále poradíme, co mohou klienti dělat v určité situaci. Pomáháme vyplnit formuláře a hledat klientům práci. Problémy se liší.
– Někteří klienti si vás volají domů. Moc si takovou telefonickou komunikaci nedovedu představit.
Musíte hodně křičet. Pokud nás kontaktuje samotný klient, který nedoslýchá, je třeba mluvit víc nahlas, než při komunikaci se slyšícím člověkem. Většinou mají sluchadla, takže opravdu slyší, co jim říkáme. Obecně na spoustu našich klientů křičíme, ale ne protože bychom byli zlí, potřebujeme se s nimi nějak dorozumět (smích).
– Zmínila jste, že za vámi chodí klienti s konkrétními problémy. Dokázala byste říct, jaký je nejčastější problém, s kterým se setkáváte?
Ve většině případů přichází lidé, kteří mají sluchadla, ale neumí s nimi zacházet. Zejména proto, že dostanou od foniatra předepsaná sluchadla, ale jsou naráz zahlceni informacemi, které si nestačí přebrat. Jakmile klienti sluchadlo dostanou, už sice slyší, avšak je to něco nového, na co si musí zvykat. Najednou je to pro ně tolik vjemů, že když odchází od lékaře, neví, jak sluchadlo správně ovládat, že hadička se musí měnit a sluchadlo čistit. S tím vším jim pak pomáháme.
– Co se týče kompenzačních pomůcek, klientům pomáháte i s výběrem? Jaké služby poskytujete?
Klienti, kteří sluchadla ještě nemají, si je zde mohou vyzkoušet. Nicméně ti, co už je mají, si u nás mohou na nějakou dobu vypůjčit náhradní, třeba když se jim jejich rozbije a čekají na nové.
– Kromě sluchadel však existují i jiné kompenzační pomůcky pro neslyšící a nedoslýchavé. Máte jich k dispozici více?
Jedna z nejpopulárnějších pomůcek je signalizační zařízení, které klientům doporučujeme. Díky signalizaci i neslyšící klienti poznají, že někdo zvoní u jejich dveří. Buď je to velmi vysoký tón, který jsou schopni rozeznat nebo optická signalizace. Dalšími pomůckami jsou například sluchadla na televizi a na rádio nebo osobní komunikátor.
– Pomůcky si klienti mohou prohlédnout a vyzkoušet na výstavách a prezentacích, které pořádáte. Věnujete se mimo to i jiných aktivitám?
Ano. Kromě prezentací, na kterých se často objeví i spousta slyšících, kteří si chtějí pomůcky vyzkoušet, pořádáme i různé volnočasové aktivity. S klienty chodíme třeba na bowling, spolupracujeme s Knihovnou Matěje Josefa Sychry a potom se sami snažíme něco vymýšlet.
– Jak s klienty komunikujete? Používáte znakovou řeč?
Znaková řeč je takový mýtus. Klienti, kteří přišli o sluch později, nebo jsou nedoslýchaví, a těch je většina, v podstatě ani neví, co to znaková řeč je. Musíte s nimi mluvit stručně a dobře artikulovat, protože spousta z nich je schopná dobře odezírat ze rtů. Je třeba zvýšit hlas a mluvit spíše nízkým tónem. S lidmi, kteří jsou neslyšící už od narození, komunikujeme znakovým jazykem.
– Tak jako v cizích jazycích, může se mluvčí „přeřeknout“ nebo se splést i ve znakovém jazyce?
Určitě, i tohle se může stát. Nicméně neslyšící jsou benevolentní a omyly moc nerozmazávají. Dokonce i znakový jazyk se liší v závislosti na regionu, pražský od olomouckého a od toho, který jsme zvyklí používat tady na Vysočině. Když se pak setkají dva neslyšící z různých regionů, sami si mnohdy vytváří nové znaky, aby se dorozuměli.
– Je těžké se znakovou řeč naučit?
Je to svým způsobem cizí jazyk. Je jedno, jestli musíte v paměti lovit slovíčka nebo házíte rukama. Člověk k tomu musí mít vztah a musí chtít. A práce s neslyšícími, kteří jsou na této komunikaci závislí, vás motivuje. Samozřejmě umí odezírat, ale vítají, když s nimi někdo mluví jejich jazykem a vychází jim vstříc. Sami se snaží pomáhat a naučit vás to.
– Jakou jste měla osobní motivaci, pro naučení znakové řeči a práci s neslyšícími?
Dostala jsem příležitost pracovat tady a zpočátku jsem nevěděla, do čeho jdu. Postupně jsem se setkávala s klienty a zjistila, že je to fajn a zajímavá práce. Komunikace potom šla sama.
„Ve většině případů přichází lidi, kteří mají sluchadla, ale neumí s nimi zacházet. Zejména proto, že dostanou od foniatra předepsaná sluchadla, ale jsou naráz zahlceni informacemi, které si nestačí přebrat.“
„S klienty chodíme třeba na bowling, spolupracujeme s Knihovnou Matěje Josefa Sychry a potom se sami snažíme něco vymýšlet.“
—
Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR má v tuzemsku několik organizací. Jednou z nich je právě základní organizace Žďár nad Sázavou, kterou podporuje město Žďár a Kraj Vysočina. Pomoc zde mohou najít lidé se sluchovým postižením, to znamená neslyšící, nedoslýchaví nebo lidé se sluchovou vadou a jejich příbuzní. Kromě poradenské činnosti pořádá organizace také prezentace a výstavy kompenzačních pomůcek. Příští prezentace se koná 7. října od 13 hodin v prostorách Svazu pro neslyšící a nedoslýchavé, klub seniorů.
ilustrační foto: Photoxpress
Přidejte odpověď