Skončí byznys s ubytovnami pro sociálně slabé? Poslanci tento týden schválili novelu zákona, který má změnit praxi, kdy státní doplatek na bydlení putuje rovnou do kapes majitelů ubytoven, kteří inkasují vysoké nájmy za často otřesné přístřeší.
ČT – reportáž
Objem vyplácených peněz se přitom za posledních pět let zněkolikanásobil. V roce 2010 se na doplatku na bydlení ročně vyplatily asi tři čtvrtě miliardy korun. Vloni už to byly dvě miliardy a 800 milionů. U další dávky v hmotné nouzi, příspěvku na živobytí, se suma zvýšila z necelých tří miliard na loňských 7,5. Právě dávky v hmotné nouzi se nejčastěji zneužívají. Úřad práce odhaduje, že může jít o pět až deset procent z celkového objemu. Na kontrolu příjemců v terénu přitom nejsou zaměstnanci.
Vedení úřadu požádalo o navýšení počtu zaměstnanců úřadu práce o 1 200. Dostalo polovinu.
moderátor:
Když úřady práce prověřovali vyplácení dávek na začátku letošního roku, zjistili, že až polovina podkladů a informací od klientů nesouhlasila. Sobotkův kabinet slíbil v červenci, že se k případnému posílení Úřadu práce České republiky kvůli lepší kontrole vyplácení sociálních dávek vrátí před koncem letošního roku. Paní ministryně, když tady Marie Bílková v Otázkách v červenci říkala, že posílení počtu zaměstnanců Úřadu práce nejméně o tu šestistovku, kterou dostala, a zároveň zpřísnění zákona o dávkách v hmotné nouzi, s čímž vyslovila /chyba nahrávky/, že může ušetřit pět až procent, pět až deset procent neoprávněně vyplácených sociálních dávek. Vnímáte to jako realistický odhad?
Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Tak bylo to v materiálu, který jsem nesla na vládu, a který právě odůvodňoval těch prvních 600 lidí, které začly úřady práce nabírat od ledna, nicméně upřímně řečeno, to jsou opravdu kvalifikované odhady, ale nějaká opravdová podrobná studie, která by to dokazovala, tak tu nemáme. Ale na druhou stranu je to číslo relativně nízké. Takže já věřím, že je realistické, ale musíme ještě chvíli počkat, aby se nám to skutečně v těch výsledcích ukázalo.
Když se bavíme o všech těch sociálních dávkách, růstu výplat ze státního rozpočtu těch dávek, tak na kolik může pomoci zákon o sociálním bydlení, tedy vy sice mluvíte o legislativní smršti, ale všechno to jsou zákony, které byly rychlým řešením, nikoliv koncepčním řešením sociální politiky státu.
Michaela MARKSOVÁ
Ano, to máte úplnou pravdu. Já také říkám u té novely zákona o hmotné nouzi, že to je taková první pomoc, okamžitá první pomoc, chcete-li, která by asi měla zabránit těm nejkřiklavějším případům, ale týká se jenom toho takzvaného doplatku na bydlení, to znamená toho pro ty úplně nejchudší. To, co jde do těch ubytoven. Další problém, který nás ale čeká, je takzvaný příspěvek na bydlení, což lze charakterizovat jako dávku pro takové nízko, středně příjmové rodiny, ale nejsou to nutně rodiny, které jsou vysloveně v té hmotné nouzi. Tam to vyžaduje také velkou revizi. A.
Ta by mohla přijít kdy?
Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
To bude během, to bude během příštího roku. To je zákon o státní sociální podpoře. A jinak teď také začínáme dělat velkou analýzu vůbec všech sociálních dávek a toho systému, protože je velkou otázkou, kdy se vám vyplatí, a kdy se vám nevyplatí pracovat. To souvisí také s tím, ony ty, ty dávky, které vy jako úplně nejchudší dostanete na svoje živobytí a na hygienické potřeby, to znamená existenční, případně životní minimum. To jsou částky velice nízké. Tam určitě nikdo jen tak radostně z toho žít nebude. Ale to, co je právě velký problém, je, za jakých okolností vy máte nárok na to, aby vám stát přispěl na to bydlení. A tam je, bych řekla, velice zvláštní hranice, kdy někdy ti lidé, kteří pracují, ale mají velice nízké příjmy typu minimální mzda, nebo i nad ní, tak pak nedosáhnou na to, aby jim stát pomohl s bydlením. Ale ve chvíli, kdy spadnou do těch dávek, tak jim stát s bydlením pomůže. A ta hranice je velice tenká. Takže já se, se opravdu chceme podívat na to.
Že byste lépe nastavili hranici, aby ti, kteří pracují, mohli dostávat příspěvek.
No, aby nebyli biti na tom, že pracují především, takhle, to je ta podstata. Ale myslím si, že to dá hodně práce se na ten systém celý podívat.
Přijde vám ten systém přehledný, když se podíváme ještě jednou na ta data týkajících se dávek v hmotné nouzi. A vidím, že teď je to otázka svým způsobem manipulativní, ale už to členění těch jednotlivých typů dávek, tak je natolik komplikované, že vlastně motivuje všechny šizuňky, kteří se v tom systému umění pohybovat tak, aby ho využívali oproti lidem poctivým. Jste schopna prosadit do roka, do dvou nějaké zpřehlednění systému těch sociálních dávek?
Tak do roka určitě ne. To opravdu ne. Do dvou možná si dovedu představit, že by se navrhlo to řešení.
V čem, v čem vy vidíte ten systém sociálních dávek v Česku komplikovaný, a vlastně nespravedlivý vůči těm, kteří jsou aktivní, pracují možná za minimální mzdu, vrátím-li se k našemu prvnímu tématu?
Tak zaprvé většina dávek, nebo řada dávek je navázaná na ten takzvaný 2,4 násobek životního minima. To znamená, že jejich příjmy, nebo oni mají nárok na dávku ve chvíli, kdy ten jejich příjem je pod touto hranicí. A když jste kousíček nad, tak už na to nárok nemáte. A tam, tam já vidím velký problém, protože tam se bavíme o rozdílu třeba 200 korun v tom příjmu. A to je strašně malá hranice. Ti lidé, kteří jsou těsně nad tím, tak jsou na tom v podstatě stejně špatně, jako ti, kteří jsou pod tou hranicí. To si myslím, že je potenciálně nespravedlivé. A jak jsem řekla, druhé je tam opravdu nutné se podívat na to, co se ten stát dává na to bydlení. Protože jak říkám, ono vám na ruku ty peníze, které těm lidem dají, a i třeba přídavky na děti, ty jsou v řádech 300, 500, 600 podle toho, jak staré je to dítě. To jsou podle mého názoru částky velice nízké. Až zas na můj vkus moc nízké, když si představíte, že jste chudá rodina, máte děti, a máte za tě zaplatit třeba obědy ve škole, tak to je tak ta pětistovka. Tak tam mi to přijde třeba velice nízké. A najednou na té druhé straně to, co se platí na to bydlení, mi přijde velmi vysoké.
Takže budete měnit přerozdělování a transfery těch peněz v rámci sociálních dávek, když jste teď popsala.
Michaela MARKSOVÁ
Jak vidíte, my se především chceme podívat na to, jak, jak to tam tedy vypadá, pak zase se bude muset počítat, pro jaké skupiny lidí, a hýbat s tím násobkem životního minima, co si můžeme dovolit, a co ne. A určitě je to dost složitý proces, protože to, jak my tady ty dávky máme dnes nastavené, tak je vývoj za posledních dvacet let. A samozřejmě do toho nějak sáhnout není úplně jednoduché.
Chtějí sociální dávky hlubší reformu, Radek Špicar?
Radek ŠPICAR, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy:
No, samozřejmě, ten systém není ani přehledný ani spravedlivý, jak jsme si tady teď, teď stručně řekli. A já vidím tři hlavní problémy. Zaprvé některé z těch dávek jsou prostě pokryté špatné legislativou, ten doplatek na bydlení je toho nejlepším příkladem. To znamená, vyplácet to na hlavu, nezjišťovat, jak vypadají ty, ty ubytovny a tak dále. To prostě šílené, jak se něco takového mohlo.
Michaela MARKSOVÁ,
To už teď nebude.
Radek ŠPICAR,
Jak něco takového mohlo projít Poslaneckou sněmovnou, že ti lidé, kteří o tom rozhodovali, nedokázali představit, jak to v praxi bude zneužitelné. Ten druhý problém je kreativita nás Čechů, kteří prostě najdou jakoukoliv skulinku, jakoukoliv interpretaci, jakékoliv zneužití toho zákona ve svůj vlastní prospěch. Ne nadarmo nadnárodní loterijní společnosti testují své nové hry v České republice. Protože kdo na to přijde v České republice, tak.
Kdyby jenom loterijní společnosti. Myslím, že již v mnoha oblastech jsme tak kreativní, pane viceprezidente.
Radek ŠPICAR,
Přesně tak, když na to nikdo nepřijde v České republice, tak v celém světě ta loterie potom funguje bez problémů, protože se prostě do toho systému už nikdo nedostane. A zatřetí ale, to jsme tady nezmínili, a to já považuju za velmi důležité, jsou prostě kontroly. Paní ministryně, nedostatečné kontroly.
Michaela MARKSOVÁ,
Samozřejmě, samozřejmě.
Radek ŠPICAR,
Doplatek na bydlení kontrolovaný ze sedmi procent? Vždyť to je přeci neuvěřitelné. Kde je těch 93 procent? Ty prostě vyplácíme, protože úředníci dostávají nějaké podklady o těch, kteří ty.
Kdybych vám ale tady, pane viceprezidente, namítl, vy jste zmínil úřady práce. Reforma úřadů práce, vzpomeňte si, když jste byl v tomto studiu i s ministrem práce a sociálních věcí Jaromírem Drábkem. Mluvilo se o té velké reorganizaci úřadů práce. A když se podíváme na ta data. Tedy vznik centrálního úřadu práce, vznikl v roce 2011, připomeňme, že to byl tehdy prezident Václav Klaus, který vetoval ten zákon o centrálním úřadu práce. Byla to součást té Drábkovy sociální reformy. Tehdy měly, tehdy měla Česká republika 77 okresních úřadů práce. Měly 8 136 zaměstnanců, během toho roku při třech vlnách propouštění musely skoro dva tisíce lidí odejít. Od ledna 2012 přešla na úřady práce z obcí agenda už zmiňovaných dávek v hmotné nouzi a s ní asi dvě tisícovky zaměstnanců. Na obcích ovšem tuto agendu zpracovávalo víc než 3,5 lidí, další zaměstnanci v počtu řádově desítek přišli později společně s agendou pěstounské péče. O stovky lidí se stavy zaměstnanců posilovaly vloni na podzim a letos v lednu. To na současných 9 400 lidí. Jenže množství práce by prý podle úřadu práce odpovídal počet zaměstnanců 11 778. Tedy že ty dávky nejsou kontrolovány kvůli tomu, že úřady práce si prošly tou brutální reformou v roce 2011. Nebyla to chyba, že jste to tehdy podporovali v roce 2010?
Radek ŠPICAR,
Vůbec ne. Ne, ne, vůbec.
Nepřiznáte chybu?
Radek ŠPICAR,
Ne, nepřiznám a hned vysvětlím. Ten věcný záměr byl naprosto v pořádku. Centralizace, elektronizace, zpřehlednění, zjednodušení a tak dál. My jsme podporovali ten věcný záměr. Nikdo nemohl tušit, jak dopadne ta realizace. Proboha převést tu agendu, ale nepřevést s ní dostatek pracovníků, kteří ji budou využívat, a převést systém, který zkolabuje, a který to naopak ještě více zkomplikuje, to je přece ten obrovský problém, ale.
Měli jste si to víc pohlídat. Sám jste, podívejte se, jak vypadá v Česku myšlenka, a jak je uskutečněná.
Radek ŠPICAR,
No, samozřejmě.
Úřad práce je toho klasickou.
Radek ŠPICAR,
Také jste si všiml, že už jsme opatrní a netleskáme paní ministryni za aktivizační opatření, protože si říkáme: počkáme si na realizaci.
Michaela MARKSOVÁ,
Sakra, škoda.
Radek ŠPICAR,
Už jsme se jednou spálili. Ale to, co tenkrát vláda navrhovala, bylo do značné míry v pořádku. Ale skutečně, když se bavíme o takto významných reformách i na příklad v oblasti ICT, tak to manažerské provedení je naprosto klíčové. A tam to buďto vyjde, a potom je to naprosto v pořádku, a ty cíle jsou víceméně splněné, anebo to nevyjde, a pak je to katastrofa. A pak už to radši nechme tak, jak to je. Protože když to rozvrtáme a nedokážeme to manažersky skutečně správně zpracovat, tak můžeme, můžeme přivést ten systém ke kolapsu a udělat víc škody, než užitku.
Michaela MARKSOVÁ,
Což se nám přihodilo.
Radek ŠPICAR,
Což se nám přihodilo.
Takže zvýšení, zvýšení kontroly u vyplácení příspěvku na bydlení.
Radek ŠPICAR,
Když se podíváte na ty kontroly těch jednotlivých dávek, tam se nepohybujete v řádech desítek procent. Tam se pohybujete v řádech jednotek procent. Pět, čtyři, sedm procent. To znamená, my prostě předpokládáme, že to nikdo nezneužívá, že ty úřady dostávají skutečně podklady, kterým mohou věřit, a tak dále. To není možné, tohle není možné. A jestli to paní ministryně a skrze ni, nebo pod jejím vedením úřady práce mají řešit zvýšenou produktivitou v rámci současného personálního obsazení, nebo budou potřebovat personální navýšení, to nám musí říct vláda. Ale musí nám to říct i na základě čísel proboha. Zase ne na základě dojmů: máme pocit, že nestíháme. Potřebujeme vidět čísla, kolik jeden, jeden úředník zkontroluje, jaká je jeho produktivita. Jaké jsou výsledky, kolik ušetřil, a tak dále. Bavme se už o číslech a analýzách, ne o dojmech. To je klíčová věc.
Michaela MARKSOVÁ,
Já bych jenom úplně na začátek chtěla říct, že tam samozřejmě je ta kontrola, alespoň minimální na tom vstupu. Ale potom ty další kontroly a ta práce s těmi lidmi, se nám skutečně pohybují v řádech jednotek. To je pravda. Nicméně já tady vidím taková lehce optimistická čísla, která už se třeba /chyba nahrávky/ zvedla na skoro 8.
O tři procenta za poslední měsíc, nebo?
Michaela MARKSOVÁ,
Ale, no, tak lepší, než kdyby to šlo naopak. Nicméně.
No, to máte pravdu, že v Česku je možné i při přidání počtu zaměstnanců úřadu práce ještě „snížit produktivitu“.
Michaela MARKSOVÁ,
Nicméně, nicméně ten cíl teda, které si, který si vytkly úřady práce, je 30 procent. A cíl je ale také, což je vlastně v zákoně nedílná součást, když se vyplácí dávky v hmotné nouzi, je s těmi lidmi pracovat. A to je to, co skutečně ten úřad naprosto teď nebyl schopen dělat. A to je to, co chceme.
Radek ŠPICAR
Když je člověk na úřadu práce, už je pozdě.
Přidejte odpověď