Celý život bojuje

Příběh Věry Závorkové z malé obce Kaňk na Kutnohorsku. Devatenáctiletá dívka je příkladem člověka, kterého nezlomil ani těžký osud. Kvůli rakovině museli lékaři dívce amputovat jednu nohu. Nyní ji ale trénuje světová rekordmanka…

televize Barrandov – reportáž

Ona to ale nevzdala, má totiž velký sen – závodit na paralympiádě. S tím, aby se jí ten sen splnil, teď Věře pomáhá i jedna z nejlepších atletek všech dob a samozřejmě naší historie – Jarmila Kratochvílová.

S podobnou houževnatostí zvládá Věra všechny trable, který jí život přichystal. Tátu, který umřel dřív, než přišla na svět, zná jen z vyprávění svojí maminky.

Věra ZÁVORKOVÁ, matka Věry:
Bylo to určitě těžký období, protože jsem byla s Věruškou vlastně ve čtvrtým měsíci těhotenství, kdy jsem se teda dozvěděla, že manžel měl tragickou nehodu.

redaktor:
Ve 13 letech pak lékaři Věrce řekli, že má rakovinu. Přišla kvůli tomu o levou nohu.

Věra, :
Sedět někde a stěžovat si nebo prostě truchlit, tak to fakt nemá cenu.

Jarmila KRATOCHVÍLOVÁ, Věrčina trenérka:
Já vím, že to má složitý, ale určitě se tady dají nalízt cviky, kde, který by jí mohly pomoct ještě. Musí hodně posilovat, protože dneska je sport hodně o síle.

redaktor:
Věrka nejen že chodí do posilovny, ale také závodně plave v plaveckém oddílu pro nehandicapované sportovce. Nedávno se na dívku došlápli úředníci. Rozhodli se vymáhat přes 80 tisíc korun kvůli tomu, že pobírala souběžně dva důchody – sirotčí kvůli smrti otce a invalidní kvůli ztrátě nohy. Pokud dívka pobírala státní příspěvek kvůli vážnému handicapu, nepovažuje ji stát za nezaopatřenou.

matka Věry:
Při tomto dluhu se bohudíky našel dárce, který nám tuto částku zaplatil.

Miroslav HES, dárce:
By se stát měl starat o lidi, který opravdu už nemůžou. Když vidíte, kam všude prostě prostředky jdou a pak se nedostane na takovýhle případy, tak to je smutný příběh.

redaktor:
Studentka střední zdravotnické školy se může spolehnout na svou rodinu, přátele i výbornou trenérku. Podporují ji taky lidé, kteří přispívají na konto bariéry.

Věra, :
Rozhodně mi nejvíc pomáhala mamka a hlavně děda, jezdili za mnou furt do Motola. Ještě okolo lidi mě furt podporovali, ať se nevzdávám. Je to takový můj sen, že bych chtěla se dostat v roce 2016 na paralympiádu do Ria. A buď na kole, anebo v tom plavání.

Jarmila KRATOCHVÍLOVÁ:
Jestli teda v něčem jí můžu pomoct nebo poradit, tak to ráda udělám.

redaktor:
Letní paralympiáda v Riu startuje za 2 roky. Věrka tak má ještě dost času na trénink. Medaili za odhodlání by si ale zasloužila už teď.