Dotaz: čtyřletý syn má již 17 měsíců kochleární implantát a stále odmítá mluvit. Pomůže někdo radou nebo nějakým odkazem?
Obracím se na Vás s prosbou o pomoc pro 4letého chlapce. Syn má kochleární implantát už 17 měsíců a stále nám odmítá mluvit. Vydává zvuky, občas něco potichu řekne , ale mluvit nechce. když se má soustředit na učení zavrtí hlavou, zavře oči a uteče. Nevíme si rady jak postupovat, používá znakovou řeč od nás rodičů jsme oba neslyšící-máme sluchadla. Pomůže nám někdo
nějakým odkazem?
Odpovídá Dagmar Michejdová, klinická logopedka, FN Motol.
Na Vámi položený dotaz se formou mailu nelehce odpovídá …
Nevím přesně, o kterého chlapce jde, jakým způsobem s ním kdo rehabilituje atd.
Dá se např. předpokládat, že pokud je z neslyšící rodiny a jako vzor má znakující rodiče, je mu mateřským jazykem zatím více znaková řeč, naž mluvená. Vzhledem k věku je možné, že se stydí předvádět něco, co ve svém okolí nemá zažité ..
Problémem může být i vrozená vada řeči, která s vadou sluchu nijak nesouvisí ( týká se stejně tak dětí slyšících ) a dítě s implantátem má daleko větší práci s učením se mluvené řeči a celkovým rozuměním.
Jak jsem se již zmínila, je těžké se vyjádřit k prognóze dítěte, které neznám, ale v každém případě by mělo mít dítě zajištěnu odbornou logopedickou péči ať už u nás na pracovišti nebo v místě bydliště, zcela jistě je rodina pod vedením Střediska Rané péče a v neposlední řadě momentálně vyšla brožura pro neslyšící a nedoslýchavé rodiče dětí s kochleárním implantátem, kterou máme zde na pracovišti k dispozici a rádi ji rodičům na požádání poskytneme.
Odpovídá MUDr. Jan Činčura
Podle mého názoru může jít o formu psychického bloku – chlapec je navyklý ma znakovku a z nového způsobu komunikace má neurčité obavy.
Váš syn musí dohánět náskok, které před ním zdravé děti mají, a navíc se vyrovnat s tím hendikepem, že přestože kochleár je špičkovým technickým zařízením není schopen kvalitou zvuku vlastní ucho plně nahradit.
Jistě by pomohlo, kdyby rodiče přestali u jednoduchých vět znakovat a začali také mluvit – mělo by se začít nejjednoduššími typy komunikace např. – co chceš pít – mléko nebo čaj? a tím ho nenásilně přimět, aby po Vás opakoval název nápoje, jehož by se napil atd.
Osvědčeným postupem je obstarat si přehrávač s mikrofonem a nosič s dětskými říkankami a popěvky. Chlapec by měl do mikrofonu opakovat naučené říkanky a nahrávky vlastního hlasu poslouchat a porovnávat s přednesem interpreta. Pro chlapce by to měla být škola hrou.
Tak by se měl postupně rozmluvit a navíc získat velmi dobrou výslovnost.
Pokud neporadí logoped a foniatr, ke kterému dítě chodí, mohla by s problémem pomoci i návštěva u dětského psychologa.
ilustrační foto: TimWilson / Flickr.com
Přidejte odpověď