Největší boom u nás měla pozoruhodná metoda tzv. přímého vnímání informací ke konci loňska. Děti se naučily vnímat svět s očima zakrytýma černou maskou. Novinář nyní slibuje milion tomu, kdo dokáže, že to není klam…
— redakčně kráceno, celý text najdete v dnešním vydání Magazínu HN – příloze pátečních Hospodářských novin
Fenomén dětí vidících bez očí v posledních letech hýbe světovou ezoterickou scénou.
Děti těmto schopnostem „vidění“ bez očí vycvičili speciální lektoři. U nás a na Slovensku jsou takových učitelů desítky, dětí s výcvikem pak mohou být stovky, možná dokonce tisíce.
Největší boom u nás měla tato pozoruhodná metoda přímého vnímání informací z okolí, nebo spíš mimosmyslového vnímání, na konci loňského roku, kdy televize Nova odvysílala nadšenou reportáž v dnes už zrušeném pořadu Na vlastní oči.
Známý reportér Josef Klíma ji tehdy končil slovy: „Naděje pro nevidomé, to je asi to hlavní, co jsme si odnesli z kurzů Marka Komissarova. Hledali jsme trik a podvod, ale žádný jsme nenašli. Hledali jsme vysvětlení, ale ani to jsme nenašli. Kdyby ale tahle zvláštní schopnost pomohla jedinému slepci, je to zázrak.“
Učitelé šestého smyslu
Kontaktovali jsme bez výsledku pár učitelů této metody, až nás vyslyšela maminka dvou chlapců. Sama metodu přímého vnímání informací naučila nejen své děti, ale cvičí i jejich spolužáky z jedné pražské základní školy.
Na první pohled šlo o fascinující podívanou a musím přiznat, že rozumím, proč to člověka, který nečeká podvod a klam, ohromí a přesvědčí, že jde o jasný důkaz paranormálních schopností. Černá maska amerického výrobce Mindfold je velmi masivní. Když si ji dítě nasadí, zdá se být naprosto vyloučené, aby mohlo cokoli vidět. Stačí, když si ji člověk vyzkouší sám. Nic, jenom tma. Oba vytrénovaní chlapci nám také velmi šikovně předvedou tradiční repertoár všech dětí s „otevřeným třetím okem“. Poznají barvu papírů, které jim někdo dává před obličej, vyberou z jedné hromady plastové míčky a naskládají je do kelímků stejné barvy a nakonec otevřou knihu a bez potíží čtou.
Představení ovšem dostává první trhliny v okamžiku, kdy jsme chtěli chlapcům třeba masku převázat šátkem nebo ji pořádně přilepit k obličeji, abychom vyloučili možnost dívat se nějakými škvírami. Jejich matka a cvičitelka v jednom nám to striktně zakázala.
Světélko ve tmě
To je první věc, která realistu překvapí. Záhadné vidění „naslepo“ funguje jenom v této konkrétní masce. Proč nemohou vidět třeba přes papírový obal krabice nebo černý šátek?
Půjčil jsem si tedy od jednoho z nich masku, nasadil, trošku povolil, aby nebyla úplně natěsno, a soustředil svůj pohled ke kořenu nosu. Chvíle usilovného šilhání přinesla ovoce. I já jsem najednou viděl barvy, četl z knihy a mohl kličkovat mezi nastraženými kužely. Učitelku obou chlapců to dost překvapilo, protože dospělí by tak dobře jako děti vidět neměli. Nejspíš se jen tak usilovně nesnažili. Stačilo totiž najít v masce mezírku mezi maskou a nosem. Tou se dá vidět poměrně snadno.
Mé dítě má třetí oko
Ještě zbývalo zjistit metodu, jak se děti vůbec naučí v té masce vidět. Podle Komissarova to jde doslova během pár minut. Dokázala to i má vlastní dcera…. Dítě sedělo na židli vedle rozsvícené lampy. „Soustřeď se na světlo. Dívej se na světlo,“ instruovala ji lektorka. Až na třetí pokus to vyšlo. Anička uviděla světlo, pak byla schopná rozeznat, kdy je zakryté a kdy svítí, a nakonec rozeznala i barvy papírů, které jí učitelka ukazovala. „Byla tam taková malá škvírka, víš,“ řekla mi spiklenecky, když jsme z Pražského centra rozvoje člověka odešli.
Přijďte si pro milion
Můj kolega iluzionista Jakub Kroulík se nějakým definitivním závěrům ještě vyhýbá. „To, že dokážeme provést snadným trikem totéž co oni, ještě neznamená, že všichni podvádí či jsou prostě obětí vlastní iluze,“ říká. Každopádně se chystáme veřejně vyzvat všechny učitele, kteří tvrdí, že jejich žáci dokážou vidět bez očí – mohou to být třeba i původně slepí lidé –, aby nám to dokázali v kontrolovaném experimentu. Odměnou jim může být milion korun a má veřejná omluva za vše, co jsem v tomto článku napsal.
— redakčně kráceno, celý text najdete v dnešním vydání Magazínu HN – příloze pátečních Hospodářských novin
LEOŠ KYŠA, novinář, který se dlouhodobě věnuje tzv. paranormálním jevům.
Stalo se mi to třikrát a to před pěti lety. Člověk je schopný vidět v naprosté tmě, vidíte jako v šeru a černobíle. Kdybi vám vypadla koruna s kapsi a spadla vám v ložnici pod postel bez problémů byste se sehl a uchopil ji do ruky. držel sem si prsty na víčkách a i přez ty prsty jsem viděl.Stalo se mi to tak že jsem ležel v posteli se zavřenými oky a najednou se mi začal vykreslovat strop s lustrem po té celá místnost, po té jsem chodil po domě v naprosté tmě bez problémů.
No nevím. A jak to vysvětlíte u nevidomých dětí? A nevím kde jste sebral zákaz překrytí šátkem, jinde šátek normálně používají. Nebo je to jen tak, že by se to téhle společnosti nehodilo, protože by najednou nebylo možné lidem nalhávat s podsunovat co se jim říká jako nyní. Ono totiž o barevné vidění nejde, to je jen takový bonus. Důležitější je asi ta otevřená intuice. Pak se může člověk snadněji rozhodnout když potká nějakou mluvku nebo jí uvidí v televizi. A nyní si představte že by tuto intuici mělo otevřeno třeba 30% lidí. A nikdo by neveděl kdo jí má a kdo ne, jak by pak mohly fungovat ve školách, v zaměstnáních, reklamy, politici…. Asi by se systém musel dost změnit co. Komu by se to asi nelíbilo? a proč by se jim to nelíbilo. Ale tito lidé pak nebudou mít potřebu někoho přesvědčovat a své pravdě, nebudou to mít zapotřebí, prostě to budou vědět a jen se vydají jinou cestou, tím nebude odpor a tím nebudou vyživovat energií ty co o to tak stojí …. Přeji krásný den