Bloudění na neznámých místech. I to je jeden z projevů Alzheimerovy choroby. Radiožurnál o tom hovořil s ředitelkou Gerontologického centra Ivou Holmerovou. /ilustrační foto/
ilustrační foto: Ginny Austin sxc.hu
Například ve čtvrtek pátrali policisté z Prahy po 85leté ženě, která právě touto nemocí trpí. Ztratila se v Budějovické ulici před lékárnou, do které šel její manžel vyzvednout prášky. Policie ženu hledala 6 hodin, nakonec vše dobře dopadlo, paní našla, byla v pořádku. Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra.
Paní předsedkyně, stává se stále častěji, že starší lidé s touto diagnózou podobným způsobem bloudí, ztrácí se svým blízkým a je to na místech, která normálně dobře znají třeba?
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centracentra:
Ano. Stává se to čím dále tím častěji, nikoli ne tomu, že ti lidé by více bloudili, ale prostě proto, že těch lidí u nás je stále více. Naše populace stárne a Alzheimerova choroba je onemocnění, které přichází častěji ve vyšším věku. V současné době u nás žije 140 tisíc lidí s nějakou formou demence, nejčastěji s Alzheimerovou chorobou a do poloviny našeho století se jejich počet zdvojnásobí. Čili to bude určitě častější. Ale já bych to bloudění nebo tu dezorientaci zase tak příliš nedémonizovala. Je to prostě součást toho onemocnění. Může se to stát. Nakonec žijeme ve společnosti lidské, nikoli ve společnosti vlků a šakalů a lidé pomohou. Takže to, že včera policie pomohla nebo že všímaví občané pomohou, to bych řekla, že je strašně důležité.
Co se vlastně odehrává v mysli podobně postiženého pacienta, když se právě dostává do prostředí, které nepoznává?
Lidé s demenci mají potíže s myšlením, potíže s pamětí, také s tou takzvanou prostorovou vizí a speciální orientací, takže jsou v určitém prostředí, které znají, ale třeba za rohem nemusejí to prostředí poznat nebo nemusí ani poznat prostředí, kde žijí. Dostanou se do úzkých, trošičku zazmatkují, odejdou někam rychle a tam se úplně ztratí. A problém je hotový, ale řekla bych, že tím, že se více o těch situacích bude vědět, tím lépe budeme umět pomoci i lidem s Alzheimerovou chorobou, s demencí, protože když se jich někdo zeptá, kdo jsou, kde bydlí, tak často tyhlety informace jsou schopni ještě poskytnout.
Ono také je asi nešťastné, že neexistuje stále ještě účinná léčba pro tuto chorobu. Jaké jsou vyhlídky vlastně v tomto směru?
Ona účinná léčba zatím opravdu neexistuje, existují pouze léky, které zmírní ten průběh onemocnění, ale to je skvělé, že jsou a určitě by bylo dobré, kdybych jich měli k dispozici pokud možno všichni pacienti v té fázi, kdy je to indikovány. Ty vyhlídky zatím nejsou příliš dobré, protože není zatím výhled, že by se objevila látka, která by vysloveně byla účinná a uměla by léčit už rozvinutý syndrom demence. My víme, že to onemocnění, ještě aniž by se projevovalo, začíná vlastně 10 let či 20 let před prvními poruchami paměti.
Takže je to problém, ale myslím si, že to není vše léky, že pro ty lidi jaksi umíme mnoho učinit. Existují psychosociální intervence a taková ta pomoc, podpora ze strany společnosti. To si myslím, že je nesmírně důležité.
Říká předsedkyně České alzheimerovské společnosti a ředitelka Gerontologického centra Iva Holmerová. Díky, na shledanou.
Přidejte odpověď