Zrakově postižení v posledních letech testovali nová akustická tlačítka firmy Prisma Teknik. Nová technologie slibovala přinést vyšší bezpečnost nevidomých a hluchoslepých na přechodech. Zůstalo však pouze u slibů a SONS instalování této technologie v ČR nedoporučuje.
V roce 2010 byla Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) oslovena firmou Prisma Teknik s nabídkou nových akustických tlačítek. Ty pomáhají zrakově postiženým v bezpečném a samostatném přechodu přes přechody, na kterých jsou nainstalovány semafory.
V současné době nevidomým slouží akustická klepátka, která ve většině případů fungují spolehlivě, avšak mají jednu nevýhodu. V případě vyššího provozu, či větrného a deštivého počasí jsou hůře slyšet.
Nevidomý se tak setkává se situacemi, že hůře nachází samotný přechod a není si vždy jistý, zda v daný moment může přejít. O to větší nejistotou prochází, když musí přejít složitější křižovatku, kde je umístěno několik akustických tlačítek a nejde snadno určit, které patří k potřebnému přechodu.
Nová technologie slibovala, že akustická tlačítka budou umět reagovat na prostředí. Laicky řečeno, budou se zesilovat a ztlumovat podle hlasitosti provozu a klimatických podmínek. Mezi další výhody měla patřit vibrační signalizace, která by usnadnila přechod hluchoslepým, ale přinesla i větší jistotu nevidomým.
Po několika jednáních bylo rozhodnuto, že dojde k testování technologie firmy Prisma Teknik. Byl vybrán přechod na pražském Náměstí míru, kde byly ideální podmínky na testování.
Paralelně s testem v Praze mělo dojít i k testování v Brně, kde se také pohybuje velké množství nevidomých lidí. Zde však nastaly první problémy.
„Původně jsme si přáli udělat test ve více lokalitách, přinejmenším ještě v Brně, kvůli neochotě firmy Prisma Teknik se za svá tlačítka postavit či se byť jen částečně podílet na nákladech testování, se však nakonec testovalo jen v Praze. Firma Prisma Teknik nebyla mimo jiné ochotna dokonce ani jen zapůjčit svá tlačítka, o jejich opakované neschopnosti opravit vadné výrobky nemluvě,“ říká Jan Urbánek, který má v SONS ČR odstraňování bariér na starosti.
V Praze tedy došlo k nainstalování akustických tlačítek na Náměstí míru firmou ˇAŽD, která celý test také financovala. SONS jí otevřeně ve svém prohlášení poděkovala za vstřícnost, s jakou k testu přistupovala.
To, že nová technologie většinou potřebuje nějaká počáteční nastavení, aby fungovala správně je normální, ale podle Jana Urbánka se firma Prisma Teknik chovala neochotně, odstraňování potíží jí z pravidla trvalo příliš dlouho a ne vždy došlo k jejich úplnému odstranění.
Předností nové technologie mělo být již zmiňované přizpůsobování hlasitosti. Ani přes dlouhodobé testování se však nepodařilo nalézt funkční řešení, které by zrakově postiženým mohlo vyhovovat. Největší přednost tlačítek se paradoxně stala jejich největší nevýhodou.
Kvůli složitému nastavování jednotlivých zvuků a nesystematickému chování akustických tlačítek v nejrůznějších situacích byli zrakově postižení zmatení a mnohdy by mohlo docházet i k nebezpečným situacím.
Aby bylo testování doopravdy objektivní, docházelo k němu za nejrůznějších klimatických podmínek a mezi testery patřilo velké spektrum zrakově postižených.
„Diversitu testerů považujeme za vynikající, spektrum pokrývalo osoby ve věku 30 až 70 let, s různorodou schopností samostatného pohybu (od podprůměrné až po vynikající), a velmi různorodým zdravotním postižením. Tlačítka přišli vyzkoušet osoby slabozraké, nevidomé i hluchoslepé, zpětnou vazbu máme i od vidících instruktorů výcviku chůze s bílou holí,“ uvádí Urbánek.
Problém hlasitosti
Při odstraňování bariér se vždy musí myslet na práva všech. Proto i v případě ozvučení přechodů není možno myslet pouze na bezpečnost zrakově postižených, ale i na kvalitu života lidí v okolí žijících. Pokud by totiž došlo k zesílení akustického ozvučení přechodů, je pochopitelné, že by se to nelíbilo lidem v okolních domech. Současná technologie umí alespoň to, že v noci není problém zvuk vypnout a nevidomý si ho zapne svou vysílačkou pouze v případě potřeby. To ale nová testovaná technologie neumožňuje. V praxi lze tedy říci, že na méně rušných místech by si lidé oprávněně mohli stěžovat, že nemohou v noci spát.
V dnešní technologické době je až s podivem, že by přizpůsobování správné hlasitosti nešlo nějak vyřešit, problémem jsou ale peníze.
„Je zde rovina technicko-ekonomická. Technicky jistě něco takového udělat jde, někdo by však musel zaplatit vývoj, testování, a vše další. Pokud je mi známo, u nás zatím nikdo nic takového nedělal,“ vysvětluje Jan Urbánek.
Je velice pravděpodobné, že i když nová technologie v některých zemích Evropy byla nainstalována, u nás se neosvědčila a zrakově postižení se s ní nebudou setkávat.
„Vzhledem k tomu, že se nepodařilo dosáhnout přijatelného přizpůsobování hladině okolního hluku a dalším nálezům, konstatujeme, že testovaná tlačítka firmy Prisma Teknik nesplnila naše očekávání, a nedoporučujeme proto jakékoli jejich rozšiřování v České republice,“ uzavírá ve své výstupní zprávě z testu Jan Urbánek.
Celý dokument s podrobnostmi o průběhu testování naleznete pod tímto odkazem:
Vyhodnocení testu
Jiří Marek
invArena
Přidejte odpověď