Ministerstvo práce přišlo s velkolepým plánem: firmy budou muset u veřejných zakázek povinně zaměstnat lidi bez práce. Podle zaměstnavatelů je to nesmysl.
Dlouhodobá nezaměstnanost (lidé, kteří jsou bez práce déle než jeden rok) se v Česku stala palčivým problémem. Zatímco ještě před šesti lety šlo „jen“ o 101 524 osob, letos v dubnu už je jejich počet téměř dvaapůlkrát vyšší. Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová (ČSSD) proto přišla s tím, že kdo získá veřejnou zakázku, bude muset povinně zaměstnat určitý počet lidí, kteří jsou delší dobu bez práce.
„Pokud nějaká instituce vydává veřejné peníze, tak by se měla zároveň chovat maximálně zodpovědně ke společnosti,“ konstatovala Marksová. Firmy, které by zakázku získaly, by také na její realizaci musely zaměstnat lidi bez práce, rodiče po rodičovské dovolené, osoby před penzí či postižené.
Podle zaměstnavatelů je to ovšem nesmysl, za nímž stojí tlak z Bruselu. „Nedomníváme se, že by zavedení této podmínky pro získání veřejné zakázky firmami výrazně napomohlo řešení problému nezaměstnanosti,“ konstatuje Milan Mostýn ze Svazu průmyslu a dopravy. „Obáváme se, že pokud by tato povinnost byla zavedena plošně, mohlo by dojít ke zkomplikování a ztížení získávání veřejných zakázek.“ Jakékoli nedostatečně promyšlené kroky a zasahování do veřejných zakázek bez zhodnocení dopadů na firmy by mohlo podle zaměstnavatelů přinést řadu problémů.
Sedm lidí za rok
Podobným způsobem navíc mohou města postupovat již v současnosti, takže jde tak trochu o objevování známých kontinentů. Například v Mostě podmiňují některé zakázky zaměstnáním lidí bez práce už od roku 2010. A nejde přitom o tendry za pár korun, naopak. Ve hře jsou desítky milionů.
Už v roce 2011 tak Most zadal zakázky za osmdesát milionů korun. Ani letos za touto částkou nezaostává. „Například pro rok 2014 jde o veřejné zakázky zhruba za 190 milionů korun,“ konstatuje mluvčí města Andrea Sedláčková. Most tímto způsobem zadává zakázky na veškeré stavební práce a služby vhodného charakteru s finančním objemem nad jeden milion korun.
Pro lidi, kteří takto získají práci, jde bezesporu o přínos. Po dlouhé době mají pocit, že jsou užiteční, nejsou závislí na státu, dostanou se z domova do společnosti. Ale příliš velké efekty, které by odůvodnily povinné zavedení, zatím vidět nejsou. Přestože třeba Most tímto způsobem postupuje už čtvrtým rokem, velkému počtu lidí práci zatím nepřinesl. Byť Sedláčková konstatuje, že se strategie ukázala jako správná, do konce dubna letošního roku se takto podařilo najít umístění jenom třiceti nezaměstnaným. To je průměr asi sedm lidí za rok, což na region, který patří k těm s nejvyšší nezaměstnaností, není mnoho. „Ale je nutné si uvědomit, že jde o lidi, kteří si nemohli práci dlouhou dobu najít, a tento projekt jim pomohl,“ brání postup Alena Zieglerová z Agentury pro sociální začleňování, která se na podobných projektech podílí jako poradkyně. Lidem, kteří se tímto způsobem uplatní, se podle ní v budoucnu hledá práce daleko lépe a nezůstávají státu na krku.
Navíc není zaručeno, že příslušní nezaměstnaní budou pocházet z města, které zakázku zadává. Snaha pomoci „svým“ nezaměstnaným tak může vyjít naprázdno.
Od roku 2012 s tímto systémem „experimentují“ i v Praze 12, kde vypsali několik zakázek, jejichž vítěz měl zaměstnat určitý počet zdravotně postižených. Přestože je tato městská část se systémem spokojena, není podle ní bez chyb. „Velký problém byla příprava a zejména vyhodnocení výběrového řízení. Dvakrát byla soutěž zrušena, hodnocení probíhalo velmi dlouho,“ konstatuje mluvčí městské části Eva Burianová. Problémem je podle ní i nastavení podmínek tak, aby vítězná firma nevykazovala zaměstnávání handicapovaných pouze formálně.
Konec práce „načerno“
Není ani jisté, zda projekt bude vůbec generovat nová místa. Firmy, které zakázku získají, by totiž stejně na tuto práci musely lidi navíc najmout. „Normálně firma zaměstnává třeba třicet lidí a pak si najme spoustu brigádníků na úklid a další pomocné práce,“ hájí plán Alena Zieglerová z Agentury pro sociální začleňování. Brigádníci tam podle ní pracují buď pololegálně, například na dohodu, nebo rovnou načerno. „Teď je musí zaměstnavatel přijmout legálně na pracovní poměr, což jednak pomůže těm lidem, protože budou mít stálou práci, a jednak státu,“ míní Zieglerová. Firmy totiž budou muset za nové zaměstnance odvádět sociální a zdravotní pojištění, méně se vydá i na sociální dávky.
Přínosem to podle ní je i pro firmy, které si mohou být jisty, že jim zaměstnanci na pracovištích budou méně krást. Alespoň ve srovnání s tím, když tam pracují jako brigádníci. „Snaží se, aby je nevyhodili, protože poprvé po dlouhé době mají stálou práci,“ říká Zieglerová. „Navíc když jsme to zaváděli v Břeclavi, tak úřad práce nabízel firmám finanční příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa.“
Odmítá i námitky, že by se ve firmách, které se budou chtít zúčastnit více tendrů po sobě, postupně hromadili stále noví a noví zaměstnanci z řad nezaměstnaných, jež by musely postupně najímat. Právě proti tomu protestovaly některé firmy, které se chtěly o zakázky ucházet. „To už jsme řešili a eliminovali. Do zadávacích podmínek jsme napsali, že do limitu se mohou započítat i osoby, které firma přijala v souvislosti s podobnou zakázkou do pracovního poměru v posledních třech letech,“ říká Zieglerová. Tím se podle ní prodlužuje šance dlouhodobě nezaměstnaných, aby na získaném pracovním místě setrvali.
Plán bude v červnu
Ministerstvo práce zatím podrobnosti toho, jakým způsobem by se měly zakázky do budoucna zadávat, teprve připravuje. Podle svého mluvčího Petra Sulka bude mít konkrétnější údaje k dispozici tento týden.
Už nyní se však dá říci, že by se požadavek na zaměstnávání neměl podle zkušeností měst týkat všech firem a všech veřejných zakázek. „Vhodný není například pro stavební práce vysoce odborného a specifického charakteru, třeba restauratérské práce či výstavbu mostních konstrukcí, právní služby či specifické služby, kde je vyžadována konkrétní odbornost,“ říká Andrea Sedláčková z Mostu. Naopak se podle ní hodí pro běžné stavební práce, jako je například výstavba či rekonstrukce parkovišť, komunikací, chodníků či rekonstrukce budov. „Z kategorie služeb je možné zmínit například úklidové služby či revitalizace zeleně,“ upřesňuje Sedláčková.
To, že plán není vhodný úplně všude, přiznává i ministerstvo. „Limity pro IT firmu budou asi jiné než například u stavební nebo úklidové firmy,“ odpovídá Sulek na dotaz, jaký podíl nezaměstnaných budou muset firmy při získání veřejné zakázky zaměstnat. Přesto ministerstvo práce ještě nemá konkrétní představu, už nyní se dá říct, jak to bude chtít řešit. Konkrétně se to dá najít v publikacích obecně prospěšné společnosti Nová ekonomika, která na přípravě projektu s ministerstvem spolupracuje, a Agentury pro sociální začleňování.
Ty vycházejí z oficiální metodiky ministerstva pro místní rozvoj, pod které veřejné zakázky spadají a které bude muset plán ministryně Marksové schválit. V brožurách se popisuje, za jakých podmínek a u jakých zakázek je již nyní možné podmínit jejich přidělení zaměstnáním dlouhodobě nezaměstnaných nebo zdravotně postižených. „Konkrétně může jít třeba o podmínku, aby alespoň deset procent z celkového počtu pracovníků dodavatele, kteří se budou podílet na plnění zakázky, pocházelo z řad dlouhodobě nezaměstnaných osob,“ konstatuje se v jedné z těchto publikací.
—
další informace v dnešním vydání časopisu Týden
Přidejte odpověď