Zájmová sdružení a neziskové organizace pořádají rekondiční pobyty a zájezdy. Proti tomu je však teď Živnostenský úřad v Prachaticích a cestovní kanceláře. Zdravotně postižení se brání…
reportáž – Český rozhlas
Pokud zájmová sdružení a neziskové organizace chtějí uspořádat zájezd nejen pro své členy, musí mít podle úředníků živnostenské oprávnění. Hana Rabenhauptová za zdravotně postižené však takový výklad zákonů odmítá.
Hana RABENHAUPTOVÁ, zástupce zdravotně postižených:
My, když organizujeme cestu nebo pobyt se zdravotně postiženými, potřebují buď osobního asistenta a nebo potřebují dobrovolníka, to nejsou naši členové. Určitě není naším cílem zvětšovat členskou základnu o všechny lidi, kteří nám ve svém volném čase v dobré vůli pomáhají.
podnikatelům a živnostenskému úřadu v Prachaticích se nelíbí, že například senioři nebo turisté si sami pořádají zájezdy, prý je to porušení zákona. Zájmová sdružení se brání. A od organizování pobytů nehodlají ustoupit. Více už o tomto sporu reportér ČRo v pořadu Bez obalu.
Lenka SKUHRAVÁ, spolumajitelka cestovní kanceláře:
Zákon o cestovním ruchu jasně hovoří o tom a vymezuje, co zájezdem je. A co zájezdem není. A pokud se jedná o zájezd o kombinaci služeb jako takový, tak je potřeba na to mít oprávnění, a to oprávnění vlastní cestovní kancelář jako taková, ani cestovní agentura není oprávněná třeba pořádat vícedenní zájezdy.
Jihočeské centrum pro zdravotně postižené a seniory brání jeho ředitelka Hana Vlasáková.
Hana VLASÁKOVÁ,
Jsme registrovaný poskytoval sociálních služeb. Tyhle ty činnosti jakoby jsou exkurzy, ozdravný pobyty poskytujeme v rámci zákona o sociálních službách v činnosti sociální aktivizační služba. Když to vezmu i selským rozumem, podle živnostenského zákona není poskytování sociálních služeb vlastně živnostník. Vzhledem k tomu, že je to jednorázová činnost, většinou, jedna akce za rok nebo jakoby dvě, a vzhledem k tomu, že nikdy nemáme, tak spíš na to doplácíme, tak prostě nespadá do režimu živnostenského zákona.
Živnostenský úřad Prachatice kvůli sporům pozval zástupce spolku na jednání.
Ilja PINTER, vedoucí živnostenského úřadu:
Nový občanský zákoník jasně říká, že hlavní činnosti spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Nikde není řečeno, že spolek by měl mít svojí hlavní činnost jako podnikání.
Ilja PINTER,:
Spolky ano, pro své členy mohou zorganizovat nějaké zájezdy, nicméně pouze pro členy a nesmí to být činnost, která je organizována za účelem zisku. V případě, že jakýkoliv spolek zorganizuje zájezd pro veřejnost a naplní všechny znaky živnosti, to znamená, soustavně samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku, tak by měl mít na to každý spolek živnostenské oprávnění. Má-li kombinaci těch služeb na ubytování a na dopravu, tak by měl mít de facto koncesi na cestovní kancelář.
O koncesi rozhodně nebudou žádat zdravotně postižení. Uvedla Hana Rabenhauptová.
Hana RABENHAUPTOVÁ, :
V žádném případě, protože my, když organizujeme třeba nějakou cestu nebo pobyt se zdravotně postiženými, dětmi nebo mladými lidmi nebo i seniory, kteří jsou na vozíku, jsou mentálně postižení, mají třeba Alzheimerovu chorobu, ti všichni potřebují, buď osobního asistenta, anebo potřebují dobrovolníka. To nejsou naši členové, to je vlastně „veřejnost“, anebo když neseženeme na tu danou akci, tak musíme požádat i rodinné příslušníky a to je také veřejnost. Takže v tom případě my musíme tu veřejnost brát a nevím, jak by potom cestovní kanceláře nebo agentury nám tohle zajišťovaly, jestli budou mít i servis dobrovolnických center, nebo jestli budou zřizovat osobní asistence pro tyhle cílové skupiny. Určitě není naším cílem zvětšovat členskou základnu, všechny lidi, kteří nám ve svém volném čase v dobré vůli pomáhají.
Na výklad zákona poukázala Alena Bínová, která dlouhá léta připravuje pobyty pro tělesně postižené a seniory.
Alena BÍNOVÁ, :
My to máme ve stanovách, naše zájezdy jsou wellness, to jsou prostě naučný pobyty, no. Předali jsme to k vyřízení právníkům do Prahy, no. Máme i vyjádření z referátu ministerstva obchodu, že tyhle ty služby nepodléhají živnostenskému zákonu, což si myslím, že je jako směrodatný.
O zisku ze zájezdu nemůže být podle Aleny Bínové řeč.
Alena BÍNOVÁ, :
Už se x-krát stalo, že jsem třeba to doplácela i sama, protože nemám sil jako, když vidím, že mi bude chybět, třeba byť by to bylo 20 korun, 30 korun na osobu, abych obcházela v autobuse, 30 lidí to dá bez řečí a 2 to okomentují, a to nemám ráda.
Cestovní kanceláře kvůli kšeftům chtějí, aby zájmové skupiny jezdily s nimi, dál namítají zástupci prachatických sdružení. Podnikatelé v cestovním ruchu opakují, že jim jde jen o dodržování pravidel.
Lenka SKUHRAVÁ, spolumajitelka cestovní kanceláře:
Ze zákona všechny cestovní kanceláře musejí být pojištěny, to znamená, že ročně vynakládají nemalé deseti, statisícové částky na pojištění své činnosti, to je jedna věc. A další věcí je ta, že musejí mít i složenou finanční jistinu, která se rovná téměř výši toho pojistného. Pak jde o další pojištění, a to je pojištění zodpovědnosti všech těch klientů, kdyby se komukoliv cokoliv stalo při tom zájezdu, tak vlastně ten pořadatel zájezdu za to zodpovídá, tak je potřeba, když si někdo do něčeho takového pustí, aby si tyhle věci uvědomil, že ze zákona máme daná určitá pravidla a myslím si, že se zákony tvoří podle toho, aby je všichni dodržovali.
Argumentaci Lenky Skuhravé doplnil Miloslav Martan a za cestovní kancelář vyrukoval s podezřením na daňové úniky.
Miloslav MARTAN, :
Jedná se o obratové daně, které se platí za ujeté kilometry na území Německa a Rakouska. A spousty spolků a snad i dopravců bohužel vůbec netuší, že tyhle obratové daně se musí platit, pak dochází k tomu zpětnému vymáhání, který tady je. Takže pokud nemáte zajištění ani obratový daně, tak vůbec není možnost vyrazit autobusem do zahraničí.
Obě strany sporu se ohánějí výklady právníků. Kdo má navrch, se v podobných případech ukázalo až po rozhodnutí soudu.
reportáž – Český rozhlas
Přidejte odpověď