Přežila těžký infarkt, ale vzápětí jí selhaly plíce. Lékaři její krev okysličovali mimo tělo. Dva týdny byla v kómatu.
Zázrak. Tak hodnotí lékaři Nemocnice Podlesí případ seniorky, kterou doslova vyrvali z náručí smrti. Paní Jarmilu Bulavovou postihl infarkt a následně i selhání plic. Na oddělení ARO ležela dva týdny v kómatu. K záchraně devětapadesátileté ženy pomohla třineckým lékařům metoda ECMO. I když je již v důchodu, žila paní Jarmila Bulavová z Návsí aktivně – starala se o zahradu, chodila ven se psem, pečovala o svou maminku, setkávala se s přáteli.
Během okamžiku se jí však život obrátil naruby–postihl ji těžký infarkt. „Bohužel si skoro nic z toho, co se událo, nepamatuji. Vím jen, že se mi udělalo zle a upadla jsem,“ vzpomíná seniorka na poslední okamžiky, které si vybavuje.
Přesto i v této vypjaté chvíli stálo štěstí na její straně. V okamžiku, kdy ji infarkt postihl, byla totiž na místě její dcera a ta ihned zavolala rychlou záchrannou službu. Ještě ale než byla paní Jarmila převezena do nemocnice, srdce jí selhalo a musela být poprvé oživována. Posádce záchranné služby se stav podařilo dočasně stabilizovat a ženu odvezli do specializovaného kardiologického centra Nemocnice Podlesí, kde začal boj o její život.
I přes opětovnou resuscitaci, kterou museli lékaři provést kvůli těžkým komplikacím, provedl kardiolog Jiří Fismol na srdci pacientky úspěšný zákrok. Ten těžké postižení srdce stabilizoval. „Pacientce však poté začaly selhávat plicní funkce,“ popisuje situaci, která nastala, lékař Roman Hanák z oddělení ARO Nemocnice Podlesí. Plíce paní Bulavové selhaly až do atypicky těžkého postižení a nebylo možné jejich funkci nahradit „klasickými“ plicními ventilátory. „Pacientce zbývalo už tak málo vlastní funkční plicní tkáně, že tento typ terapie prostě nestačil,“ vysvětlil Hanák.
Na oddělení ARO se rozhodli využít metodu ECMO a krev okysličovali mimo tělo paní Jarmily. „U klasického ventilátoru jsou využity ještě zbytkové funkce vlastních plic pacienta. Při metodě ECMO je pak pacient napojen na mimotělní systém okysličování krve,“ vysvětluje lékař.
Paní Bulavová strávila v kómatu na ARO dva týdny, poté se začala pomalu probírat. „Když jsem poprvé otevřela oči, byl to šok. Všude samé hadičky. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Můj stav se však po malých krůčcích začal postupně zlepšovat,“ vzpomíná seniorka, která se díky dovednosti třineckých lékařů začala pomalu opět zotavovat a po několika týdnech mohla být propuštěna do domácí péče. „Chtěla bych nesmírně poděkovat všem lékařům, díky kterým jsem přežila. Utekla jsem doslova hrobníkovi z lopaty a je to jen a jen jejich zásluha,“ usmívá se dnes se slzami v očích dojatá paní Jarmila.
Přidejte odpověď