Tenhle sloupek nebude o žádné černé magii v metru – žádné „čáry máry fuk, peněženka fuč“, ale bude o vodicích liniích, které nevidomým výrazně usnadňují pohyb ve stanicích metra. Možná jste si všimli, že se v některých stanicích nacházejí takové malé žlábky v podlaze. Právě ty pomáhají, aby nevidomí mohli bezpečně přejít z jednoho konce nástupiště na druhý. Žlábky se dají snadno najít holí, která do nich lehce zapadne, a pak už si to můžete frčet přes celou stanici, aniž by vám hrozilo, že se odchýlíte z trasy a zahučíte do kolejiště. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že pobyt v kolejišti metra není nic moc, ale o tom třeba příště. Jediné, co nevidomému při „průletu“ stanicí ve žlábku hrozí, jsou ostatní cestující, kteří z nějakého důvodu nejraději postávají právě na těchto čarách. Často ani netuší, že stojí na životně důležité dopravní tepně pro nevidomé, a nechápavě na poslední chvíli uskakují s kufry, kočárky a taškami, když se nějaký přiřítí. Tak pokud mohu prosit, až budete příště čekat na metro, zkuste kouknout pod nohy a případně o dva tři kroky couvnout. Vážně to není nic moc, když musíte při průchodu jednou stanicí říct padesáti ignorantům „s dovolením, prosím“.
O autorovi: Zdeněk Rybák, Jsem od narození nevidomý, studoval jsem ve Vídni překladatelství a tlumočnictví a skandinavistiku.
Přidejte odpověď