Úspěšný gastronomický projekt, kde mají práci zdravotně postižení lidé, kteří tak našli nejen práci, ale také sebevědomí a možnost žít „normální‘ život, představuje časopis Apetit.
Práce dává životu smysl, přináší společenské kontakty, pocit soběstačnosti a plnohodnotnosti i vlastního sebevědomí. Lidé se zdravotním postižením nebo také ve složité sociální situaci, která je prakticky vylučuje z běžného trhu práce, o tom vědí svoje. Dobrá zpráva je, že se jejich pracovní začleňování občas zdaří. Zjišťovali jsme, kde, jak a kdo v tom má prsty.
PASTA FIDLI
Nápad z Modrého domečku
„Chceme vyrábět těstoviny, které si koupíte proto, že jsou dobré, ne proto, že je vyrábějí lidé se zdravotním postižením,“ říká jednatelka malé výrobny těstovin Pasta Fidli Helena Cyrnerová. Provozovna patří pod Sdružení Náruč, které už 13 let pomáhá osobám se zdravotním postižením i jejich rodinám prožít aktivní a spokojený život.
Před sedmi lety přibyla k dennímu stacionáři, které sdružení provozuje, ještě kavárna Modrý domeček na náměstí v Řevnicích. „V kavárně pracují mentálně postižení lidé, ale provoz je finančně velmi náročný,“ vysvětluje paní Cyrnerová. „Zatímco běžné kavárny mají dva tři zaměstnance, my jich máme dvacet dva. Na směně je vždy jeden terapeut, který se stará o pět zdravotně postižených. Zaškolit takového pracovníka trvá půl roku; musíte ho naučit nejen vařit kávu, ale i dojíždět do práce. Kavárna si tak na sebe vydělá jen z poloviny,“ popisuje. Na polovinu výdajů proto muselo sdružení získat prostředky od státu, něco přišlo z grantů a část od firem a dalších dárců. „Přesto jsme byli každý rok zhruba milion ve ztrátě, a tak jsme přemýšleli, jak z toho ven. S nápadem vyrábět těstoviny přišel Jan Boroš, který se stará o koncept restaurací Potrefená husa.
Do Modrého domečku chodí na kávu a před časem nám vnukl myšlenku, že vyrábět těstoviny by pro nás mohlo být řešením,“ vzpomíná Hana.
Kvalita především
Realizace projektu zabrala dva roky, během nichž zástupci sdružení navštívili nejednu výrobnu těstovin v Itálii i Rakousku. „Navštívili jsme ale jen klasické provozovny. Cílem totiž bylo vytvořit konkurenceschopný produkt. Těstoviny skvělé kvality, za dobrou cenu, s pěkným designem a dobrým marketingem. To, že je vyrábějí zdravotně postižení, je jen přidaná hodnota. Potřebovali jsme postavit výrobnu, která bude opravdu vydělávat,“ popisuje obchodní strategii paní Cyrnerová. Rozjezd takového projektu ale není zadarmo, nakonec se na něj složilo přes sedmdesát sponzorů (včetně grantu ČSOB), kteří tak pomohli výrobnu Pasta Fidli vybudovat. A 7. ledna letošního roku vyslali do světa první vaničku těstovin.
Mouka, voda, vejce
S recepturou si ve výrobně hráli skoro půl roku. „Velmi nám pomohl grant nadace Vodafone,Rok jinak‘, díky němuž jsme získali kuchařku, která si půl roku hrála s moukou, vodou a vejci.
Vyzkoušeli jsme 25 druhů semolinové mouky, asi 25 druhů hladké mouky a okolo 18 druhů vaječných melanží.
Vlastně jsme půl roku jedli jen suché těstoviny,“ směje se paní Cyrnerová.
Pečlivý výběr se ale vyplatil, těstoviny jsou krásně žluté a chutnají po vajíčkách. Dnes jich v Mníšku pod Brdy vyrábějí devět tvarů. Kromě toho vznikají i ochucené těstoviny (špenátové, bazalkové a špaldové) a řada Gastro. „Když jsme vyvíjeli recepturu, jezdili jsme po trzích a dávali lidem zdarma okusit, abychom viděli, jak jim těstoviny chutnají. Zjistili jsme, že pro běžného Čecha 100% semolinové těstoviny nejsou, lidé sáhnou raději po takových těstovinách, jaké jim vařila babička. Semolinové jsme tedy nabídli restauracím – jsou hutnější a lépe se vaří na skus. Dnes si je můžete dát v Potrefené huse, v restauracích Podolka nebo v Malostranské besedě,“ vyjmenovává Hana Cyrnerová. PEKÁRNA LAGUNA
Odvaha se cení
„Asi před pěti lety jsme začali zvažovat, jak naše klienty více integrovat do běžného života, a začali jsme hledat možnosti, jak a kde je zaměstnat,“ říká ředitel ústavu sociální péče Domov Laguna v Psárech Jakub Adámek. Rozhodnutí založit vlastní pekárnu bylo z dnešního pohledu skvělé, ale v době vzniku projektu poměrně odvážné.
Nikdo ze zúčastněných totiž neměl s gastronomií vůbec žádné zkušenosti. „Jako šéfa pekárny jsme zaměstnali autoklempíře. Jeho významným přínosem bylo to, že měl bratra, který pracoval jako pekař,“ směje se pan Adámek. Za pomoci zmíněného pekaře a spousty dalších spřízněných duší se podařilo obstarat dobré receptury a rady, jak řídit provoz, takže se v listopadu minulého roku objevily na pultě nové psárské pekárny první bochníky chleba. „Zpočátku jsme pekli jen asi deset základních druhů pečiva, ale s narůstajícím zájmem jsme sortiment rozšířili,“ popisuje. V psárské pekárně dnes koupíte koláče, záviny a rolády anebo oblíbené dětské rohlíčky.
Smělé plány
Kromě zdravotně postižených pracovníků je v pekárně zaměstnáno ještě osm instruktorů, kteří klienty z Laguny při práci vedou. Je zřejmé, že při cenách pečiva, které odpovídají běžným cenám v supermarketech, se náklady na provoz nemohou vracet. „Zatím projekt dotujeme, ale jsem přesvědčen, že se díky rostoucímu zájmu o naše pečivo, které má dobrou kvalitu, dostaneme do zisku a budeme moct zaměstnat další klienty,“ říká pan Adámek.
Kromě standardního provozu plánuje i sobotní a nedělní osobní roznášku po psárských domácnostech na objednávku přes internetový obchod – i při ní se uplatní zdravotně postižení obyvatelé Laguny. „Práce je pro ně nesmírná životní vzpruha. Dostanou se do jiného prostředí, získají nová přátelství venku, začnou si víc věřit, a i když právě nejsou v práci, v jejich osobnostech je patrná pozitivní změna,“ dodává pan Adámek.
http://www.apetitonline.cz/ casopis-apetit 
ilustrační foto: ElvertBarnes Flickr.com
Přidejte odpověď