V jablonecké aréně Makaku vzniká unikátní lezecký kroužek pro děti trpící autismem. Pomáhá jim najít nelehkou cestu z jejich mnohdy osamělého světa do reality ostatních. Pozitivní výsledky na sebe nenechávají čekat.
Ještě minulý rok se devítiletý Patrik neudržel na jedné noze. Kymácel se ze strany a stranu a udělat dřep pro něj byl osmý div světa. Je autista a navíc má problémy s motorikou. Před pár dny se ale stal zázrak, rozjel se na kole. Nepomohl mu přitom žádný objev lékařské vědy, ale houževnatost vlastních rodičů. „Odmítla jsem se smířit s tím, že moje děti si nikdy nebudou hrát nebo sportovat, že by mohlo být složité jezdit hromadnou dopravou, na dovolenou, nebo že nebude možné s dětmi jít k zubaři,“ říká Radka Řejhová, matka dvou malých chlapců, Patrika a o dva roky mladšího Kuby, u kterých lékaři diagnostikovali autismus.
Mladší z chlapců v podstatě nemluví, venkovní ruch u něj vyvolává velkou paniku. Nejlépe je mu doma, kde všechno zná. I Patrik, který navíc trpí motorickou poruchou a hyperaktivitou, by, kdyby bylo po jeho, jen seděl u počítače a studoval informace o dopravě. Ve škole potřebují oba asistenty.
Najít aktivitu, jež by autistům vyhovovala, přitom není vůbec snadné. V kolektivu se necítí dobře, nejsou soutěživí a závodění je vůbec nezajímá. Sami pozorují, že jsou trochu jiní, a přitom stejně jako každý potřebují v něčem vynikat. Mezi lezce přišli Řejhovi asi před rokem. „Chtěli jsme to jen zkusit, protože Kuba odmala šplhal jako opičák,“ vzpomíná maminka chlapců.
„Nebylo to jen tak, třeba Patrik na sebe strhával pozornost ostatních. Musel jsem se také nejdřív naučit, jak na něj, radil jsem se i s lékaři,“ popisuje zkušený instruktor Tomáš Beneš. Autistu nemůže uvázat k lanu, když potřebuje, ví, že musí počkat, až dostane k lezení chuť. Jeho apetit je potom o to naléhavější. Díky tréninkům se Patrik zlepšil v motorice a lépe se začleňuje do kolektivu. „Začal také víc komunikovat,“ doplňuje instruktor. Na rozdíl od jiných sportů nemusí při lezení s nikým soupeřit, ale překonává jen své vlastní hranice.
Do jabloneckého Makaku teď chodí tři autisti, dva trénují v Liberci. A všichni si libují. „Dopředu nejde nikdy říct, co bude dětem vyhovovat, u autistů se musí všechno pomalu vyzkoušet,“ radí pedagožka Alena Malinová ze Speciálního pedagogického centra. To eviduje v současné době jen na Liberecku a Jablonecku 230 dětí s autismem a 70 dalších čeká na vyšetření. „Onemocnění postihuje více než jedno procento populace,“ dodala Malinová. Případů přibývá hlavně díky lepší diagnostice. „Dřív se to tak neřešilo. Odbylo se to tím, že se o takových dětech řeklo, že jsou divné.“ Patrik chodí do kroužku se zdravými dětmi, Kuba kvůli svému hendikepu potřebuje individuální přístup. Dvakrát v Makaku uspořádali lezení jen pro autisty a do léta ho ještě dvakrát zopakují. Protože se osvědčilo, rádi by pro ně otevřeli od září speciální kroužek. „Místa ještě máme, počítáme, že sedm dětí zvládneme,“ říká Beneš.
Nadšenci z Makaku pomohli Řejhovým proměnit v malou arénu jejich vlastní ložnici a splnit tak klukům jejich sen. Na 2,6 metru vysoké stěně panelákového bytu mají přes 50 chytů, a tak mohou chlapci trénovat, kdy je napadne.
foto: Flickr.com
Přidejte odpověď