Může těžce zdravotně a tělesně postižený řídit auto?

Těžce zdravotně a tělesně postižený, jenž řídí auto – to je pro někoho jen stěží představitelná skutečnost. Je to však každodenní realitou. Handicapovaný s průkazem ZTP nebo ZTP/P musí pouze splnit některé podmínky.

Před časem se v médiích objevila krátká informace, která se pozastavovala nad tím, jak je možné, že člověk s průkazem ZTP/P, tedy handicapovaný potřebující průvodce, může řídit auto. Skutečnost se má tak, že právě pro tyto lidi bývá auto mnohdy pouze jedinou možností jak se s co nejmenšími překážkami někam dopravit. Tělesně postižení mají speciálně upravená auta, aby se jim snáze nastupovalo a samozřejmostí bývá úprava samotného řízení, kdy je například brzda předělána na ruční ovládání.

Někdo by si mohl říci, že takto těžce tělesně postižení lidé, z nichž někteří navíc potřebují průvodce, musí být na silnici nebezpeční. Jak na bezpečnost myslí naše zákony, a které podmínky musí handicapovaní splnit, aby mohli řídit, vysvětluje mluvčí Ministerstva dopravy Zdeněk Neusar:

„Neexistuje žádné ustanovení, podle kterého by držitelé průkazu ZTP/P, tedy těžce zdravotně a tělesně postižení, nemohli mít řidičský průkaz. Pokud takoví žadatelé o řidičské oprávnění vedle ostatních podmínek splní i podmínku zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel (prokazuje se posudkem o zdravotní způsobilosti, vydaným posuzujícím lékařem), bude jim standardně uděleno řidičské oprávnění a vydán řidičský průkaz. Obvykle zřejmě bude shledána zdravotní způsobilost s podmínkou – a dané podmínění se vyznačí v řidičském průkazu příslušným harmonizačním kódem (např. kód 20.06 – Ruční ovládání provozní brzdy apod.).“

Mnohem více nebezpečnější mohou na silnici být ty osoby, kterým se znatelně zhoršil zdravotní stav. U některých až tak moc, že by neměly vůbec za volant usedat a nebo pouze za určitých podmínek. Může se jednat například o zhoršení zraku nebo o snížení pohyblivosti, navíc v dnešní uspěchané a stresující době často u lidí dochází k prudkému zhoršení psychického stavu.

Pokud se tito lidé nedostatečně léčí, nemá jejich lékař ani šanci změny poznat a lidé někdy vědomě, někdy nevědomě, ohrožují nejen sami sebe, ale především všechny ostatní účastníky provozu.

V případě, že už ale jdou k lékaři a ten usoudí, že jejich stav jim nedovoluje usedat za volant, je lékař povinnen danou skutečnost oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Následně dojde buď k odnětí řidičského průkazu či v něm bude vyznačena podmínka.

Zákon však nenutí lidi až do dosažení věku šedesáti pěti let jít na zdravotní prohlídku zaměřenou na způsobilost řídit automobil. Řidič ani není povinný zhoršení svého zdravotního stavu hlásit. Ale může ho to stát draho.

„Povinnost hlásit zásadní zhoršení zdravotního stavu výslovně v zákoně stanovena není. V podstatě to ale vyplývá z úvodních ustanovení zákona o silničním provozu, které upravují základní podmínky účasti v silničním provozu. Provozu na pozemních komunikacích se totiž nesmí účastnit osoba, která by vzhledem ke sníženým tělesným nebo duševním schopnostem mohla ohrozit bezpečnost tohoto provozu. Takže je v zájmu každého, aby toto ustanovení dodržoval. Pokud by došlo k problémům, dá se předpokládat, že by mu to bylo přičteno k tíži,“ vysvětluje Zdeněk Neusar.

Jiří Marek
invArena